Lillian Gishová
| Lillian Gishová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Lillian Diana de Guiche |
| Narození | 14. října 1893 Springfield, Ohio, USA |
| Úmrtí | 27. února 1993 (ve věku 99 let) New York, New York, USA |
| Místo pohřbení | Church of the Heavenly Rest |
| Aktivní roky | 1912–1987 |
| Rodiče | James Leigh Gish[1] a Mary Gish |
| Příbuzní | Dorothy Gish (sourozenec) |
| Oficiální web | http://www.lilliangish.com/ |
| Významné role | Elsie Stonemanová (Zrození národa) |
| Oscar | |
| 1971 – čestný Oscar za celoživotní tvorbu | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lillian Gishová (14. října 1893, Springfield, Ohio, USA – 27. února 1993, New York, New York) byla americká herečka. Americký filmový institut ji v roce 1999 vyhlásil sedmnáctou největší ženskou hereckou hvězdou 20. století.[2]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v roce 1893, ale celý život uváděla rok narození 1896, který lze najít v mnoha publikacích (viz Encyklopédia filmu, Obzor, Bratislava 1993). Od dětství hrála v divadle, aby uživila rodinu poté, co od nich otec odešel. V roce 1912 ji pro film objevil David Wark Griffith, když ji obsadil do krátkometrážního detektivního snímku Neviditelný nepřítel. Stala se hvězdou dalších Griffithových filmů: Princezna z Betulie (1913), Zrození národa (1915), Intolerance (1916), Zlomený květ (1919), Cesta na východ (1920). Později hrála i ve filmech jiných režisérů: Šarlatové písmeno (Victor Sjöström, 1926), La bohème (King Vidor, 1926) nebo Nepřítel (Fred Niblo, 1928). Po zavedení zvukového filmu dostávala méně rolí: objevila se např. ve westernu Co se nepromíjí (John Huston, 1960), hrála babičku v satiře Roberta Altmana Svatba (1978), s filmem se rozloučila hlavní rolí v psychologickém filmu Lindsay Andersona Srpnové velryby (1987).
Byla také režisérkou, natočila film Remodeling her Husband (1920). Zemřela ve věku 99 let ve spánku na selhání srdce.
Její sestrou byla herečka Dorothy Gishová, její vzdálenou příbuznou je současná herečka Annabeth Gishová.[3] Nikdy se neprovdala a neměla děti, spekulace o svém milostném vztahu s Griffithem odmítala a zásadně o něm mluvila jako o „panu Griffithovi“. Její blízkou přítelkyní byla herečka Helen Hayesová, šla za kmotru jejímu synovi, pozdějšímu herci Jamesi Gordonu MacArthurovi. Byla známa svými krajně pravicovými názory, angažovala se v hnutí America First Committee, které odmítalo vstup USA do 2. světové války.[4]
V roce 1971 obdržela Academy Honorary Award za celoživotní dílo, v roce 1984 jí byla udělena AFI Life Achievement Award. Jako rodačka ze státu Ohio byla v roce 1980 uvedena do Ohio Women's Hall of Fame. V závěti odkázala svůj majetek na udělování ceny pro „lidi, kteří dělají svět krásnější“, nazvané The Dorothy and Lillian Gish Prize.[5] Vydala vzpomínkovou knihu The Movies, Mr. Griffith, and Me (Prentice-Hall, 1969).
Česká stopa[editovat | editovat zdroj]
Československý tisk zaznamenal návštěvu Lillian Gishové v Československu roku 1938.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ http://www.afi.com/100Years/stars.aspx
- ↑ Archivovaná kopie. 159.54.226.237 [online]. [cit. 2014-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-16.
- ↑ Archivovaná kopie. www.fofweb.com [online]. [cit. 2014-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-13.
- ↑ http://gishprize.com/
- ↑ Foto s popiskem. Salon. 15. 9. 1938, s. 23. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lillian Gishová na Wikimedia Commons - Lillian Gishová v Internet Movie Database (anglicky)
- Lillian Gishová v Česko-Slovenské filmové databázi
