Tramvajová doprava v Liberci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

(Přesměrováno z Liberecké tramvaje)
Skočit na: Navigace, Hledání
Terminál Fügnerova, "srdce" celé liberecké tramvajové sítě.
Tramvaj T3M.04 (Škoda 02T) na Soukenném náměstí

Krajské město Liberec je jedním ze sedmi měst v ČR, kde je provozována tramvajová doprava. Provozovatelem je Dopravní podnik města Liberce a. s. Původně byla síť úzkorozchodná (1000 mm), v roce 1960 byla část sítě zrušena, od roku 1990 probíhá postupná přestavba na normální rozchod (1435 mm) a v územním plánu je výstavba několika nových tratí (Rochlice a Vesec, Ruprechtice a Pavlovice).

V provozu jsou v současné době (říjen 2006) 4 denní a jedna historická linka. Celková délka tratí dosahuje 21,5 km.

Obsah

[editovat] Historie

[editovat] Začátky provozu

11. září roku 1894 schválila rada města Liberce návrh na výstavbu tratě elektrické tramvaje, s rozchodem 1000 mm. Bylo to v době, kdy jediný tramvajový provoz na území dnešní ČR byl v Praze (Křižíkova elektrická dráha na Letné), díky tomu se tak Liberec zařadil k nejmodernějším městům v Česku. Výstavba začala v květnu 1897, o tři měsíce později byla trať dokončena, a 25. srpna téhož roku byl na ní slavnostně zahájen provoz. První úsek začínal u vlakového nádraží, odkud vedl dvoukolejně ulicí 1. máje až k mostu přes Nisu, kde se rozdvojoval a ulicemi Jánskou a 1. máje pokračoval na Soukenné náměstí. Raritou byl v té době pravostranný provoz tramvají. Odtud opět pokračoval každý směr zvlášť na Benešovo náměstí: nahoru procházela trať Revoluční a Moskevskou, dolu mířila ulicí Pražskou. Dále byla trať jednokolejná (dvoukolejná od 12. června 1907) s výhybnami a vedla na prozatimní konečnou stanici Městský lesík (dnešní Zoologická zahrada). Od listopadu 1897 se pak jezdilo až k dnešní konečné, do Lidových sadů. Elektrická dráha si velmi rychle získala oblibu veřejnosti: v roce 1898 přepravila 800 000 cestujících. Z technických důvodů byl již od začátku provozu zaveden pravostranný provoz.

V roce 1899 byla zprovozněna trať do Rochlice, na začátku 20. století probíhala výstavba nových tratí do Růžodolu I (1904) a do Horního Hanychova (1912). Na podzim roku 1906 byla z důvodu Německo-české výstavy postavena speciální trať pro dopravu návštěvníků, ta však byla téhož roku po ukončení výstavy demontována. V roce 1908 byla tramvajová vozovna přestěhována z areálu elektrárny na dnešní místo v Nitranské ulici. Od roku 1912 se začaly objevovat i tramvaje s tzv. lyrovými sběrači, namísto s původními tyčovými. Do roku 1914 bylo do Liberce dodáno 32 motorových a 8 vlečných vozů.

Počáteční tramvajové nadšení však ukončila 1. světová válka. Mnozí zaměstnanci narukovali a provoz tak musel být značně omezen. Tramvaje sloužily také k přepravě raněných vojáků od nádraží k městským lazaretům (od 29. listopadu 1914). Na konci července 1915 se ve službě průvodčích poprvé objevily ženy.

Souprava tramvaj T3M.04 (Škoda 02T) před zastávkou Fügnerova

[editovat] Meziválečné období

Do této doby byla liberecká elektrická dráha téměř čistě německým podnikem s němčinou jako úředním jazykem, až roku 1925 bylo Ministerstvem železnic nařízeno dvojjazyčné označení. Vozový park byl rozšířen o 10 vozů ze Studénky a dalších sedm z České Lípy. 13. prosince 1924 bylo také poprvé zavedeno číslování linek:

  1. Nádraží – Lidové sady
  2. Rochlice – Růžodol I
  3. Soukenné náměstí – Horní Hanychov
  4. Lidové sady – Pekárny (od 1934)

V této době mnoho tratí budováno nebylo. Trať končící v Růžodolu byla prodloužena asi o 700 m k restauraci Letka, v roce 1934 pak vznikla spojovací trať od nádraží k Viaduktu (původní úsek Soukenné náměstí - Viadukt byl zrušen), která byla v roce 1940 zdvoukolejněna.

Zatímco roku 1929 bylo přepraveno 8 milionů pasažérů, během hospodářské krize počet klesl na 5,4 miliónu a ztráty na příjmech ve výši 1 miliónu korun musely být řešeny reklamními tabulemi na vozech.

[editovat] Doba socialismu

Hlavní stavbou, která se po válce v liberecké tramvajové dopravě konala, bylo v roce 1955 propojení jablonecké a liberecké tramvajové sítě, a to podle již dlouhou dobu existujících plánů. K 31. říjnu 1960 byly pod tlakem doby zrušeny tratě do Rochlice a Růžodolu. To bylo ale poslední velké rušení tratí ve městě (na rozdíl od sousedního Jablonce). V 70. letech byla kompletně zrekonstruována meziměstská trať do Jablonce. Přitom byla zrušena bloková smyčka poblíž centra Jablonce a trať byla zkrácena do nové smyčky v Pasířské ulici. V roce 1984 byly přeloženy obě jednokolejné tratě v centru do své dnešní polohy (dnes je v ulici Pražská zasazena pamětní kolejnice na počest této zrušené trati). Koncem 80. let se začala jevit stále důležitější potřeba upravit rozchod kolejí z 1000 na 1435 mm, jako to bylo ve všech městech tehdejší ČSSR (kromě Bratislavy). Přestavba městské trati se ale uskutečnila až v 90. letech.

Posledními dodanými dvounápravovými tramvajemi byl jednotný typ 6MT. Kvůli nemožnosti provozu vozů Tatra T1 na úzkém rozchodu, byly prvními vozy koncepce PCC v Liberci tramvaje Tatra T2 (dodávané od 1959, v letech 1956 a 1957 byl zde rovněž zkoušen druhý prototyp tohoto typu). Od roku 1965 jsou v provozu klasické vozy Tatra T3. Poslední (v provedení T3SUCS) přišly do Liberce v roce 1987. O rok později byl zde ukončen provoz vozů T2. Ty se však v Liberci ještě jednou objevily (viz 90. léta).

Konečná libereckých tramvají v Jablonci nad Nisou
Památná kolej v Pražské ulici, připomínající zrušenou jednokolejnou trať (druhá kolej pro opačný směr se nacházela v Moskevské ulici)

[editovat] 90. léta

V této době byla nejdůležitější modernizace celé městské trati. Přestavba probíhala v několika etapách od roku 1990 do roku 1998, kdy 14.srpna vyrazily do města první tramvaje na rozchodu 1435 mm. Již v roce 1995 byl na Fügnerově otevřen moderní Terminál MHD, který je zároveň i symbolem libereckých tramvají. Přerozchodovaná trať má v úseku Lidové sady – Viadukt v každém směru tři kolejnice, takže je na ní umožněn provoz i úzkorozchodných tramvají (což umožňuje zatažení tramvají z meziměstské linky do vozovny i provoz historického vozu na městské trati). V letech 1998 až 2005 byl úspěšně zrekonstruován poslední z úseků městské trati - z Dolního Hanychova do Horního Hanychova.

Z důvodu nedostatku tramvají zakoupil Dopravní podnik města Liberce v polovině 90. let 8 ojetých vozů Tatra T2R z Ostravy. Poslední dva vozy jezdí dodnes (říjen 2006). Liberec je tak zřejmě poslední město na světě, které v osobní dopravě provozuje tramvaje tohoto typu. Tramvaje T3 se postupně modernizují, v současné době bylo vyrobeny i novostavby nízkopodlažních vozů Tatra T3R.PLF. V roce 1998 byl do Liberce dodán prototyp nízkopodlažní tramvaje Tatra RT6S, která je však kvůli mnoha závadám dlouhodobě odstavena.

[editovat] Rozsah sítě

Současná síť libereckých tramvají se skládá z městské trati Horní HanychovDolní HanychovViaduktFügnerovaLidové sady a meziměstské trati FügnerovaVratislavice nad NisouJablonec nad Nisou. Mezi Soukenným náměstím a Nádražím se nachází, dnes již zmodernizovaná, tramvajová vozovna Rybníček.

Zvažováno je prodloužení trati v Horním Hanychově až k lanovce na Ještěd a vybudování nové tramvajové trasy do Rochlice. Tento plán byl hlavní prioritou mnoha libereckých politických stran před volbami v roce 2006

[editovat] Vozový park

V Liberci se v osobním provozu používají následující typy tramvají:

Obrázek Typ Modifikace a podtypy
Tatra T2 Tatra T2R
Tatra T3 Tatra T3, Tatra T3SUCS, Tatra T3m, Tatra T3M.04, Tatra T3R.PV, Tatra T3R.PLF
Tatra RT6S Tatra RT6S (vůz dlouhodobě odstaven)

V Liberci se také nacházejí dva historické vozy: ev. č. 78 (původně z Ústí nad Labem) a jablonecká tramvaj Tatra 6MT ev. č. 117, která je dlouhodobě zapůjčena z Technického muzea v Brně.

[editovat] Související články

Související články obsahuje
Portál Tramvajová doprava

[editovat] Reference

  • Karpaš, R. a kol.: Kniha o Liberci. Dialog, Liberec, 1996.

[editovat] Externí odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
V jiných jazycích