Libyjské námořnictvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Libyjské námořnictvo
Vlajka libyjského námořnictva

Vlajka libyjského námořnictva
Země Libye
Vznik 1962
Velikost 2 fregaty
2 korvety
10 raketových člunů
4 minolovky
2 výsadkové lodě
Nadřazené jednotky Ozbrojené síly Libye
FIAV 000001.svg 1977-2011

Libyjské námořnictvo je součástí ozbrojených sil Libye. Personál námořnictva tvoří 8000 osob. Jeho hlavním posláním je pobřežní obrana. Jádrem jeho sil jsou 2 fregaty, 2 korvety a raketové čluny. Hlavní síly námořnictva doplňuje libyjská pobřežní stráž. Základny jsou Al Khums, Benghází, Misuráta, Tobruk, Tripolis a Darnah.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Raketový člun El Matkhur třídy Osa II
Korveta třídy Assad al-Tadjier

Libyjské námořnictvo bylo založeno roku 1962 za vlády krále Idrise I. Po jeho svržení a nastolení režimu plukovníka Kaddáfího, se stalo jedním z nejsilnějších afrických námořnictev (z 200 mužů v roce 1966 se zvětšilo až na současných 8000 mužů).[1] Zůstalo ale závislé na dodávkách výzbroje a náhradních dílů ze zahraničí. Technikou ho přitom zásoboval především Sovětský svaz. Jeho problémem však byl nedostatečný výcvik personálu, který měl obsluhovat moderní zbraňové systémy.[1]

Rozvoj libyjského námořnictva začal v 70. letech 20. století. Ve Velké Británii byla loděnicí Vosper v letech 1968–1973 postavena fregata Dat Assawari (byla objednána ještě před převratem), kterou na konci 70. let doplnily čtyři korvety třídy Assad al-Tadjier, postavené v Itálii, dvanáct sovětských raketových člunů projektu 205U (v kódu NATO třída Osa II) a tři raketové čluny dánského typu Soloven. V letech 1976–1983 navíc SSSR dostal šest ponorek Projektu 641 (v kódu NATO třída Foxtrot).[2] V 70. letech též byly získána výsadková plavidla, přestože tento typ lodí neměl vysokou prioritu. Jednalo se o lodě Ibn HoufIbn Harissa postavené ve Francii a čtyři jednotky polské třídy Polnocny C.

V 80. letech námořnictvo ještě posílilo. SSSR mu dodal dvě fregaty Projektu 1159R (v kódu NATO třída Koni III), čtyři korvety Projektu 1234E (v kódu NATO třída Nanuchka II) a osm minolovek Projektu 266M (v kódu NATO třída Natya). Francie v první polovině 80. let dodala deset raketových člunů třídy Combattante II, které ke konci dekády doplnily čtyři raketové čluny jugoslávské třídy Kobra.

Státní podpora terorismu vedla k tomu, že se Libye několikrát dostala do menších střetů s USA. Americké letouny například v roce 1985 bombardovaly Tripolis a Benghází. Hlavním střetem, ve kterém bylo námořnictvo nasazeno byl incident v zálivu Velká Syrta v noci z 24. na 25. března 1986. Americké palubní letouny tehdy potopily korvetu Ean Zakut projektu 1234 a raketový člun Waheed třídy Combattante II. Další lodě poškodily.

Embargo uvalené na Libyi v roce 1981 velice ztížilo údržbu stávajících lodí a akvizice nových jednotek. Situaci ještě zhoršil rozpad SSSR po skončení studené války. Po zrušení embarga v roce 1999 byly u některých lodí provedeny potřebné generální opravy, které probíhaly zejména v chorvatské loděnici Adria Mar.[3] Papírově je tak libyjské námořnictvo stále poměrně silné, fakticky je ale jeho efektivita nízká a řada jeho lodí nebojeschopná.[1]

Jednotky námořnictva se zapojily do povstání, které v Libyi vypuklo v roce 2011. Dne 21. února jednotky námořnictva věrné Kaddáfího režimu ostřelovaly části Tripolisu.[4] V Benghází se naopak některé jednotky – mezi nimi i Al Hani jedna z fregat projektu 1159R a jedna z raketových korvet projektu 1234E – přidaly na stranu povstalců.[5] Fregata Al Hani se poté stala vlajkovou lodí námořnictva povstalců. Naopak plavidla věrná Kaddáfímů se stala cílem útoků letadel NATO, což bylo zdůvodněno například jejich pokusy o zaminování přístupů k obléhané Misurátě. Při útocích 20. května NATO oznámilo zasažení celkem osmi plavidel. Zničena tak byla druhá libyjská fregata Al Ghardabia, kterou zaháhly pumy Paveway svržené z britských útočných letadel Tornado GR.4.[6]

Složení[editovat | editovat zdroj]

Fregaty[editovat | editovat zdroj]

Fregata Al Ghardabia při návštěvě Malty
  • Projekt 1159R (v kódu NATO třída Koni III)
    • Al Hani (212) – ukořistěna rebely v Benghází, jejich vlajková loď[6]
    • Al Ghardabia (213) - zničena letouny NATO[6]

Korvety[editovat | editovat zdroj]

  • Projekt 1234E (v kódu NATO třída Nanuchka II)
    • Tariq-Ibn Ziyad (416)
    • Ain Zaara (418)

Ponorky[editovat | editovat zdroj]

Ponorka třídy Foxtrot
  • Projekt 641 (v kódu NATO třída Foxtrot) – 2 ks – není jisté, zda jsou bojeschopné[1]

Raketové čluny[editovat | editovat zdroj]

Minolovky[editovat | editovat zdroj]

Výsadkové lodě[editovat | editovat zdroj]

Libyjská výsadková loď Ibn el-Furat
  • Projekt 773KL (v kódu NATO třída Polnocny C) – 2 ks[7]
  • Menší výsadkové čluny

Hlídkové čluny[editovat | editovat zdroj]

  • PV30-LS – 6 ks[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Libyan Navy [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-03-07, [cit. 2011-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Poději je posílilo ještě šest miniponorek třídy Mala dodaných z Jugoslávie. Jsou již mimo službu.
  3. a b Libyan Navy - Modernization [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-03-07, [cit. 2011-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Libya uprising - live updates [online]. guardian.co.uk, 2011-02-21, [cit. 2011-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Libya's Defectors: In Benghazi, a small naval base is now controlled by the opposition [online]. New York Times, 2011-02-25, [cit. 2011-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c Al Hani s britskou eskortou. ATM. 2011, roč. 43, čís. 10, s. 67. ISSN 1802-4823.  
  7. a b c Major Navy Equipment [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-03-07, [cit. 2011-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Libyan Navy ve Wikimedia Commons