Liuva I.
| Liuva I. | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 6. století |
| Úmrtí | 573 Narbonne |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Liuva I. nebo Leova I. (? – 571/572? Narbonne) byl vizigótským králem v Hispánii a Septimánii od roku 568 do roku 572.
Život[editovat | editovat zdroj]
Po Athanagildově smrti zůstal trůn pět měsíců neobsazený. Poté byl zvolen králem Liuva I., který byl před tím pravděpodobně narbonnským duxem. Mezi tím se v Septimánii schylovalo ke konfliktu. Franští králové Sigibert I. a Guntram vyslali vojenskou výpravu k pohraničnímu městu Arlés. Guntram město obklíčil a dobyl. Pod vlivem této události Liuva nabídl spoluvládu svému mladšímu bratru Leovigildovi (rok 569), aby se mohl osobně věnovat ochraně hranice Septimánie (ponechal si nadvládu nad provinciemi Narbonensis a Tarraconensis) a odrazit invazi Franků. Leovigild panoval ve zbytku Hispánie. Jeho úkolem bylo obnovit pořádek v krajích, které se v období předchozí občanské války, Athanagildovy vlády a pětiměsíčního bezvládí, začaly vymykat z dosahu vizigótské moci. Dále se měl pokusit dobýt alespoň část území na jihu, které bylo pod nadvládou Východořímské říše. V době panování vizigótských králů bylo toto opatření bez historického precedentu. Navíc položilo základy k sjednocování říše. Krátce na to se Leovigild oženil s Goiswinthou, vdovou po králi Athanagildovi, čímž velmi posílil svoji pozici. Snaha obou králů byla víceméně úspěšná. Invaze Franků byla odražena a na jihu se Leovigildovi podařilo vzbouřené území podřídit a udržet vůči útokům ze strany Řeků. Pouze část severu trpěla nadále útoky Basků, Kantabrijců a Astuřanů.
Kronikář té doby, Jan z Biclara napsal: „Hispania ulterior, není v rukou vizigótských úředníků, ale podléhá Východořímské říši, zatímco města na severu jako Oviedo, León, Palencia, Zamora, Ciudad Rodrigo, atd. ... jsou nezávislá, a řídí se rozkazy guvernérů z řad k Hispanořímské šlechty.“[1]
I přes válečný stav Liuva I. navázal obchodní a kulturní vztahy s Východořímskou říší a celou středomořskou oblastí, čímž podpořil vzrůst (předchozími událostmi značně špatného) ekonomického potenciálu říše. Po krátké vládě zemřel ve svém loži roku 572. Jeho nástupcem se stal Leovigild, sjednotitel říše.
Změna jazyka[editovat | editovat zdroj]
Do této doby Vizigóti používali původní germánský jazyk, ale někdy tomto období začali používat jazyk latinský, kterým mluvila většina obyvatel v Hispánii, a ze kterého se později vyvinula španělština, portugalština a katalánština.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Iohannis Abbatis Biclarensis Chronica [573], MGH Auct. ant. XI, p. 213
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Řehoř z Tours, O boji králů a údělu spravedlivých: Kronika Franků: dějiny v deseti knihách. Praha : Argo, 2006. ISBN 80-7203-597-5
- COLLINS, Roger. Visigothic Spain, 409-711. Oxford ; Malden: Blackwell Publishing, 2004. 263 s. ISBN 0-631-18185-7. (anglicky)
- Orlandis, José (1988), Historia del reino visigodo español, 78-84, Madrid: Rialp. ISBN 84-321-2417-6.
- Thompson, E.A. (2007), Los Godos en España, Alianza: Serie Humanidades. ISBN 978-84-206-6169-8
- Rafael Altamira, La Spagna sotto i Visigoti, in <<Storia del mondo medievale>>, vol. I, 1999, pp. 743-779
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Liuva I. na Wikimedia Commons
| Vizigótští králové | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Athanagild |
568–572 Liuva I. |
Nástupce: Leovigild |
.jpg)
