Libeňský plynojem

Libeňský plynojem fotografovaný z pozemku VZLÚ

Libeňský plynojem

Libeňský plynojem je originální technická stavba, která stojí na návrší nad křižovatkou Palmovka v pražské čtvrti Libeň. Dnes je využíván jako vědecké pracoviště a je zde umístěn největší aerodynamický tunel v České republice. Místními lidmi je plynojem nazýván Koule. Existenci plynojemu připomínají názvy hned dvou sousedících ulic: Pod plynojemem a Ke kouli.

Historie

Plynojem byl postaven v roce 1932 Vítkovickým hutním těžařstvem a strojně vybaven firmou Českomoravská Kolben-Daněk pro firmu Pražská obecní plynárna. Stavbu provedl Tomáš Keclík, civilní inženýr v Praze. Důvodem výstavby tohoto zařízení byl zejména razantně rostoucí průmysl Libně, Karlína, Holešovic a Vysočan, který již nestačila zásobovat stávající plynárna v Michli.

Svému účelu sloužil plynojem pouhých deset let. V závěru druhé světové války byla již vypuštěná koule poškozena průstřelem leteckým kanonem. Projektil zasáhl plynojem z jižní strany a uvnitř explodoval. Na straně zásahu je umístěna záplata, na severní části jsou dodnes patrné nerovnosti způsobené střepinami. Tím bylo znemožněno jeho využití jako tlakové nádoby. Po opravě se už ke svému původnímu účelu nevrátil a v roce 1949 byl předán k využití Výzkumnému a zkušebnímu leteckému ústavu.

Výzkumný ústav přeměnil využití původní tlakové nádoby na podtlakový aerodynamický tunel, který je dodnes největším zařízením tohoto typu na území bývalého Československa. Změna funkce se realizovala prostou záměnou kompresoru za obří vývěvu. Ta vytváří v kouli vakuum. Někdejší plynojem v této své nové funkci prošel řadou modernizací a dodnes slouží jako experimentální pracoviště k aerodynamickým zkouškám a výpočtům letadel či lopatkových strojů. Díky jeho konstrukci je zde možné simulovat fyzikální podmínky při vysokých rychlostech proudění.

Technické podrobnosti

V 30. letech 20. století šlo o první zařízení tohoto druhu v českých zemích a o technickou novinku i v evropském a světovém měřítku. Plynojem má tvar koule o průměru dvaceti metrů, celková hmotnost dosahuje 270 tun. Objekt stojí na osmi dvoustěnných plechových nohách, zapuštěných do betonových základů. Je zhotoven z plechů o síle 14 mm, které jsou spojené několikařadovým nýtováním. Nastříkán je hliníkem, aby odrážel sluneční paprsky.

Objem plynojemu je 4188 m³, užitečný obsah 12 564 m³ při přetlaku 0,3 MPa.

Zájem umělců o plynojem

Libeňský plynojem, jako výrazný lidský zásah do krajiny, začal okamžitě přitahovat zájem malířů, fotografů a dalších umělců. Tento motiv se objevuje v tvorbě tvůrců ze Skupiny 42 (Miroslav Hák nebo František Gross), fotografovali zde Josef Sudek, Josef Ehm, Tibor Honty, Eugen Wiškovský nebo Dagmar Hochová. Výtvarná i literární díla o tomto motivu zaplnila v roce 2004 pražskou galerii U Zlatého prstenu i rozsáhlou publikaci kunsthistoriků Karla Srpa a Lenky Bydžovské. Zájem výtvarníků o Libeňský plynojem neoslabuje ani dnes - více než 70 let po jeho postavení.

O plynojemu se ve svém díle zmiňuje i spisovatel Bohumil Hrabal (např. Život bez smokingu), který dlouhá léta žil v nedaleké ulici Na Hrázi. Existuje také několik písní, jejichž námětem je libeňská koule.

Umístění

Plynojem stojí na návrší nad křižovatkou Palmovka, v těsném sousedství sportovního areálu Českomoravského svazu hokejbalu (dříve TJ Meteor Praha). V současnosti není tak výraznou stavbou v krajině, jakou byl v době svého vzniku. V období první československé republiky byl plynojem nepřehlédnutelný, protože vrchol, na kterém stojí, byl pouze zatravněný. Stavbu dnes „maskují“ okolostojící vzrostlé topoly, které zde byly vysazeny v 60. letech 20. století (podle některých pramenů se jednalo o záměrné zakrytí stavby sloužící pro vojenské účely. V této době byl též plynojem natřen tmavě zelenou barvou).

Oficiální vstup do objektu VZLÚ je z ulice Ke Kouli (dříve V Mezihoří). Mimo dny otevřených dveří není plynojem přístupný jinak než se svolením VZLÚ a.s. Plynojem je viditelný mj. i z železniční trati, po které jezdí vlaky z centra města na nádraží Praha-Libeň (Nové spojení). Dobrá vyhlídka na stavbu je i z tramvajové estakády Ohrada – Palmovka.

Okolí Libeňského plynojemu již 20 let hyzdí rozestavěný objekt technického centra (TC 4), které bylo budováno za účelem dodávky energií pro pravobřežní část trasy B v rámci obranného systému metra společně se stanicí metra Palmovka. Centrum je od konce roku 1989 ve fázi hrubé stavby. Uvažuje se jak o dostavbě, tak o likvidaci objektu, obě varianty však narážejí na nedostatek financí a složité majetkoprávní vztahy (pozemek ve vlastnictví Českých drah, ke stavbě na něm se nehlásí ani Ministerstvo obrany, ani Dopravní podnik hl. m. Prahy). Kvůli stavbě krytu byl v minulosti zničen park, který se rozprostíral na velké ploše mezi křížením železničních mostů na Balabence až k hotelu Olympik.

Památková ochrana

Libeňský plynojem byl 2. 11. 2006 vyhlášen kulturní památkou pod názvem Bývalý plynojem Pražské obecní plynárny v Praze 8–Libni. V září 2007 byl plynojem poprvé zpřístupněn v rámci Dnů evropského kulturního dědictví (návštěva přes 800 osob).

Fotogalerie

• 

  Ukotvení plynojemu

• 

  Největší aerodynamický tunel v ČR u Libeňského plynojemu

• 

  Největší aerodynamický tunel v ČR u Libeňského plynojemu - detail zkušební komory

• 

  Sušárna vzduchu na jednom z konců tunelu

• 

  Vchod do objektu VZLÚ Palmovka z ulice Ke Kouli

• 

  Plynojem vyfotografovaný od Nového spojení

• 

  Libeňský plynojem z estakády Palmovka-Ohrada

Externí odkazy

• Fotografický projekt šestice pražských fotografů, kteří v roce 2005 dokumentovali Libeňský plynojem
• Libeňský plynojem zařazený serverem centrum.cz do žebříčku TOP 40 Prahy
• Informace o vyhlášení kulturní památky na stránce jeho vlastníka - VZLÚ, a. s.
• Zmínka o plynojemu na stránce jeho vlastníka - VZLÚ, a. s.

Souřadnice: 50°06′03″ s. š., 14°28′32″ v. d.