Lichtenštejn-Kastelkornové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Znak Lichtenštejn-Kastelkornů v polepšení pro Kryštofa Filipa I.
Rodový erb Lichtenštejn-Kastelkornů
O jiné rodině podobného jména pojednává článek Lichtenštejnové.

Moravský šlechtický rod Lichtenštejn-Kastelkorn (německy Li(e)chtenstein-Kastelkorn) pocházel původně z Jižního Tyrolska. Jeho rodným sídlem byl hrad Lichtenstein v Leifers (u Bolzana), který pravděpodobně ve 12. století postavili biskupové tridentští jako opěrný bod.[1]

S knížecím rodem Lichtenštejnů, nazývajícím se po hradu v Dolních Rakousích, jakož i se štýrským ministeriálským rodem z Lichtenštejnu, z něhož pocházel středověký básník Ulrich z Lichtenštejna, má patrně společné jen jméno.

Tyrolské období[editovat | editovat zdroj]

Lichtenštejnové byli původně ministeriálové tridentských biskupů a hrabat tyrolských.

Z tohoto tyrolského rodu pocházeli dva tridentští biskupové, Georg I. (biskupem v letech 1390 - 1419) a Ulrich IV. (biskupem v letech 1493-1505).

Již v roce 1472 se rod objevuje v tyrolské šlechtické matrice.[2]

Jednou ze tří větví rodu byla linie zemského hejtmana Viléma z Lichtenštejna, který se svou manželkou, rozenou von Stötten, měl mj. Baltazara († 1478) a Voršilu (provd. hraběnku Fuggerovou, † 1573).[3]

Pavel z Lichtenštejna, svobodný pán z Kastelkornu (asi 1460 - 1513)[editovat | editovat zdroj]

Vilémův syn Baltazar (+ 1478) byl ve službách biskupa tridentského a tyrolského arcivévody Zikmunda (1475-1490) a se svou manželkou Dorotou Fuchs von Fuchsberg měl syna Pavla, narozeného kolem roku 1460.

Pavlova žena byla Barbara von Schrofenstein, s níž měl jednoho syna. Roku 1482 vstoupil Pavel také do služeb arcivévody Zikmunda a v roce 1489 se tsal jeho hofmistrem. V této funkci pokračoval i za Maximiliána I., jehož důvěru nezklamal a brzy byl pověřen finančními záležitostmi. Přitom pochopil nutnost zabránit příliš velké zadluženosti rakouských dědičných zemí. Roku 1499 dostal lénem Castelcorno u Rovereta a roku 1502 přídomek Kastelkorn spolu se zámkem a panstvím Schenna bei Meran v jižním Tyrolsku a vybudoval z něj rodinné sídlo a roku 1505 dostal do zástavy hejtmanství Rattenberg am Inn. Ve stejném roce byl vyznamenán Řádem zlatého rouna a roku 1506 byl císařem pasován na rytíře. Kvůli císařským výdajům však došlo ke sporům a Pavel byl zbaven odpovědnosti za finance. Zemřel v roce 1513 v Augsburgu , kam přijel na jednání s Fuggery; pochován byl v Bolzanu.

Salcbursko-moravská linie[editovat | editovat zdroj]

Genealogie moravské linie rodu Lichtenštejn-Kastelkornů

Potomci Jana Jakuba z Lichtenštejn-Kastelkornu († před r. 1604):

Majetky na Moravě[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • AUSSERER, Carl. Die Herren von Schloss und Gericht Castelcorno im Lapertale (Vallagerina). Wien : Carl Gerold’s Sohn, 1911. (ger) 
  • Joachim Bahlcke u. a.: Handbuch der historischen Stätten Böhmen und Mähren; Stuttgart 1998; ISBN 3-520-32901-8
  • Inge Friedhuber: Paul von Lichtenstein. In: Neue Deutsche Biographie (NDB)- Band 14. Duncker & Humblot, Berlin 1985, S. 464 f.
  • Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder, Bd. 2, OSBN 3-486-52551-4, S. 446-447 (k Jakubu Arnoštovi a Karlovi II.)
  • Denkwürdige Männer aus und in der Grafschaft Glatz. In: Vierteljahrsschrift für Geschichte und Heimatskunde der Grafschaft Glatz, S. 231 (k Rudolfu Filipovi a Karlovi II.)
  • Erwin Gatz: Die Bischofe des Heiligen Römischen Reiches, Bd. 3, S. 275-277, ISVB 3-428-06763-0
  • KONEČNÝ, Michal; VAŠEK, Leoš. Kryštof Pavel z Liechtensteinu-Castelkornu a Morava v časech třicetileté války. In KONEČNÝ, Michal. Kryštof Pavel z Liechtensteinu-Castelkornu a Morava v časech třicetileté války. Katalog výstavy konané od 4.6. do 3.10.2010 na Státním hradě Pernštejně. Brno : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 2010. ISBN 978-80-86752-83-9. S. 7-35.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Michael Fritz: Geschichte Tirol: Leifers
  2. Martha Schad: Die Frauen des Hauses Fugger von der Lilie (15.-17. Jahrhundert): Augsburg, Ortenburg, Trient (Mohr Suebeck, 1989, ISBN 3-16-545478-7, 9783165454789), str. 30 n.
  3. Martha Schad Tamtéž
  4. Descendants of Margarete von Rappach (-1522) gen 1-6 of 8 gen
  5. V. Houdek: Moravské vývody erbovní (Brno 1917) str. 50 n. a Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. II. Band, 2. Abtheilung: Brünner Kreis. Selbstverlag des Verfassers, in Commission der L. W. Seidel'schen Buchhandlung. Brünn 1837, str. 289.
  6. Houdek (op.cit. str. 51) a Gregor Wolný (op.cit. str. 289) nejmenují jeho otce.
  7. a b c V. Houdek: Moravské vývody erbovní (Brno 1917) str. 51.
  8. Je třeba odmítnout tvrzení, že za dědice měl své syny Filipa Pavla, Jakuba Arnošta, Maxmiliána Rudolf a Tomáše Josefa, je třeba odmítnout, neboť jejich otcem byl jeho bratr František Karel - viz Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. III. Band: Znaimer Kreis, Selbstverlag des Verfassers, in Commission der L. W. Seidel'schen Buchhandlung. Brünn 1837, str. 172 a IV. Band: Hradischer Kreis. Brünn 1838, str. 284. Wolny popisuje v souvislostech historii vlastnictví alodních statků - panství Malenovice se statkem Pohořelice ve IV. svazku str. 284 násl. důvěryhodně a detailně následovně:
    • Dědicům (jmenovitě uvedeným), mezi nimi Kateřině Karolině hraběnce z Lichtenštejna rozené Pavlovské přenechal Malenovice s Pohořelicemi dne 22. dubna 1792 se spoludědicem Františkem Karlem z Lichtenštejna-Kastelkornu kolem 80 tisíc rýnských zlatých.
    • Po jeho smrti připadlo jmění mezi tři syny na Jakuba Arnošta, Maxmiliána Rudolfa a Tomáše Josefa podle dohodnutého dědictví z 13. ledna 1724 prostřednímu synovi Maxmiliánu Rudolfovi.
    • Z Maxmiliána Rudolfa přešel majetek v souladu s dědickou dohodou na jednoho ze dvou bratrů a v budoucnu na salcburského arcibiskupa Jakuba Arnošta. Tato zděděná velká část vlastnictví přešla na synovce Karla Otu, hraběte ze Salm-Neuburgu.
    Wolným jsou uváděni tři synové Jakub Arnošt, Maxmilián Rudolf a Tomáš Josef. Podle jiného zdroje. (Zlin.cz - informační server - Majitelé malenovického hradu) byli čtyři synové: Philipp Paul, Jakob Ernst, Maximilian Rudolf a Thomas Josef.
  9. http://genealogy.euweb.cz/bohemia/podstat2.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

• Geschichte Tirol: Burg Liechtenstein bei Leifers (http://geschichte-tirol.com/nurgenschlosser/suedtirol/1303-liechtenstein,hrmf)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liechtenstein-Kastelkorn na německé Wikipedii.