Litevské království

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Litevské království
Lietuvos Karalystėli
 Litevské velkoknížectví
 Ruské impérium
 Ober Ost
1251–1263
1918
Litevské velkoknížectví 
Litva 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Litevské království v roce 1918
hlavní město:
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
vznik:
1251Mindaugas korunován králem
16. února 1918 – prohlášení nezávislého litevského státu
zánik:
1263 – smrt Mindaugase
2. listopadu 1918 – Německá prohra ve válce
Státní útvary a území
Předcházející:
Litevské velkoknížectví Litevské velkoknížectví
Ruské impérium Ruské impérium
Ober Ost Ober Ost
Nástupnické:
Litevské velkoknížectví Litevské velkoknížectví
Litva Litva

Litevské království (litevsky: Lietuvos Karalystė, německy: Königreich Litauen) je označení pro dvě krátká historická období, kdy bylo území dnešní Litvy královstvím.

1251 až 1263[editovat | editovat zdroj]

První období zahrnuje vládu prvního a jediného litevského krále (a prvního velkoknížete) Mindaugase od jeho korunovace 1251 do jeho smrti v roce 1263, kdy byl zavražděn. Mindaugas získal roku 1255 potvrzení od papeže k tomu aby korunoval svého syna a nástupce Vaišvilkase králem, ale k tomu nakonec nedošlo a po Mindaugasově smrti se Litva opět stala velkoknížectvím.

1429[editovat | editovat zdroj]

Další litevský velkokníže, který dosáhl osobního uznání královské hodnosti byl Vytautas, který ho získal v roce 1429 od císaře Zikmunda, ale ke korunovaci nedošlo jelikož zemřel téměř v předvečer své korunovace. Podle všeho prý spadl z koně, navíc nezanechal přímé dědice, kteří by si královskou hodnost nárokovali. Později se litevská velkoknížata stala v rámci personální unie králi polskými.

1918[editovat | editovat zdroj]

Třetí a nejkratší období Litvy jako království nastalo v roce 1918. Od začátku první světové války se území Litvy stalo rusko-německým bojištěm. Němci pronikli z Pruska na podzim roku 1915 a celou Litvu obsadili. Litva byla administrativně zařazena do skupiny Ober Ost (Horní východ). Podle plánů německého velení se měla spolu s ostatními zeměmi tzv. Mitteleuropy stát loutkovým německým státem. Německo přišlo s několika návrhy na připojení Litvy ke svému území, například formou personální unie s Německým císařstvím resp. Pruským královstvím, ale Litevci tyto návrhy zásadně odmítali. A tak 16. února 1918 vyhlásila Litevská rada (Lietuvos taryba) obnovení nezávislosti Litvy s hlavním městem Vilniusem. Jako nejlepší prostředek k uhájení nově vzniklé nezávislosti se rada rozhodla k obnovení domácí monarchie.

Kandidáti na trůn[editovat | editovat zdroj]

Jelikož jakákoliv forma personální unie Litvy s Pruskem nebyla v zájmu Litevců, kteří hodlali uhájit novou nezávislost, odmítali také aby se novým panovníkem stal nejmladší syn císaře Viléma II. princ Joachim.

Kromě samotných Litevců se možná expanze protestantského Pruska v katolické Litvě nelíbila katolickému Bavorsku a Sasku. Sasko navíc navrhovalo jako kandidáta na trůn prince Fridricha Kristiána, druhorozeného syna saského krále Fridricha Augusta III., především díky historickým vazbám na polsko-litevský stát (3 z jeho předků byli litevskými velkoknížaty a polskými králi).

Nakonec 4. června 1918 nabídla litevská rada trůn Vilémovi Württemberskému, vévodovi z Urachu. Ve výběru hrála roli katolická víra, úspěšná vojenská kariéra a také i to, že jeho manželka byla potomkem dvou litevských velkoknížat, zvolených v 18. století (stejně jako princ Fridrich Kristián). Vilém nabídku přijal a 11. července 1918 roku byl zvolen králem pod jménem Mindaugas II. Německo toto rozhodnutí neakceptovalo, a králi Mindaugasovi proto bylo znemožněno do Litvy vůbec přijet. Mindaugas se nicméně ihned začal učit litevsky a obdržel dopis od papeže Benedikta XV., který vítal jeho výběr jako krále Litvy a blahopřál mu.[1]

Prohlášení republiky[editovat | editovat zdroj]

Když nicméně na sklonku roku 1918 bylo zřejmé, nejenže Německo prohraje válku, ale také že v kurzu se vlivem Francie a USA ocitnou republiky, snažila se Litevská rada rychle se zbavit všech svých vazeb na Německo a také na monarchistickou vládu, a tak král Mindaugas II. do Litvy nikdy nepřijel. 2. listopadu 1918 vzala litevská rada formálně zpět svou nabídku trůnu a navrhla novou provizorní ústavu, která nechala rozhodnutí mezi monarchií a republikou na ústavodárném shromáždění. Ústavodárné shromáždění však už se myšlenkou monarchie vůbec nezabývalo a rovnou přijalo novou ústavu Litvy jako republiky.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Lithuania (1918) na anglické Wikipedii.

  1. Článek Litevské království na Promonarchii.cz
  2. Litva - stručná historie států - Halina Beresnevičiūte-Nosálová, Nakladatelství Lidové noviny, edice: Dějiny států, 2006, ISBN 80-7277-300-3

Související články[editovat | editovat zdroj]