Locika jedovatá
 Locika jedovatá | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Rod | locika (Lactuca) |
| Binomické jméno | |
| Lactuca virosa L. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Locika jedovatá (Lactuca virosa) je dvouletá léčivá rostlina z čeledi hvězdnicovité s účinky podobnými opiu.
Popis
Locika jedovatá má olistěnou, oblou lodyhu a dosahuje výšky od 60 cm do 2 m. Přímá lodyha je nevětvená a světle zelená s fialovým tečkování. Listová růžice má vstřícné listy o délce až 50 cm, ty jsou tuhé, lysé a modravě zelené. Květenstvím je vrcholíková lata s množstvím žlutých květů. Plodí oválnou černou nažku se stříbrnými štětinami na špičce. Celá rostlina je protkána mléčnicemi, které při poranění roní latex.
Areál rozšíření
Locika jedovatá pochází z oblasti Středozemního moře, ale vyskytuje se také v Severní Americe,a teplejších částech Evropy. Roste na kyprých, vlhkých půdách bohatých na živiny.
Historie
Locika jedovatá je tradiční drogou severoamerických indiánů[1] a do poloviny 19. století byla používána lékaři v případě nedostupnosti opia. Výraznější výzkum byl proveden roku 1911 ve Spojeném království, kde byly objeveny účinné látky, lactucopicrin a lactunin. Užíval jí také španělský architekt Antoni Gaudí, údajně pro získání inspirace.[2][1]
Použití
Locika jedovatá má účinky podobné opiu, žádné opiáty však neobsahuje. Z latexu se získává locikovina (lactucarium, locikové opium, salátové opium) jež je vzhledem i účinky podobná opiu. Může být užito jako anestetikum, uspávadlo či k rekreačním účelům. Účinky trvají od půl hodiny po pár hodin a ustupují zvolna. Oleje a extrakty se přidávají do čajů pomáhajících usnout. Používá se také do salátů. Vyrábí se také nápoje pomocí macerace listů. Nejčastějším způsobem užití, používaným i indiány je ale kouření sušeného latexu.
Rostlina obsahuje flavonoidy s silnými antioxidačními účinky. Také příznivě působí na kašel a používá se jako afrodisiakum. Nevyvolává závislost, ale může mít krátkodobé nežádoucí účinky jako pocení a závratě.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lactuca virosa na anglické Wikipedii.
- ↑ a b R. A. Miller: Afrodisiaka - Magické a rituální použití. Volvox Globator, Praha, 1995, (ISBN 80-85769-44-1), S. 41.
- ↑ Locika jedovatá v Encyklopedii psychotropních rostlin
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu locika jedovatá na Wikimedia Commons 
Taxon Lactuca virosa ve Wikidruzích- Locika jedovatá v Encyklopedii psychotropních rostlin
