Lnička setá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Lnička setá

Lnička setá (Camelina sativa)
Lnička setá (Camelina sativa)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: brukvotvaré (Brassicales)
Čeleď: brukvovité (Brassicaceae)
Rod: lnička (Camelina)
Binomické jméno
Camelina sativa
(L.) Crantz
Nákres lničky seté

Lnička setá (Camelina sativa) je vysoká, jednoletá, v počátku léta žlutě rozkvétající bylina, druh rodu lnička.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Starobylá rostlina, pochází z jihovýchodní Evropy, Přední Asie a severozápadní Afriky. Postupně se rozšířila až na Sibiř a do Číny a téměř po celé Evropě (vyjma jihozápadu), v novověku byla zavlečena do Severní a Jižní Ameriky.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jednoletá nebo ozimá bylina dorůstající do výše 60 až 120 cm. Z kůlovitého kořene i přes 1 cm tlustého, s četnými postranními kořínky uloženými plytce pod povrchem, vyrůstá přímá, zaobleně hranatá, lysá nebo chlupatá lodyha. Bývá bohatě větvená, v řídkém porostu se začíná větvit již od spodu a při hustém až ve 2/3 výšce lodyhy. Listy mají čepele uprostřed řídce a po okrajích hustě chlupaté. Dolní listy v růžici jsou dlouze řapíkaté a tvarově značně proměnlivé, v době kvetení již bývají zaschlé. Lodyžní listy, dlouhé 2 až 7 cm a široké 0,2 až 1 cm, jsou přisedlé s objímavou šípovitou bázi a s oušky, čepele mají kopinaté až úzce podlouhlé, celokrajné nebo řídce zubaté.

Oboupohlavné čtyřčetné květy vyrůstající na dlouhých, šikmo odstálých stopkách jsou sestaveny do květenství prodlužujícího se hroznu, ten se skládá s 20 až 40 květů a může dosáhnout délky i 35 cm. Podlouhlé kališní lístky dlouhé 2 až 3 mm mají úzký bílý lem. Žluté nebo světložluté korunní lístky jsou dlouhé 4 až 6 mm a široké 1 až 1,5 mm. Kvete od května do června. Druh je hmyzosnubný, pyl přenášejí hlavně včely. Ploidie je 2n = 40.

Plody jsou pukavé, široce obvejčité až hruškovité, nafouklé šešule bez čnící čnělky které bývají dlouhé 6 až 10 mm a široké 3,5 až 5 mm. Vyrůstají na odstálých stopkách, často obloukovitě ohnutých. Chlopně zralých šešulí jsou tvrdé, vypouklé, se střední žilkou a síťovitou žilnatinou na povrchu. Šešule obsahují ve dvou řadách uložená drobná (1,5 až 2 mm dlouhá) elipsoidní oranžově žlutá semena bez endospermu. HTS se pohybuje mezi 1 až 2 gramy.[1][2][3]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Počítá se mezi synantropní druhy rostlin, vyrůstá téměř na všech stanovištích, nedaří se ji pouze na kyselých a zamokřených půdách. Pokud má dostatek vlhkosti pro vyklíčení může mít později i poměrně sucho. Při počáteční růstové fázi snese i nízké teploty. Její vegetační doba je krátká, jen 3,5 měsíce. Přirozeně roste na úhorech a polích, za příhodných podmínek vyroste mnoho jedinců pospolitě. Je světlomilná, při silném zastínění krní.

Rozmnožuje se výhradně semeny, na jedné rostlině jich může dorůst i několik tisíc. Klíčí velmi nepravidelně, část jich vyklíčí na podzim téhož roku po uzrání a mladé rostlinky přezimují a v růstu pokračují brzy z jara. Jiná semena klíčí až na jaře a další skupina semen zůstává po několik let připravených v semenné bance v půdě k vyklíčení ve vhodnou dobu.

V ČR je malý zájem o pěstování lničky seté, proto je registrováno jen málo vhodných odrůd. Pokud se týká šlechtění patří tento druh mezi velmi plastické druhy, daří se získávat odrůdy s požadovanými vlastnostmi. Dozrává ještě před řepkou olejkou a sklízí se běžnými obilnými sklízecími mlátičkami.[1][2][4]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Z dřívějších dob je lnička setá známa jako plevelobilovinách a lnu, nyní je tato situace již minulostí. V současnosti se pěstuje pro semena obsahující 30 až 40 % vysychavého oleje. Z 1 ha se jich sklidí asi 1,5 až 2 t (řepka olejka 2,5 t/ha). V České republice se nyní téměř nepěstuje.

Lničkový olej je svým složením podobný spíše lněnému než řepkovému oleji. Má vysoký obsah kyseliny linolové a proto může rychle podlehnou oxidaci, obsahuje téměř shodné množství vitamínu E jako řepkový nebo lněný a má relativně vysoký obsah cholesterolu. Surový olej je vzhledově i chuťově nevyhovující, musí se rafinovat.

Olej je velmi vhodný i pro technické účely. Nyní se používá dovážený olej v kosmetice (mýdla, krémy atd.) a jako komponenty pro bionaftu, laky, barvy a fermeže. V ČR dosud není povoleno využití oleje v potravinářské výrobě ani pokrutin v krmných směsích pro zvířata. S některými kultivary lničky seté je také uvažováno jako s potencionální energetickou rostlinou, rychle roste a má slámu vhodnou pro spalování.[2][4][5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Ve volné přírodě Česka se lnička setá vyskytuje ve dvou poddruzích, jeden je původní a druhý byl introdukován.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Intenzifikací zemědělství, čistěním osiva a dodržováním agrotechnických opatření volně rostoucí lnička setá postupně mizela ze svých tradičních stanovišť. V roce 2000 byly "Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky" oba její poddruhy prohlášené za nezvěstné taxony (A2). Novější obdobná publikace "Seznam cévnatých rostlin květeny České republiky" z roku 2012 se o nezvěstností nebo ohrožení lničky seté již nezmiňuje.[1][6][8]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ELIÁŠ JUN., Pavol. BOTANY.cz: Lnička setá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 04.03.2011, [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d STRAŠIL, Zdeněk. Základy pěstování a možnosti využití lničky seté [online]. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha – Ruzyně, rev. 2008, [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. ISBN 978-80-87011-75-1. (česky) 
  3. AL-SHEHBAZ, Ihsan A.; YATSKIEVYCH. Projects Brassicaceae: Camelina sativa [online]. Tropicos.org, Missouri Botanic Garden, St. Louis, MO, USA, rev. 26.08.2009, [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b MOUDRÝ, Jan. Pěstování speciálních plodin: Lnička setá [online]. Jihočeská univerzita, ZF, Katedra rostlinné výroby, České Budějovice, [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. (česky) 
  5. MACEK, Michal. DP:Zastoupení mastných kyselin v semenech lničky seté [online]. Ústav biochemie a analýzy potravin, FT, Univerzita Tomáše Bati, Zlín, rev. 04.01.2010, [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic [online]. Preslia č. 84, Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, rev. 2012, [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et al.. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Průhonice, rev. 23.01.2011, [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. (česky) 
  8. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]