Literatura

Literatura (z lat. littera = písmeno) nebo též písemnictví v širším slova smyslu je souhrn všech psaných textů, (z lat. textum = tkanina) tj. všech existujících písemně zaznamenaných jazykových projevů lidstva. Tedy literatura umělecká, naučná, technická, časopisecká, memoárová i soukromá korespondence. V užším slova smyslu se literaturou obvykle myslí literatura umělecká, čili krásná literatura, beletrie. Literatura také působí jako inspirace pro ostatní umělce – na motivy literárních děl vznikají obrazy, sochy, písně a v moderní době také filmy.

Dělení literatury podle funkce

Odborná

Obsahuje znalosti a fakta. Využívá se pro vzdělávání. Speciálním druhem je populárně-naučná literatura pro širokou veřejnost, která zpřístupňuje odborné informace snadno pochopitelnou formou.

Umělecká

Také krásná literatura nebo beletrie; "krásná literatura" je však širším termín než beletrie, protože na rozdíl od ní obsahuje i poesii. Krásná (umělecká) literatura může mít písemnou i ústní formu (lidová slovesnost je z větší části součástí umělecké literatury). Základním rozlišovacím znakem umělecké literatury je její funkce: plní funkci estetickou, tj. vytrhuje svého vnímatele z reálného života a zdůrazňuje samotný znak, tj. samu sebe, na úkor svého sdělení (tj. neplní funkci referenční, sdělovací). Funkční vymezení literatury je spjato se jménem Fomana Jakobsona a jeho vymezením 6 jazykových funkcí, odvolává se však již na I. Kanta a jeho "nezainteresované zalíbení", tj. schopnost umění líbit se vnímateli, aniž by mu poskytovalo nějaký praktický interes. Krásná literatura je dále vyznačena fikční povahou svého příběhu, performativní povahou (to, o čem píše, zároveň vytváří) a schopností obsahovat příběh. Příběh ovšem může obsahovat i literatura neumělecká (např. historiografická). Nesprávná je definice, že krásná literatura působí na city čtenáře - na city totiž primárně působí jiné druhy literatury, např. reklama atd., tedy texty s funkcí persvazivní.

Jednací písemnictví

Ustálené komunikační protokoly, úřední žádosti atd.

Dělení literatury podle formy

Psaná

Literatura zachycená písemnou formou, tedy závislá na objevení písma; typická pro moderní období, kdy ústní literatura ztrácí dominantní postavení. Např. romány, povídky, básně, novely, literární drama aj.

Ústní

Předává se z generace na generaci (říkadla, pohádky, písně, pověsti…), legenda aj. Do lidové slovesnosti patří i velmi krátké žánry: anekdota, pranostika, pořekadlo aj. Autor je většinou neznámý. Některé látky ovšem migrují z psané literatury (pohádka O Plaváčkovi odkazuje na starozákonní příběh o Mojžíšovi atd.
Sběratelé lidové slovesnosti u nás: Božena Němcová, Karel Jaromír Erben, František Sušil, Beneš Method Kulda aj.

Dělení literatury podle doby vzniku

Např. antická, středověká, barokní… moderní literatura.

Dělení literatury podle země původu

Genologické dělení literatury

Základním literárněteoretickým dělením literatury je dělení na literární druhy, tj. epiku, lyriku a drama. Toto trojčlenné dělení se připisuje Aristotelově Poetice, ve skutečnosti je však pozdějšího data. Prosazuje jej až klasicismus, výrazným zastáncem je J. W. Goethe, který toto členění prohlásil za přirozené, základní a neměnné.

Lyrika

Vyznačuje se tím, že nemá děj a je atemporální, tj. neplyne zde čas. Vyjadřuje myšlenky, nálady a pocity vypravěče, tzv. lyrického subjektu. Příkladem mohou být lidové písně nebo básně. Většinou je veršovaná.

Přírodní

Odraz přírody v myšlenkách autora.
Tuto poezii psali např.: František Hrubín, Stanislav Kostka Neumann a Sergej Alexandrovič Jesenin.

Společenská

Milostná

Odráží pocity milenců.

Epika

Vypráví příběh. Základem je dějová linie, může jich mít i více. Epika je veršovaná i prozaická.

Drama

Drama (divadelní hra) vzniklo v antickém Řecku na počest boha Dionýsa. Základem je sehrání příběhu na jevišti. Dělí se na dějství nebo akty. Psáno je na základě dialogu nebo monologu.

Tragédie

Tragédie je hra se smutným koncem. Řeší mravní nebo společenské problémy.
hlavní hrdina vždy na konci umírá

Příklady děl: Král Lear, Romeo a Julie
Příklady autorů: William Shakespeare

Komedie

Komedie (veselohra) je hra veselá a ironická. Poukazuje na nedostatky, chyby a zesměšňuje. Speciálním druhem komedie je fraška. Jejím hlavním rysem je nápadně přehnané zesměšňování.

Činohra

Činohra řeší aktuální problémy formou satiry. Její obsah je vážný. Soustřeďuje se především na postavy.

Vědy o literatuře

Literaturou se zabývají mnohé vědní obory, např. literární historie, literární teorie (zkoumá teoretické poznatky o literatuře), literární kritika (hodnocení literatury) aj.

Související články

Externí odkazy

Šablona:Sisterlinks