Littorial Combat Ship

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
USS Freedom (LCS-1) klasické koncepce již s instalovanými buoyancy tanks na zádi pro zvýšení vztlaku.
USS Independence (LCS-2) koncipovaná jako trimaran

Littoral combat ship (LCS) je označení programu námořnictva Spojených států amerických na vývoj nové kategorie menších hladinových válečných lodí, sloužících k operacím v pobřežních vodách (doslovný překlad LCS je pobřežní bojová loď). Ve službě mají nahradit fregaty třídy Oliver Hazard Perry a minolovky tříd OspreyAvenger.

Lodě programu LCS mají být relativně levné platformy, velikostí o něco menší než fregaty, které díky výměnným modulům (tzv. Mission pack) mohou plnit široké spektrum úkolů, zejména souvisejících s eliminací moderních asymetrických hrozeb. Jedná se například o transport, zachranné mise, průzkum a speciální operace, o likvidaci min, moderních tichých ponorek, pašeráků drog či teroristů. Ve službě budou doplňovat hlavní jednotky námořnictva, se kterými budou informačně plně propojeny.

V současnosti (únor 2011) byly dokončeny dvě prototypové jednotky (po jedné od každé koncepce), dvě další jsou ve stavbě a dalších 18 již bylo objednáno. Udává se přitom, že americké námořnictvo může zakoupit až 60 lodí této kategorie. Zároveň však program LCS trpí značným zpožděním a výrazným překročením plánovaných nákladů (celkové náklady na program byly dosud překročeny o 286%).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Plavidla LCS mají dosahovat vysokých rychlostí (více než 40 uzlů), nést dva palubní vrtulníky Sikorsky SH-60 Seahawk, vzdušné i námořní bezpilotní prostředky a obojživelný výsadek. Mimo hangár pro vrtulníky a bezpilotní prostředky (například vrtulníků MQ-8B Fire Scout) mají ještě jeden větší hangár pro náklad, výsadek a modulové vybavení. Tato paluba je přístupná rampou ze břehu, z moře a je také výtahem spojená s přistávací palubou. Modulové vybavení (pro protilodní boj, protiponorkový bojlikvidaci min) tvoří konverzní sady ve standardizovaných kontejnerech, umožňující úpravu pro nasazení ve specializovaných rolích během 24 hodin. Lodě dále ponesou malý člun, který budou moci vypouštět ze záďové rampy i během plavby. Posádka lodí se bude dělit na základní posádku, obsluhu modulového vybavení a výsadek (dle potřeby). Základní výzbroj v současnosti představuje jeden 57mm kanón, dva kulomety a jeden raketový obranný systém RAM či SeaRAM.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

57mm kanón na palubě USS Freedom

Americké ministerstvo obrany vybralo roku 2004 dva týmy, vedené společnostmi Lockheed MartinGeneral Dynamics, které měly představit vlastní projekty LCS a postavit po dvou předsériových jednotkách verze Block O. Podle výsledku jejich testování měl být následně zvolen další postup. Koncern Lockheed Martin představil třídu Freedom, zatímco General Dynamics se soutěže účastní s projektem trimaranu třídy Independence. Jako první byla dokončena USS Freedom, postavená v letech 2005–2008. Konkurenční plavidlo USS Independence bylo stavěno v letech 2006–2010. Ve stavbě je rovněž druhé vylepšené plavidlo od každého typu objednané v rámci předsérie Block 0+. Lodě jsou přitom zásadně modifikovány podle zjištění z provozu první dvojice a pojmenovány USS Fort WorthUSS Coronado. Obě lodě mají být dokončeny v roce 2012.

Akviziční strategie amerického námořnictva se v případě programu LCS několikrát změnila. Dne 29. prosince 2010 však Kongres schválil kontrakt na stavbu 20 nových lodí LCS série Block 1, přičemž svou objednávku rozdělila stejným dílem na obě konstrukce. V praxi se tak oba typy mají doplňovat. Pátá a šestá jednotka byly zafinancovány ještě ve fiskálním roce 2010.

Zkušenosti ze zkoušek[editovat | editovat zdroj]

Hangár lodi Freedom

Freedom byla roku 2010 na dva měsíce zkušebně nasazena proti pašerákům narkotik v Karibiku a posléze i při mezinárodním cvičení RIMPAC 2010. Objevila se přitom řada nedostatků, jako je přetížení lodi, zhoršená stabilita či nespolehlivost elektronického vybavení. Obě prototypové jednotky navíc zatím mají problémy při spouštění a nakládání člunů a bezpilotních prostředků. Změny konstrukce si vyžádalo rovněž zpřísnění požadavků na odolnost plavidel. Námořnictvu původně postačovalo splnění civilních bezpečnostních norem, nyní však vyžaduje úpravu na standard Level 1, využívaný obvykle pro druhosledová plavidla typu minolovek a hlídkových člunů. Třída Freedom je navíc z velké části z hliníku, zatímco třída Independence je dokonce celohliníková, což dále snižuje jejich odolnost. Rovněž vývoj modulového vybavení se značně prodlužuje a žádná ze sad dosud není plně schopná nasazení.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAJAC, Ivan. Littorial Combat Ship: Symbol proměny US Navy. ATM. leden 2009, roč. 41, čís. 1, s. 56 až 61. ISSN 1802-4823.  
  • ZAJAC, Ivan. Littorial Combat Ship: „Svoboda“ a „Nezávislost“, děti revoluce. ATM. únor 2009, roč. 41, čís. 2, s. 54 až 59. ISSN 1802-4823.  
  • ZAJAC, Ivan. Littorial Combat Ship: Prodražená budoucnost US Navy?. ATM. březen 2009, roč. 41, čís. 3, s. 48 až 53. ISSN 1802-4823.  
  • ZAJAC, Ivan. LCS aktuálně. ATM. prosinec 2009, roč. 41, čís. 12, s. 58 a 59. ISSN 1802-4823.  
  • ZAJAC, Ivan. LCS aktuálně – Zlomový rok 2010. ATM. únor 2011, roč. 43, čís. 2, s. 60–65. ISSN 1802-4823.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu