Lisovčíci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lisovčík na bílém koni od Juliusza Kossaka

Lisovčíci byli žoldnéřský oddíl polské lehké jízdy. V roce 1615, během polsko-ruské války (1609-1618), jednotku zorganizoval plukovník Lisowský (zemř. 1616). Po ukončení bojů v Rusku Lisovčíci válčili v polsko-turecké válce (1620-1621), polsko-švédské válce (1626-1629) a také třicetileté válce (1618-1648). Na základě tajné dohody mezi polským králem a císařem Svaté říše římské byli na počátku třicetileté války vysláni pod císařské katolické prapory. Za zmínku stojí, že svým razantním útokem proti uherské jízdě ovlivnili také průběh bitvy na Bílé hoře roku 1620. Lisovského žoldnéři prosluli svou odvahou, ale také nesmírnou brutalitou, kterou projevovali jak proti nepřátelům tak vůči poddaným zemí, pro které válčili (včetně Polska). Byli také známi jako „polští kozáci“, bojovali za podíl z kořisti, přičemž jejich plenění nabývalo takových rozměrů, že šokovalo současníky, přivyklé drsnému způsobu života v tehdejších časech. Jejich bezuzdnost vedla k tomu, že při návratu do vlasti ještě před uzavřením vestfálského míru byl jejich sbor rozpuštěn (1635).

Zpočátku byli vystrojeni a vyzbrojeni v polském stylu, ačkoli během válečných tažení přejímali zbraně a oděvní součástky jiných armád (v čemž se ostatně příliš neodlišovali od jiných žoldnéřů), až je kronikář nazval „pestrým kvítím ze zahrady císařské“.