Lockheed AC-130

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
AC-130 Spectre / Spooky
Určení letoun palebné podpory
Výrobce Lockheed a Boeing
První let AC-130A: 1966
AC-130U: 1990
Zařazeno AC-130A: 1968
AC-130H: 1972
AC-130U: 1995
Vyřazeno AC-130A: 1995
Charakter Ve službě
Uživatel Letectvo Spojených států
Vyrobeno kusů 47 (ve všech variantách)

Lockheed AC-130 představuje speciální letoun palebné podpory. Jedná se o těžce vyzbrojenou modifikaci transportního letounu Lockheed C-130 Hercules. Je společně vyráběn firmami Boeing a Lockheed Corporation. Nejvýkonnější a patrně konečnou verzí letounu je Lockheed AC-130U Spectre Gunship.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Letadla palebné podpory řady AC-130 vznikla v průběhu vietnamské války s přihlédnutím k specifickým podmínkám tohoto bojiště. Jejich hlavním úkolem bylo vyhledávání a ničení pozemních (především plošných) cílů palbou mohutné výzbroje hlavňových zbraní soustředěných na jednom boku. Tyto letouny měly velmi dlouhou vytrvalost, nesly značné množství munice a vyznačovaly se vysokou palebnou silou.

Protože však představovaly velmi snadný cíl, mohly být použity jen proti cílům se slabou protileteckou obranou. První létající „bitevní lodi“ AC-130A byly vyzbrojeny 4 šestihlavňovými kulomety M134 ráže 7,62 mm a stejným počtem šestihlavňových kanonů M61 Vulcan ráže 20 mm. Následující verze AC-130E a AC-130H dostaly výzbroj výrazně účinnější.

Až na dva Vulcany bylo ostatních šest zbraní nahrazeno automatickým kanónem ráže 40 mm a upravenou armádní houfnicí ráže 105 mm. Rovněž byl upraven systém pro vyhledávání cílů a řízení palby, který mimo jiné obsahuje infračervený senzor, kameru pro nízkou intenzitu osvětlení a detektor elektromagnetického vyzařování. Stroje AC-130H byly nasazeny při podpoře invaze na Grenadu v roce 1983 a tento letoun byl například použit k podpoře spojeneckých pozemních vojsk proti irácké armádě při bitvě o saúdskoarabské pohraniční město Al-Kafči ve druhé válce v Perském zálivu.

Protože se v praxi obecně potvrdila vysoká palebná síla a relativně dobrá přesnost střelby letounů AC-130, rozhodlo se velení amerického vojenského letectva starší verze těchto strojů modernizovat.

Hlavním důvodem byl dost zastaralý střelecký i navigační systém, jehož technologická úroveň odpovídá polovině 60. let. Celou modernizaci dostala na starost firma Rockwell. K zahájení vývoje došlo v červenci 1987, první prototyp vzlétl 20. prosince 1990. Za základ nové verze označené jako AC-130U byl vzat drak letounu C-130H, do kterého je zabudován nový systém pro vyhledávání cílů a komplexní řízení palby. Díky němu může AC-130U, na rozdíl od staršího AC-130H, vést mířenou palbu i za špatného počasí a přes hustou clonu z mraků.

Tři klíčové systémy[editovat | editovat zdroj]

AC-130U nad Hurlburt Field
Souprava senzorů na AC-130U

V přídi trupu je instalován střelecký radiolokátor AN/APQ-180, který byl odvozen z typu AN/APG-70 užívaného v letounu F-15 Eagle. Na levém boku je instalován infračervený senzor Texas Instruments AN/AAQ-17 a za ním alternativně i velmi citlivý televizní systém britské firmy GEC pro činnost v denních i nočních podmínkách. Je propojen s projektorem, osvětlujícím cíle lidským okem neviditelným laserovým paprskem. Na vizuální zaměřování pozemních cílů se používá před bočním okénkem instalovaný průhledový displej. Navigační soustavu tvoří kombinace inerciální jednotky a přijímače družicové soustavy GPS.

Od svých předchůdců se AC-130U liší i vyzbrojí. V přední zbraňové sekci byly původní dva kanóny M61 Vulcan nahrazeny jedním výkonným pětihlavňovým typem GAU-12/U ráže 25 mm. Tímto zásahem prakticky nedošlo ke zmenšení palebné síly letounu, protože nový kanón je v porovnání s typem M61 výrazně účinnější. Hmotnost projektilu je prakticky dvojnásobná a spolu s vyšší úsťovou rychlostí má GAU-12/U i delší účinný dostřel, což letounu umožňuje útočit na cíl z větší vzdálenosti. Po konstrukční stránce je GAU-12/U automatickou zbraní na principu rotujícího svazku hlavní, poháněného pneumatickým motorem.

Hmotnost vlastní zbraně bez lafety nepřevyšuje 125 kg. Rychlost střelby lze regulovat až na maximálních 4200 ran/min. Úsťová rychlost každé střely dosahuje 1095 m/s. Pro použití GAU-12/U v letounu AC-130U vyvinula firma Alliant Techsystems speciální vysoce výbušnou/zápalnou munici PGU-38/U, určenou především pro ničení nepancéřovaných cílů a živé síly. Projektil má hmotnost 184 g a obsahuje 30 g vysoce účinné trhaviny se speciálním zapalovačem FMU-151/B. Pro kanón je standardně nesena zásoba 3200 nábojů.

Zadní zbraňová sekce AC-130U je identická se starším AC-130H. Obsahuje automatický kanón M2A1 (licenční Bofors L/60) ráže 40 mm, vystřelující projektily o hmotnosti 860 g rychlostí až 120 ran/min., a upravenou, ručně nabíjenou, armádní houfnici M102 ráže 105 mm s rychlostí palby 8 ran/min. Obsluha zbraní je tříčlenná.

Systém řízení palby[editovat | editovat zdroj]

Nabíjení 40 mm kanonu a 105 mm kanonu (v popředí)

Senzory vyhledávající nepřátelské cíle a zbraně jsou integrovány do počítačového systému řízení palby, jehož základem jsou čtyři vojenské počítače IBM AP102. Obsluhu bojového centra pro vyhledávání cílů a řízení palby zajišťuje sedm operátorů ve středové části trupu za pilotní kabinou.

Toto bojové centrum umožňuje vést palbu současně na dva různé cíle. Radiolokátor, termovizní a elektrooptické vybavení vylepšují dva palubní pozorovatelé. Celý letoun řídí tříčlenná posádka. Vybrané části letounu, hlavně pilotní kabina, jsou chráněny keramickým pancéřováním. Integrované zařízení pro doplňování paliva za letu dovoluje provádět velmi dlouhé bojové mise. Všechny prostory posádky jsou proto přetlakové, aby se zvýšilo pohodlí při dlouhých letech (starší AC-130H tuto vlastnost nemá).

Komplexní obranná soustava[editovat | editovat zdroj]

Kvůli bojovému nasazení v malých letových hladinách a poměrně nízké letové rychlosti existuje vysoké riziko jeho přímého ohrožení pozemními prostředky PVO protivníka. Proto je AC-130U vybaven také komplexní obrannou soustavou. Ta je tvořena varovnými senzory při ozáření letounu radiolokátorem (RL) nebo laserovým paprskem, aktivními RL / IČ rušičkami a velkokapacitním zařízením pro vypouštění klamných RL / IČ cílů.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

AC-130U Line Drawing.svg

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka:
    • Důstojníci: 5 (pilot, copilot, navigátor, fire control officer, electronic warfare officer)
    • Poddůstojníci: 8 (letový inženýr, TV operátor, infrared detection set operator, loadmaster, čtyři střelci)
  • Rozpětí: 40,4 m
  • Délka: 29,8 m
  • Výška: 11,7 m
  • Nosná plocha: 162,2 m²
  • Maximální vzletová hmotnost: 69 750 kg
  • Pohonné jednotky: 4× turbovrtulový motor Allison T56-A-15, každý o výkonu 3 700 kW

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 480 km/h
  • Dolet: 4 070 km
  • Dostup: 9 100 m

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]