Liběchovka
| Liběchovka | |
|---|---|
 Liběchovka nedaleko obce Tupadly | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 24,1 km |
| Plocha povodí | 157,1 km² |
| Průměrný průtok | 0,77 m³/s |
| Světadíl | Evropa |
| Hydrologické pořadí | 1-12-03-0200 |
| Pramen | |
| mezi Vrchovany a Novým Berštejnem v Dokeské pahorkatině 50°32′52,5″ s. š., 14°33′30″ v. d. 275,5 m n. m. | |
| Ústí | |
| do Labe v Liběchově 50°24′24,4″ s. š., 14°26′28,3″ v. d. 152,7 m n. m. | |
| Protéká | |
 Česko (Liberecký kraj - Nový Berštejn, Nedamov, Rozprechtice, Vrabcov, Deštná, Zakšín, Bukovec; Středočeský kraj - Medonosy, Osinaličky, Chudolazy, Tupadly, Želízy, Liběchov) | |
| Úmoří, povodí | |
| Atlantský oceán, Severní moře, Labe | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Liběchovka je říčka, či spíše potok na rozhraní Středočeského, Ústeckého a Libereckého kraje. Jedná se o pravostranný přítok Labe. Téměř celý jeho tok (78 %) leží v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko a je mokřadní oblastí mezinárodního významu.
Průběh toku
Liběchovka (dříve nazývaná též Desná, Deštná a Liběchovský potok) pramení v Dokeské pahorkatině na katastru obce Vrchovany severovýchodně od města Dubá v nadmořské výšce přibližně 272 metrů (dle jiných údajů 280 m).[1] Hlavní směr toku je na jih. Tok není regulován; vytváří četné meandry a rozsáhlé mokřady. Od pramene až téměř k ústí teče potok Liběchovka výrazným, místy až 500 metrů širokým a 90 m hlubokým skalnatým údolím z pískovců. Části údolí tvoří hranice okresů Mělník a Litoměřice, tedy Středočeského a Ústeckého kraje. Téměř celým údolím (od Liběchova po Deštnou) prochází silnice I/9, spojující Prahu, Mělník, Českou Lípu a Rumburk. Větší část toku se nachází na území CHKO Kokořínsko.
V údolí Liběchovky leží kromě města Dubá též obce a osady Deštná, Zakšín, Bukovec, Medonosy, Chudolazy, Tupadly, Želízy a při ústí potoka do Labe též město Liběchov (městem od 23. ledna 2007), po němž dostal potok své současné jméno. Ve všech obcích a osadách v údolí se dodnes zachovala řada hodnotných hrázděných a roubených lidových staveb.
Jediným větším přítokem je Zakšínský potok (Květnice). Po trase napájí v Nedamově u Dubé Černý rybník, kde byl vybudován kemp a koupaliště.[2]
Přítoky
- zleva – Křenovský potok, Želízská svodnice,
- zprava – Zakšínský potok,
Geologie
Povodí je z geologického hlediska částí České křídové tabule a je součástí většího geomorfologického okrsku Polomených hor. Sedimentární pokryv je svrchnokřídového stáří. Zastoupeny jsou horniny spodního, středního a svrchního turonu, coniaku a místně tabuli pronikají vulkanity třetihorního stáří. Podrobné informace ohledně geologické stavby povodí Liběchovky lze najít v Malakovský [3].Údolní síť je výsledkem dlouhodobého rozpadu kvádrových pískovců, který probíhá podle hlavních tektonických linií. Nejdůležitější směr tektonických linií je jizerský, čili směr sever-jih.
Klima
Podle klimatického členění náleží povodí do oblasti mírně teplé (MT) a vyznačuje se dlouhým teplým, mírně suchým létem a krátkou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky [4].Dlouhodobý roční úhrn srážek na povodí vypočtený polygonovou metodou je 588 mm.Průměrná denní teplota podle nejbližší klimatické stanice Doksy dosahuje 7.23 °C.
Chráněná území
V roce 1984 byla Liběchovka chráněnou rybí oblastí, pstruhovou vodou s čistotou I. třídy.[1]
Na horním toku mezi městem Dubá a místní částí Deštná byla roku 1996 vyhlášena přírodní rezervace Mokřady horní Liběchovky; úsek potoka mezi obcemi Chudolazy a Želízy je od roku 2001 osou přírodní rezervace Mokřady dolní Liběchovky. Obě rezervace jsou součástí území Mokřady Liběchovky a Pšovky, začleněného do seznamu mezinárodně významných mokřadů podle Ramsarské úmluvy o ochraně mokřadů mezinárodního významu.
Odkazy
Reference
- ↑ a b VLČEK, Vladimír. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. Kapitola L, s. 154.
- ↑ NOVOTNÁ, Mgr Daniela. Kokořínsko. Praha 1: Olympia a.s., 2004. ISBN 80-7033-843-1. Kapitola Všeobecná část . Vodstvo, s. 12.
- ↑ MALAKOVSKÝ, M. Geologie České křídové pánve a jejího podloží. [s.l.]: ČSAV, 1974. S. 262.
- ↑ QUITT, Evžen. Klimatické oblasti Československa. Brno: Studia Geographica, 1971. S. 73.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Liběchovka na Wikimedia Commons - Základní charakteristiky toku Liběchovka a jeho povodí
