Litvinovův pakt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Litvinovův pakt, uváděno také jako Litvinovův protokol, Moskevský protokol či Východní pakt, byla smlouva, uzavřená dne 9. února 1929 mezi Sovětským svazem, Polskem, Rumunskem, Lotyšskem a Estonskem, ve které se výše zmíněné státy zavázaly vzdát se řešení mezinárodních rozepří pomocí vojenské síly. O několik týdnů později přistoupily k tomuto paktu i Turecko a Litva (5. dubna 1929). K podpisu bylo vyzváno i Finsko, to však odmítlo. Jednalo se tedy o pokračovatele Briand-Kelloggova paktu ve východní Evropě.

Smlouva vzešla z iniciativy tehdejšího sovětského lidového komisaře zahraničních věcí Maxima Maximoviče Litvinova, po němž je také nazývána. Původně byl plánováno jen s Polskem a Rumunskem, ale na nátlak Varšavy byly přizvány i Estonsko a Lotyšsko. Mělo se jednat o sovětskou manifestaci mírové politiky a starosti o kolektivní ochranu mezinárodnímu společenství a sousedícím státům. Uzavření tohoto paktu byl pozoruhodný úspěch Sovětského svazu, protože byla definitivně prolomena mezinárodní izolace tohoto státu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Litwinow-Protokoll na německé Wikipedii.