Libušino údolí
 Průhled Libušiným údolím z ulice Na potoce |
|
| Městská část | Borovina, Horka-Domky |
|---|---|
| Poloha | |
| Začíná na | v ulici Na potoce |
| Končí na | nedaleko Janova mlýna u lávky přes Stařečský potok |
| Délka | 800 m |
| Šířka | několik metrů |
| Počet adres | 0 |
| Vznik | 1835 |
| PSČ | 674 01 |
Libušino údolí je ulice a lesní park v Třebíči, jímž procházejí vzájemné hranice částí města Boroviny a Domků. V podstatě jde o část údolí Stařečského potoka. Překlenuje je železniční most trati Brno–Jihlava.
Lesopark Libušino údolí zaujímá plochu asi 20 ha. Parkově je upravena takřka výhradě jeho domecká část (asi 13 ha). Jeho historie sahá do poloviny 19. století. V ulici Libušině údolí je evidována jediná adresa, a to neobývaného Hluchého mlýna.[1]
Obsah |
[editovat] Lesopark Libušino údolí
Pro Třebíč je Libušino údolí významné především z těchto důvodů:
- pro dlouhou tradici svého soustavného budování,
- pro svou plochu,
- pro dobrý přístup jak z Boroviny, tak z Domků a Horky, resp. Vnitřního Města,
- pro příznivou přítomnost Stařečského potoka
- pro svou vybudovanou infrastrukturu (lavičky, veřejné osvětlení, stezky).[2]
Stráně pod Kostelíčkem byly osázeny borovicemi kolem roku 1835. V následujících desetiletích byly položeny základy parku budováním sítě stezek a cest. Třebíčský okrašlovací spolek na tuto práci navázal, když počátkem 20. století upravoval cesty nad Janovým mlýnem (letopočet 1907 na kamenné lavičce nedaleko srubu). Kamenná vyhlídka tamtéž byla vybudována roku 1935.
V době kolem začátku 20. století trpěl Stařečský potok a jeho prostřednictvím i obyvatelé bydlící při něm, zejména na Horce a Stařečce značným znečištěním. Toto znečištění měla za vinu borovinská továrna, když při vyluhování začala užívat chemikálie a výkaly z luháren odcházely do potoka. Zamořené vody zahnívaly v mlýnských strouhách. Dotčení obyvatelé si městu stěžovali. O řešení město s továrnou Budišovského jednalo několik let. Roku 1916 prodalo továrně pozemky, aby posílila filtrace, a samo vykoupilo mlýn č. 79 na Horce, zrušilo jeho provoz, zasypalo jeho náhony. Odpadní vody z Budišovského továrny měly být svedeny do kanalizačního sběrače.[3]
Těžké časy stihly mladý lesopark v Libušině údolí za silného sucha v roce 1921. Veškeré stromy uschly, lépe se dařilo jen borovicím.[4]
Dnešní podoby se lesoparku dostalo v 50. letech 20. století. Tehdy bylo podle návrhu architekta Josefa Kumpána zbudováno Máchovo jezírko. Pravděpodobně v té době byly též vysazeny některé cizokrajné dřeviny.[2]
V 70. letech 20. století byl zbudován srub u Janova mlýna a v Borovině pod Bartuškovou ulicí dětské hřiště. Odstraněny byly též zbytky střelnice. V 80. letech 20. století park zasáhlo budování kanalizačního sběrače z budovaného sídliště Za Rybníkem táhnoucí se podle potoka po pravé straně; podobně bylo stiženo i postranní Terovské údolí od Janova mlýna, Další velkou akcí byla výměna železničního mostu. Avšak nejničivějším zásahem do Libušina údolí byla rekonstrukce silnice č. II/410. Při ní došlo k odtěžení části skály u Janova mlýna, zvednutí tělesa silnice a vybudování betonových opěrných zdí. Tím bylo údolí rozděleno, dosavadní stezky místy přerušeny.[2]
Od 90. let 20. století vyvolávala veřejnou diskusi varianta přeložky silnice č. I/23 od Červené Hospody přes Koželužskou ulici k poliklinice na Vltavínské ulici a k silnici č. II/360.[5] Tato plánovaná přeložka má zasáhnout Terovské údolí a jižní část Libušina údolí.[6]
[editovat] Střelnice
Objekt Střelnice v severní části Libušina údolí byl zbudován zednickým místem Janem Česnekem v roce 1852. Svůj název má od toho, že sloužil sportovní střelecké společnosti: střílelo se proti svahu směrem k Hluchému mlýnu.[7]
Ve 20. století sloužil zejména k taneční zábavě, především dělnické mládeže. Během druhé světové války v budově bydleli němečtí vojáci střežící borovinský most. Roku 1953 převzaly správu Střelnice Restaurace a jídelny, o tři roky později Západomoravské strojírny pro závodní klub ROH, poté jednotný klub pracujících. V únoru 1969 Střelnice vyhořela a už nebyla obnovena.[7] V 70. letech 20. století byla celkově odstraněna. Jedinou upomínkou na ni zůstává taneční parket.
[editovat] Hluchý mlýn
Historie Hluchého mlýna snad sahá až do 16. století. Od roku 1916, kdy byl mlýn zrušen, sloužil jako obecní činžovní dům.[7] Začátkem 90. letech 20. století se započalo s realizací záměru přeměny Hluchého mlýna na hotel a letní restauraci. Byly zbourány vedlejší hospodářské objekty a zahájeny bourací práce uvnitř mlýna.
Roku 2005 hodlali majitelé mlýna vybudovat v něm hospic. Ten měl být součástí víceúčelového komplexu pro zdravé i potřebné seniory s kapacitou až 120 míst.[8]
[editovat] Janův mlýn
Janův mlýn stojí poblíž kapličky kolem sochy svatého Jana Nepomuckého s nápisem: „Swatimu Jánu oddal Janu mlejn Tomáš Stejskal 1812.“
Janův mlýn náležel Stejskalově rodině až do 20. let 20. století. Roku 1929 byl zrušen, po dvou letech jej koupila borovinská továrna a zřídila v něm svobodárnu. Pro potřeby mlýna jeho majitelé zbudovali náhonní rybníček. Ten přetrval do 50. let 20. století, kdy byl zasypán.[9]
[editovat] Borovinský most
- Související informace naleznete v článku Borovinský most.
Borovinský železniční most byl dokončen v měsících březnu a dubnu roku 1886; se stavbou se započalo v červnu 1885 a trvala do října. S délkou 160 m a výškou ode dna údolí až po kolejnice 42,5 m byl vedle mostu přes údolí Chvojnice[10] u Kralic nad Oslavou největším mostem železniční trati Brno–Jihlava.[11]
Starý příhradový most stavěli Italové z provincie Lombardie, pomocné dělníky, dřevo na stavbu lešení, kámen a písek zajišťovala třebíčská společnost pana Herzána. Kámen byl lámán u Janova mlýna, v místech, kde byla později vytvořena vyhlídka na Libušino údolí. Při jednom z odstřelů při lámání kamene v místě budoucího pilíře podle dobových údajů jeden z odstřelených kamenů odlétl a smrtelně zranil děvče na dvorku jednoho z domků v ulici Na Potoce. Také měla být pod mostem dlouhou dobu být postavena mohylka z kamení, která měla sloužit jako památníček pro jednoho z dělníků, který ukončil svůj život skokem z konstrukce.[12]
Zatěžkávací zkouška proběhla 10.–11. května 1886; na most najelo šest lokomotiv s tendry. Před koncem druhé světové války most Němci zaminovali, ale válku přečkal. V polovině 50. let 20. století byl generálně opraven: vyměněny byly všechny nýtové spoje, zbudována servisní lávka a bezpečnostní výklenky v zábradlí.[13] V 28. říjnu 1939 během německé okupace z mostu vlála československá vlajka, která byla umístěna místním oddílem Sokola. Na konci války byly ženisty německé armády navrtány pilíře a do nich byly umístěny nálože, jež měly most zničit. Toto se nakonec nestalo, protože spád událostí byl příliš rychlý. V polovině padesátých let byla provedena komplexní rekonstrukce mostu, byly vyměněny všechny spojovací nýty, vystavěna lávka pro údržbu mostu uprostřed příhradové konstrukce a byly vystavěny odpočívadla na mostě. V roce 1984 proběhla další velká rekonstrukce a byly zpevněny i mostní pilíře, byla provedena injektáž.
V roce 1981 bylo ve vládním usnesení nařízeno (v souvislosti se stavbou Jaderné elektrárny Dukovany) a se zvyšujícím se provozem, že by měly být vyměněny konstrukce mostů na trati Brno-Jihlava. 20. července 1987 tak započala nepřetržitá výluka provozu a ze začátku byla na montované pilíře odsunuta (doprava k městu) stará příhradová konstrukce. Nové mostní těleso bylo kompletováno u sokolského stadionu a posléze bylo na pilíře nasunuto pomocí dvou tanků. Nové těleso je 162 metrů dlouhé, 5 metrů vysoké a jeho hmotnost je 840 tun, hlavním dodavatelem byly Železniční stavby Brno, výrobcem byly železárny ve Vítkovicích. Poté proběhly různé testy, jak s těžkými lokomotivami, tak i s raketami z mostu odpalovanými. Výluka trvala celkem 67 dní. Slavnostní uvedení do provozu se událo 25. září 1987.[10] Součástí mostu je i lávka pro pěší, byla postavena spolu s novým tělesem mostu jako údržbářská. Později k ní byly dobudovány i přístupové cesty a od poloviny roku 1989 slouží i civilnímu obyvatelstvu.[10]
Borovinský most mívá někdy též přízvisko sebevrahů vzhledem k tomu, že skokem z něho končívají své životy někteří sebevrahové. V roce 2001 měl most smutné jubileum 25. případu počítaného od roku 1947.[14]
[editovat] Nová silnice
Silnice č. II/410, označovaná jako nová byla vybudována roku 1879. Zkrátila cestu ke Starči a tehdejšímu tamějšímu třebíčskému nádraží. Označení nová souvisí s tím, že starou silnicí se rozuměla cesta přes ulici Sucheniovu a Pražskou. Zásadní a vzhledem k lesoparku v Libušině údolí necitlivé rekonstrukce se silnice dočkala současně s budováním průtahu městem v 80. letech 20. století.
[editovat] Mapy
 |
 |
|||
| 1835 | 2009 | |||
| Legenda: 1. Někdejší Střelnice, 2. Hluchý mlýn, 3. Kaplička sv. Jana Nepomuckého, Janův mlýn, 4. Bývalý lom, vyhlídka, 5. Začátek údolí Terůvek, 6. Část areálu bývalé borovinské továrny, 7. Máchovo jezírko, 8. Kostelíček, 9. Borovinský železniční most, 10. Tyršovy sady | ||||
| Fotografie GeoCommons | ||||
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Adresy v České republice: Třebíč|mvcr.cz
- ↑ a b c URBÁNEK, Petr. Libušino údolí. Zpravodaj města Třebíče, 3 1995, čís. 3, s. 46–47.
- ↑ Město Třebíč. Pamětní kniha Města Třebíče. Příprava vydání Nikodém, Vilém. Svazek 1. Třebíč : [s.n.]. 572 s. S. 30, 334, 362.
- ↑ Město Třebíč. Pamětní kniha Města Třebíče. Příprava vydání Nikodém, Vilém. Svazek 1. Třebíč : [s.n.]. 572 s. S. 450.
- ↑ Město Třebíč. Programové prohlášení Rady města Třebíče pro volební období 2006–2010. Třebíč : [s.n.], 2007. 19 s. S. 6 bod 3.2.7.
- ↑ Např. Stránky občanského sdružení „Chytrému napověz…“ nebo Břehy
- ↑ a b c JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí. 1. vyd. Třebíč : Amaprint Kerndl, 2004. 108 s. ISBN 80-239-3994-7.
- ↑ SCHULZ, Lumír. V Hluchém mlýně hospic nebude. Mladá fronta DNES, Umírání.cz [online]. , 11. 6 2005 [cit. 2008-12-25]. Dostupné online.
- ↑ JOURA, Jiří. Janův mlýn. Zpravodaj města Třebíče, 5 1984, čís. 5.
- ↑ a b c JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí ... podruhé. Třebíč : Amaprint Kerndl, 2006. 202 s. ISBN 80-239-7412-2. Kapitola Železniční mosty v Třebíči, s. 22-28.
- ↑ FIALA, Petr; HÁJEK, Zdeněk. Sto čtyřicet let trati Brno–Boží Požehnání. 110 let trati Boží Požehnání–Okříšky a Studenec–Velké Meziříčí. 1. vyd. Třebíč : Klub přátel železnice Třebíčska, 1996. 76 s. S. 14, 21.
- ↑ JOURA, Jiří. Portréty staré Třebíče CX. Železniční most nad Libušiným údolím. Zpravodaj města Třebíče, 1 1984, čís. 1, s. 25.
- ↑ JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí podruhé. 1. vyd. Třebíč : Amaprint Kerndl, 2006. 22–26 s. ISBN 80-239-7412-2.
- ↑ Město Třebíč. Kronika města Třebíče. Příprava vydání Joura, Jiří. Třebíč : [s.n.], 2001. 103 s. S. 18.
