Liška obecná (houba)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Liška obecná

Liška obecná
Liška obecná
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: liškotvaré (Cantharellales)
Čeleď: liškovité (Cantharellaceae)
Rod: liška (Cantharellus)
Binomické jméno
Cantharellus cibarius
Fr. 1821

Liška obecná (Cantharellus cibarius) je známá jedlá houba z čeledi liškovitých. Její žluté plodnice jsou kulinářsky ceněné.

Název[editovat | editovat zdroj]

Český název vychází z podobnosti mezi barvou plodnic a liščí srsti. Na Moravě a na Českomoravské vrchovině se tyto houby označují jako kuřátka, na Slovensku jako kuriatka. Mezi její další lidové názvy patří kořátka, kuřičky či kurčata.[1][2]

Detail plodnice

Popis[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Plodnice mají žlutou až oranžovou barvu. Jsou gymnokarpní – jejich hymenium je trvale obnažené.

Klobouk je žloutkově žluté barvy. V mládí je podvinutý, později se oplošťuje, jeho střed se prohlubuje a okraje se zprohýbávají. Klobouk je tenký, holý a matný, jeho šířka činí 2–7 cm. Má lištovitý hymenofor. Lišty jsou nízké s vidličnatými anastomózami a příčnými spojkami, sbíhají daleko na třeň.[3]

Třeň je vysoký 3–6 cm, široký 1–2,5 cm, válcovitého tvaru se zúžením vespod. Je zbarven stejně nebo o něco světleji než klobouk.[2][3]

Dužnina je bělavá, mírně nažloutlá. Voní po koření, zvláště mladé plodnice pak vykazují příjemnou meruňkovou vůni. Chutná mírně štiplavě, po pepři, proto je v němčině označována jako Pfifferling.

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Její výtrusný prach má nažloutlé zabarvení.[3] Výtrusy jsou hladké, elipsoidního tvaru a velikosti 8–11 × 5–6 μm.[2]

Sebrané lišky v košíku

Rozšíření a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Liška obecná se vyskytuje v severnějších částech Evropy, v Severní Americe včetně Mexika, v Asii včetně Himalájí[4] a v Africe včetně Zambie[5].

Lišku obecnou lze v České republice najít zejména v jehličnatých lesích v borůvčí, mechu a trávě. Žije v ektomykorhize s většinou stromů, zejména pak se smrky a borovicemi.[6] Fruktifikuje od června do října, obzvlášť v srpnu a září.[2][3] Plodnice bývají uspořádané do tzv. čarodějných kruhů, společně s podhoubím jsou situované na kružnici, v jejímž středu stojí hostitelský strom.[7]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Liška obsahuje vitamín C (0,4 g na 100 g čerstvé hmotnosti)[8], je bohatá na draslík (0,5 g na 100 g čerstvé hmotnosti)[9] a zařazuje se mezi nejbohatší známé zdroje vitamínu D, obsahuje ho až 212 MJ (5,3 μg) na 100 g čerstvé hmotnosti[9]. Obsahuje insekticidní látky[10], což souvisí s její odolností proti červivění[3].

Prodej lišek na trhu v Mnichově

Využití[editovat | editovat zdroj]

Liška obecná je jedlá, ceněná a chuťově výtečná, se specifickým aroma. Díky obsahu chuťových látek rozpustných v tucích[11] se liška vyjímá ve smetanových omáčkách či v kyselých mléčných polévkách, taktéž se nakládá do octa. Je vhodná k drcení na kořenící houbový prášek. Je možné ji zamražovat. Plodnice má pevnou konzistenci, kterou si zachovává i při tepelné úpravě, je však poněkud těžce stravitelná.[2] Nečerviví a dobře snáší transport.

Liška obecná je tržní houbou[12], tedy je možné s ní v Česku obchodovat. Významným artiklem je i v celosvětovém měřítku, ročně se jí prodá asi 150–200 tisíc tun v celkové hodnotě 1,5 miliardy dolarů. Tato produkce pochází výhradně ze sběru ve volné přírodě. Pokusy o její umělé pěstování byly sice úspěšné, avšak ekonomicky nevýhodné.[7]

První záznamy o její konzumaci pocházejí ze 16. století, obecné známosti však dosáhla až s rozšiřováním francouzské kuchyně ve století 18., kdy se objevovala na stolech šlechticů. Dnes je její použití v kuchyni běžné v Evropě a Severní Americe. V roce 1836 ji švédský mykolog Elias Fries popsal jako „jednu z nejdůležitějších a nejlepších jedlých hub“.[11]

Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]

  • Liška bledá se odlišuje svou nažloutlou až bělavou barvou, její další rysy jsou s liškou obecnou shodné. Jedlá a podobně vyhledávaná.[2]
  • Lištička pomerančová je o něco menší, má světleoranžovou dužninu. Je jedlá, ale není tolik kuchyňsky využitelná.[2]
  • Lišák zprohýbaný se od lišky obecné liší ostnitým hymenoforem. Je jedlý.[2]
  • Liška nálevkovitá, jejíž plodnice je na rozdíl od lišky obecné žlutohnědá. Je jedlá.[2]
  • Hlíva olivová se od lišky odlišuje výrazně. Má naspod klobouku vysoké, hustě uspořádané lupeny. Roste v trsech a v Česku se vyskyje pouze vzácně. Je jedovatá.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Staročeská jména hub v Klaretově Glossáři [online]. ujc.cas.cz, [cit. 2013-02-27]. Dostupné online.  
  2. a b c d e f g h i SMOTLACHA, Miroslav. Smotlachův atlas hub. [s.l.] : Ottovo nakladatelství, 1999. 270 s. ISBN 80-7181-311-7. Kapitola Liška obecná, s. 76.  
  3. a b c d e KLUZÁK, Zdeněk; SMOTLACHA, Miroslav; Josef a Marie Erhartovi. Poznáváme houby. [s.l.] : Svépomoc, 1985. 374 s. ISBN 38-001-85. Kapitola Liška obecná, s. 288–289.  
  4. Dar GH, Bhagat RC, Khan MA. Biodiversity of the Kashmir Himalaya. [s.l.] : Anmol Publications PVT. LTD., 2002. ISBN 978-81-261-1117-6.  
  5. Boa ER. Wild Edible Fungi: A Global Overview Of Their Use And Importance To People (Non-Wood Forest Products). [s.l.] : Food & Agriculture Organization of the UN, 2004. ISBN 92-5-105157-7.  
  6. HOLEC, Jan; BIELICH, Antonín; BERAN, Miroslav. Přehled hub střední Evropy. [s.l.] : Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2.  
  7. a b GRYNDLER, Milan. Mykorhizní symbióza. [s.l.] : Academia, 2004. ISBN 80-200-1240-0.  
  8. Barros L, Venturini BA, Baptista P, Estevinho LM, Ferreira ICFR.. Chemical composition and biological properties of Portuguese wild mushrooms: a comprehensive study. Journal of Agricultural and Food Chemistry. 2008, roč. 56, čís. 10, s. 3856–62. DOI:10.1021/jf8003114.  
  9. a b USDA National Nutrient Database for Standard Reference [online]. [cit. 2013-02-28]. Dostupné online.  
  10. Cieniecka-Rosłonkiewicz A, Sas A, Przybysz E, Morytz B, Syguda A, Pernak J.. Ionic liquids for the production of insecticidal and microbicidal extracts of the fungus Cantharellus cibarius. Chemistry & Biodiversity. 2007, roč. 4, čís. 9, s. 2218–24. DOI:10.1002/cbdv.200790179. PMID 17886840.  
  11. a b PERSSON, Olle. The Chanterelle Book. [s.l.] : Ten Speed Press, 1997. ISBN 0-89815-947-4.  
  12. Liška obecná – Tržní houby – web o obchodování s houbami [online]. oou.cz, [cit. 2013-02-27]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chanterelle na anglické Wikipedii.