Linus Pauling

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Linus Carl Pauling
Pauling
Pauling
Narození28. února 1901
Portland, Oregon, USA
Úmrtí19. srpna 1994 (93 let)
Big Sur, Kalifornie, USA
Příčina úmrtírakovina prostaty
BydlištěBig Sur (do 1994)
Corvallis
Lake Oswego
Alma materOregon State University (1917–1922)
Kalifornský technologický institut (do 1925)
Povoláníchemik, fyzik, esperantista, vysokoškolský učitel, biochemik, mírový aktivista, krystalograf, biofyzik a aktivista
ZaměstnavateléKalifornský technologický institut (1927–1963)
Kalifornská univerzita v San Diegu (1967–1969)
Stanfordova univerzita (1969–1975)
Linus Pauling Institute
Oregon State University
OceněníGuggenheimovo stipendium (1926)
ACS Award in pure chemistry (1931)
Irving Langmuir Award (1931)
William H. Nichols Medal (1941)
Silliman Memorial Lectures (1945)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníateismus
ChoťAva Helen Pauling[1][2]
DětiPeter Pauling
Funkceprofesor (1969–1974)
PodpisLinus Carl Pauling – podpis
Citát
Nejlepší cesta jak mít dobrý nápad, je mít hodně nápadů.
Webscarc.library.oregonstate.edu/digitalresources/pauling/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Linus Carl Pauling (28. února 190119. srpna 1994) byl americký kvantový chemik a biochemik, aktivista a autor. V anglickém vědeckém magazínu New Scientist byl zařazen mezi 20 nejvýznamnějších vědců všech dob. Byl jeden z prvních chemiků, který aplikoval tehdy novou kvantovou mechaniku v chemii, a za jeho práci na podstatě chemické vazby, jejíž vysvětlení pomocí kvantové mechaniky lze považovat za jeden z největších úspěchů této nové teorie, mu byla v roce 1954 udělena Nobelova cena za chemii. V roce 1962 mu byla udělena Nobelova cena míru. To z něj dělá jediného člověka, který byl oceněn dvěma nesdílnými Nobelovými cenami. Také je jednou ze 4 osob, které byly oceněny více, než jednou Nobelovou cenou (spolu s Marií Curie-Skłodowskou, Johnem Bardeenem a Fredrickem Sangerem). Pauling je také jednou ze dvou osob, které získaly Nobelovu cenu v různých oblastech (druhou osobou je Marie Curie-Skłodowská).

Pauling patří též k zakladatelům molekulární biologie, podílel se na objevování prostorové stavby bílkovin, spolupracoval na objasnění struktury DNA (problém vyřešen Jamesem Watsonem, Francisem Crickem, Rosalindou Franklinovou a Mauriciem Wilkinsem). Významně přispěl i do řady dalších oborů, včetně anorganické a organické chemie, metalurgie, imunologie, anesteziologie, či psychologie.

Po 2. světové válce se zabýval následky nadzemních testů jaderných zbraní a za svou kampaň proti těmto testům získal Nobelovu cenu míru za rok 1962. Ve svých pozdějších letech se stal obhájcem, poněkud kontroverzního, pravidelného užívání velkých dávek vitamínu C jako prevence proti mnohým chorobám včetně, jak věřil, rakoviny.

Reference

Anglicky

  • HAGER, Thomas, Force of Nature: The Life of Linus Pauling, Ney York, Simon & Schuster, 1995, ISBN 0-684-80909-5
  • HAGER, Tom, Linus Pauling and the Chemistry of Life, New York, Oxford University Press, 1998, ISBN 0-19-513972-0
  • MEAD, Clifford, HAGER, Thomas, Linus Pauling: Scientist and Peacemaker, Corvallis, Oregon State University Press, 2001, ISBN 0-87071-489-9
  • GOERTZEL, Ted, GOERTZEL, Ben, Linus Pauling: A Life in Science and Politics, New York, Basic Books, 1995, ISBN 0-465-00672-8
  • SERAFINI, Anthony, Linus Pauling: A Man and His Science, New York, Paragon House, 1989, ISBN 1-55778-440-X

Externí odkazy

Šablona:Nositelé Nobelovy ceny za chemii 1951-1975 Šablona:Osobnost roku Time 1951–1975

  1. In: Biography.com. 2. dubna 2014. Dostupné online. [cit. 2018-12-27]
  2. Jack D. Dunitz: Obituary: Linus Carl Pauling, 28 February 1901 - 18 August 1994. In: Biographical Memoirs of Fellows of the Royal Society. 1. listopadu 1996. Dostupné online. [cit. 2018-12-27]