Liánovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Lánovec

Samičí rostlina
Samičí rostlina
Vědecká klasifikace
Doména: eukaryota (Eucaryota)
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: nahosemenné (Gymnospermae)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: liánovcotvaré (Gnetales)
Čeleď: liánovcovité (Gnetaceae)
Rod: liánovec (Gnetum)
L., 1754
Gnetum distribution.PNG

Liánovec (Gnetum) je rod z monotypické čeledi liánovcovitých (Gnetaceae) náležející do řádu liánovcotvarých.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Převážně v tropických oblastech – na severovýchodě Jižní Ameriky a jihu Střední Ameriky, v tropických oblastech AfrikyNigérie přes Kamerun, Středoafrickou republiku, Gabun, Kongo, Demokratickou republiku Kongo až do Angoly, v Asii hlavně v Thajsku, Indii, Číně, Indočíně, na Filipínách, v Indonésii a přilehlých oblastech, na Papua-Nová Guinea a na ostrovech Melanésie. Rostou ve volné přírodě a některé druhy se pěstují na plantážích i přímo ve vesnicích.

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

Současná větev liánovcotvarých, také obalosemenné rostliny, se objevila v pozdním oligocénu až středním miocénu, přičemž největší rozvoj, hlavně asijských druhů, nastal na přelomu miocénu a pliocénu. Liánovec patří do reliktního řádu, který dobře odolal rozsáhlým klimatickým změnám které za tento dlouhý čas zemský povrch zasáhly.

U liánovce byl poprvé u vyšších rostlin zaznamenán horizontální přenos genetické informace, jehož mechanizmus je neznámý. Přenos nastal asi před 2 až 5 miliony let mezi petunii a liánovcem.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Liánovec je velice variabilní rod, tvoří ho jak převážně liány, tak i v menší míře keře nebo stromy. Listy jsou ploché, vstřícné, celokrajné a kožovité, eliptické, síťnatě žilkované, bez palistů, většinou s odkapávacími cípy. Jsou to rostliny nahosemenné, které nemají květy. Jsou dvojdomé, jedna rostlina má samičí rozmnožovací orgány uspořádané nad sebou do "klasů" a jiná rostlina má samčí orgány, které často mívají tvar jehněd.

Menší samčí květy mají srostlé tyčinkyprašnými pouzdry obsahující pyl. Samičí vajíčko je umístěno za drobnou šupinkou připomínající listen a není zcela nechráněno, není nahé, jak napovídá název nahosemenné rostliny. Je ukryto pod dvěma zvláštními obaly, z kterých plyne i pojmenování obalosemenné rostliny. Vnitřní obal (integument) je prodloužen a na jeho vrcholu se usazuje zralým vajíčkem vylučovaná polinační kapka. Ta má za úkol zachytit větrem roznášená pylová zrna a usnadnit jejich proniknutí klovým otvorem do vajíčka a oplodnit ho. V pylové láčce se generativní buňka rozdělí a vzniknou dvě spermatické buňky, menší zanikne a větší zajistí oplození vajíčka za vzniku zygoty, která se přemění v zárodek. Je zde náznak dvojího oplodnění, čímž se tato skupina přibližuje ke krytosemenným rostlinám. Z vnějšího obalu vznikne po dozrání oplozeného vajíčka dužnatý obal vlastního semene, plod připomínající peckovici. Klíčí dvěma děložními lístky.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Hlavním přínosem liánovce je jeho výživná hodnota. Jednak se používá jeho semen k výrobě mouky např. Gnetum gnemon (strom v Asii) a jednak listů např. Gnetum africanum a Gnetum buchholzianum (liány v Africe). Jisté druhy liánovce také využívají k léčbě místními bylinkáři.

Liánovec, jeho nejchutnějších a neproduktivnějších odrůdy, se zkouší pěstovat i na plantážích, neboť svou jednoduchou agrotechnikou a vysokou nutriční hodnotou může být vhodným doplňkem stravy v oblastech Třetího světa trpícím nedostatkem potravin.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Sbírání a určování taxonomie jednotlivých druhů liánovců rostoucích jako liány ve vysokých tropických porostech je velice obtížné. Hlavní části nutné ke správnému zařazení, květy a plody, se nacházejí až vysoko v hustě zapojených korunách stromů.

Převážná část z 30 až 40 známých druhů liánovce roste v Asii a Oceánii, dva druhy sobě velice podobné v Africe a 8 druhů v Americe. Nejrozšířenějším druhem je liánovec jedlý.[1][2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.mobot.org
  2. www.conifers.org

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]