Libkovice

Tento článek pojednává o zaniklé obci na Mostecku. O části obce Lubenec pojednává článek Libkovice (Lubenec).

Libkovice
Odsvěcený kostel sv. Michala v Libkovicích. Byl zbourán v srpnu 2002.
charakter sídla:	vesnice
domů:	282
PSČ:	435 34
součást obce:	Mariánské Radčice
okres:	Most
katastrální území:	Libkovice u Mostu (7,47 km²)
zeměpisné souřadnice:	50° 34′ 46″ s. š., 13° 40′ 56″ v. d.
Libkovice
Zdroje k infoboxu a částem obce

Libkovice (německy Liquitz) je jméno bývalé obce, která se nacházela v severozápadních Čechách v okrese Most. Obec ležela podél Lomského potoka zhruba 1,5 km severovýchodně od obce Mariánské Radčice v nadmořské výšce 251 metrů. Její katastrální výměra činila 748 ha. Libkovice jsou posledním souvislým sídelním útvarem v této oblasti, který byl zlikvidován kvůli těžbě hnědého uhlí. Ke zboření obce došlo přes silný odpor občanské společnosti (Hnutí DUHA, Greenpeace aj.) v roce 1992. Poslední pozůstatek po obci - kostel sv. Michaela - byl srovnán se zemí o deset let později. V prostoru k těžbě nakonec nikdy nedošlo. Dnes jsou Libkovice jako místní část a katastrální území součástí obce Mariánské Radčice.

Historie

Pohled na zaniklé Libkovice

Zatopená cesta z Mariánských Radčic do Libkovic

První písemná zmínka o obci pochází již z roku 1186 v listině knížete Bedřicha. V roce 1209 potvrdil pražský biskup Daniel oseckému klášteru desátky z Libkovic. Opat tohoto kláštera Slavko koupil kolem roku 1240 od Hrabišiců část vsi s příslušenstvím, které tvořily dva mlýny, vinice, les a rybník. Ves pak zůstala v majetku kláštera až do zrušení poddanství v roce 1848.

Po roce 1850 se Libkovice staly osadou Mariánských Radčic, ale posléze se osamostatnily. V letech 1850-1896 byly součástí okresu Teplice, v letech 1896-1960 se nacházely na území okresu Duchcov a od roku 1960 jsou součástí okresu Most.

Tradiční obživou obyvatel bylo zemědělství, především chov dobytka. Teprve v poslední třetině 19. století došlo v okolí k rozvoji uhelného dolování a tím i k demografickým a ekonomickým změnám v Libkovicích. V roce 1884 byl otevřen důl Kaisergrube u Mariánských Radčic, roku 1889 Jan I v Lomu a další. Rostl počet obyvatel a tradiční německá obec se začala novými příchozími z vnitrozemí počešťovat. Učitelem a významným organizátorem života zdejší české menšiny byl tehdy Václav Freiman, pozdější poslanec parlamentu a prvorepublikový předseda okresní správní komise v Duchcově.

Během 1. republiky zde vznikla cihelna, sklárna a továrna na keramické zboží. Během druhé světové války byl v Libkovicích zřízen zajatecký tábor.

V roce 1987 bylo rozhodnuto o demolici obce, kterou nezvrátily ani společenské změny po roce 1989. Úřady vydaly demoliční výměr jen několik měsíců po revoluci a podstatná část obce byla navzdory protestům postupně zbořena v letech 1991-1993, aby uvolnila prostor pro rozšíření těžby uhlí státního podniku Doly Hlubina. Osud obce neodvrátila ani blokáda, konaná zde od 1. prosince 1992. Ještě v prosinci si přijel situaci na místo samé prohlédnout i prezident Václav Havel. Po tříměsíčním zákazu bourání vydaném tehdejším ministrem průmyslu a obchodu Vladimírem Dlouhým byl v květnu 1993 vydán opětovný příkaz k demolicím. Následovala jej vyhrocenější blokáda, při níž došlo i k fyzickým konfrontacím. Na základě těchto událostí byl ředitel státního podniku Doly Hlubina pan Stružka ministrem Dlouhým odvolán a až do října 1993 se nebouralo. 13. října 1993 zbouraly buldozery podstatnou část libkovické hlavní ulice, po nichž následoval další, neúspěšný pokus o blokádu. Nového roku se dočkal jen kostel a dalších 15 domů. Kostel byl navzdory slibu nového vlastníka Mostecké uhlené, že jej zachová a nechá zastřešit, v srpnu 2002 nakonec stržen rovněž. Spor o zbourání Libkovic a zdejší blokáda se staly jednou z formujících událostí soudobého českého ekologického hnutí. Po tamním neúspěchu se pozornost občanských sdružení přesunula na obce, jež jsou další v řadě - zejména na město Horní Jiřetín.

Paradoxně se uhlí v těchto místech nikdy netěžilo, protože se území bývalé obce nachází již za hranicí dobývacího prostoru stanoveného územními limity těžby schválenými českou vládou v roce 1991.

Bourání obce a boj místních obyvatel za její záchranu zachytil fotograf Ibra Ibrahimovič v seriálu černobílých fotografií nazvaným Libkovice, svědomí severu. Jeho snímky jsou také součástí knihy Libkovice: Zdař bůh.

Významní rodáci

• Antonín Kubálek - významný český pianista
• Přemysl Freiman - český režisér a televizní redaktor

Pamětihodnosti

• Pseudorenesanční kostel sv. Michaela na návsi postavený v letech 1893-1895 na místě zbořeného původního kostela sv. Mikuláše
• Sloup Nejsvětější Trojice z roku 1739 přesunutý do Litvínova
• Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1730
• Čtyři výklenkové kaple zastavení Sedmi radostí Panny Marie přemístěné ke kostelu ve Vtelně

Vývoj počtu obyvatel v obci

Počty obyvatel mezi lety 1850 až 1970 dle sčítání

Rok	1850	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970
Počet obyvatel	308	424	452	607	1076	1434	1794	2314	2184	1385	1181

Počty obyvatel mezi lety 1971 až 2007 (k 31. 12.)

Rok	1971	1972	1973	1974	1975	1976	1977	1978	1979	1980	1981	1982	1983	1984	1985	1986	1987	1988	1989	1990	1991	1992
Počet obyvatel	1193	1187	1142	1131	1093	1068	1059	1041	1036	1028	974	960	935	927	913	876	865	851	614	332	146	20

Odkazy

Literatura

• J. Sýkorová, Zmizelé domovy, Most 2000, s. 47
• Libkovice – 800 let, vydal MNV Libkovice 1986

Externí odkazy

• Libkovice - historie obce na stránkách Oblastního muzea v Mostě
• Libkovice na serveru Zaniklé obce
• Českou vesničku vyhladilo fiktivní uhlí, Pavel Varský, idnes.cz, 10. listopadu 2005
• Ander, Martin: Dokonané dílo zkázy – článek o občanském úsilí o zachování Libkovic v časopise Sedmá generace 2/2003
• Ceskatelevize.cz - Ztracené adresy - Libkovice + video