Lockheed L-1011

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
L-1011 TriStar
Určení dopravní letoun
Výrobce Lockheed
První let 16. listopadu 1970
Zařazeno 26. dubna 1972
Charakter Několik ve službě
Uživatel British Airways (dříve)
Trans World Airlines (dříve)
Delta Air Lines (dříve)
Výroba 1968-1984
Vyrobeno kusů 249
Varianty Lockheed TriStar (RAF)
Stargazer

Lockheed L-1011 TriStar je dálkový širokotrupý dopravní letoun, vyráběný firmou Lockheed Corporation, která musela soupeřit s letouny jako Boeing 747 nebo McDonnell Douglas DC-10. Stejně jako DC-10 měl i TriStar tři motory. V letech 1968 - 1984 bylo vyrobeno 250 letadel Lockheed L-1011 TriStar. Považoval se za jedno z nejbezpečnějších letadel. Jeden upravený dopravní letoun (v.č. 1067, N140SC, "Stargazer", původně u Air Canada, C-FTNJ) se využívá u NASA jako "odpalovací rampa" pro nízkonosné rakety Pegasus XL.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prototyp TriStaru v hangáru firmy Lockheed v roce 1970

16. listopadu 1970 byl zalétán první Lockheed L-1011 TriStar se třemi motory Rolls-Royce RB-211-22, které však od výrobcem slibovaného tahu 186 kN dávaly výkon jen 162,7 kN, navíc byla jejich hmotnost o 136 kg vyšší, protože se nepodařilo vyřešit lopatky dmychadla z uhlíkového kompozitního materiálu a bylo nutno je vyrobit z titanu. V konečné montáži v Palmdale dokončili druhý TriStar v prosinci 1970, třetí v květnu 1971 a čtvrtý vzáří. Motory RB-211-22 s plným tahem 186,7 kN byly k disoozici až v září a dostal je letoun číslo 2. Šestý stroj vzlétl v březnu 1972 se skutečnými sériovými motory RB-211-22C, schopnými však udržet tah 186,7 kN jen při teplotě vzduchu do 18,9 °C. Až teprve motory RB-211-22B se zdokonaleným vysokotlakým kompresorem dokázaly udržet výkonnost při teplotách do 28,9 °C. Motory RB-211-22c pak byly upraveny na úroveň -22B. První dva zákazníci, Eastern a TWA, získali po prvním letounu v dubnu 1972. Společnost Eastern zahájila lety s platícími cestujícími ještě v dubnu, TWA v červnu.

V březnu 1972 zahájila s letouny L-1011-1 provoz Air Canada a v dubnu téhož roku britská Court Line, jejíchž pět strojů mělo vestavěné sklopné schodiště a dveře dvojnásobné šířky, aby se urychlil provoz na letišti. Stroje z první dodávky byly v provedení L-1011-1 se třemi motory RB-211-22B s tahem po 186,7 kN a se vzletovou hmotností 195 045 kg.

Lockheed L-1011-100 TriStar byla dálková verze pro střední tratě s hmotností zvýšenou na 204 120kg, nebo až na 211 375 kg, pokud se montovaly další nádrže do centroplánu křídla, zvětšující zásobu paliva na 100 317 l. Díky motorům Rolls-Royce RB-211-524 s tahem po 213,50 kN byl tento typ schopen operovat na letištích s vyšší nadmořskou výškou a při zvýšených teplotách okolního vzduchu.

První L-1011-200 vzlétl 10. dubna 1976, o rok později získal potřebná mezinárodní osvědčení. Zákazníky se staly společnosti British Airways, Gulf Air a Saudia, která převzala 17 strojů.

Lockheed L-1011-500 TriStar se zdokonalenými dálkovými charakteristikami měl oproti standardu kratší trup o 4,11 m, zvětšenou zásobu paliva a vzletovou hmotnost zvýšenou na 224 980 kg. V cestovní kabině se nacházelo 246 sedadel ve smíšeném provedení a 300 v turistickém. Za pohonné jednotky byly vybrány tři RB-211-524B s tahem po 222,4 kN. První "pětistovka" se poprvé vznesla 16. října 1978 a byla určena pro leteckou společnost British Airways, která první stroj převzala v únoru 1979. V tomto roce převzala L-1011-500 také letecká společnost Pan American. Vývoj L-1011-500 pokračoval prodloužením křídel o 1,37 m na obou koncích a s nově tvarovanými koncovými částmi, které snižují odpor vzduchu. Stroje s upravenými křídly, které v provozu vykazovaly 3% úsporu paliva, se dodávaly na zvláštní objednávku.

Lockheed TriStar firmy British Airtours, který přejel runway na letišti Leeds Bradford, 1985.

Jeden stroj L-1011 (v.č. 1012) odstavený v Marana Air Parku (původně společnosti Eastern, N311EA) byl přestavěn na čistě nákladní letoun Lockheed 2000, kterému byl zcela demontován interiér a trvale zrušeno sedm z celkově osmi vstupních dveří. Zprovozněny zůstaly jediné dveře na levé straně trupu za pilotní kabinou, která zůstala standardně vybavena pro tříčlennou posádku. Za pilotní kabinou bylo instalováno šest sedadel pro doprovod nákladu. Ten se do trupu umísťoval nahoru odklopnými vraty o rozměrech 4,32 x 3,17 m, které byly umístěny na levé straně trupu před křídlem.

Po vyčlenění z dopravního provozu převzala RAF šest strojů L-1011-500 a firma Marschall of Cambridge je po dohodě s výrobcem upravila na tankovací a dopravní letadla s nádrží pohonných látek v trupu se zesílenou podlahou. Čtyři stroje nesly označení TriStar K.Mk 1 a dva TriStar KC.Mk 2, které původně létaly u British Airways. Na standard TriStar K.Mk 2 byly upraveny další tři stroje původně létající u letecké společnosti Pan American. Upravené stroje převzala 216. squadrona RAF se základnou v Brize Nortonu.

Nehody[editovat | editovat zdroj]

21. srpna 1980 TriStar společnosti Saudia krátce po vzletu z letiště v Rijádu oznámil, že na palubě vypukl požár. Při následném vyšetřování byl jako nejpravděpodobnější důvod uveden přenosný propanbutanový vařič jednoho z poutníků do Mekky. Letoun přistál, avšak nikomu se nepodařilo otevřít dveře ani nouzové východy, protože přetlakování bylo stále zapnuto a bránilo v otevření. Ani pozemní vyprošťovací jednoce se nepodařilo zasáhnout včas a všech 301 osob na palubě zahynulo.

2. srpna roku 1985 se zřítil Lockheed L-1011 společnosti Delta Airlines let č.191 z Fort Lauderdale do Dallasu, když jej při přibližovacím manévru nečekaně zasáhl mikroburst, který způsobil pád letadla které následně narazilo v přibližně 350km rychlosti do nádrží s pohonnými hmotami. Zemřelo 135 lidí z 163 mezi mrtvými byl i jeden člověk z náhodně projíždějícího auta na přilehlé silnici.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Nákres stroje Lockheed L-1011-500
L-1011-1 L-1011-200 L-1011-500
Posádka 3
Pasažéři 253 (3-třídy) 263 234 (3-třídy)
Délka 54,15 m 50,04 m
Rozpětí 47,35 m 50,09 m
Výška 16,87 m
Nosná plocha 321,10 m² 329,00 m²
Prázdná hmotnost 101 867 kg 105 100 kg 105 573 kg
Maximální vzletová hmotnost 200 000 kg 211 000 kg 231 000 kg
Cestovní rychlost 890 km/h
Dolet 7 420 km 10 200 km
Dostup 10 668 m 11 000 m 13 106 m
Motory (3x) Rolls-Royce RB.211-22 Rolls-Royce RB.211-524B

Kategorie Lockheed TriStar ve Wikimedia Commons