Liánovec
|
|
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Samičí rostlina
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
Liánovec (Gnetum) je rod z monotypické čeledi liánovcovitých (Gnetaceae) náležející do řádu liánovcotvarých.
Obsah |
Rozšíření [editovat]
Převážně v tropických oblastech – na severovýchodě Jižní Ameriky a jihu Střední Ameriky, v tropických oblastech Afriky z Nigérie přes Kamerun, Středoafrickou republiku, Gabun, Kongo, Demokratickou republiku Kongo až do Angoly, v Asii hlavně v Thajsku, Indii, Číně, Indočíně, na Filipínách, v Indonésii a přilehlých oblastech, na Papua-Nová Guinea a na ostrovech Melanésie. Rostou ve volné přírodě a některé druhy se pěstují na plantážích i přímo ve vesnicích.
Evoluce [editovat]
Současná větev liánovcotvarých, také obalosemenné rostliny, se objevila v pozdním oligocénu až středním miocénu, přičemž největší rozvoj, hlavně asijských druhů, nastal na přelomu miocénu a pliocénu. Liánovec patří do reliktního řádu, který dobře odolal rozsáhlým klimatickým změnám které za tento dlouhý čas zemský povrch zasáhly.
U liánovce byl poprvé u vyšších rostlin zaznamenán horizontální přenos genetické informace, jehož mechanizmus je neznámý. Přenos nastal asi před 2 až 5 miliony let mezi petunii a liánovcem.
Popis [editovat]
Liánovec je velice variabilní rod, tvoří ho jak převážně liány, tak i v menší míře keře nebo stromy. Listy jsou ploché, vstřícné, celokrajné a kožovité, eliptické, síťnatě žilkované, bez palistů, většinou s odkapávacími cípy. Jsou to rostliny nahosemenné, které nemají květy. Jsou dvojdomé, jedna rostlina má samičí rozmnožovací orgány uspořádané nad sebou do "klasů" a jiná rostlina má samčí orgány, které často mívají tvar jehněd.
Menší samčí květy mají srostlé tyčinky s prašnými pouzdry obsahující pyl. Samičí vajíčko je umístěno za drobnou šupinkou připomínající listen a není zcela nechráněno, není nahé, jak napovídá název nahosemenné rostliny. Je ukryto pod dvěma zvláštními obaly, z kterých plyne i pojmenování obalosemenné rostliny. Vnitřní obal (integument) je prodloužen a na jeho vrcholu se usazuje zralým vajíčkem vylučovaná polinační kapka. Ta má za úkol zachytit větrem roznášená pylová zrna a usnadnit jejich proniknutí klovým otvorem do vajíčka a oplodnit ho. V pylové láčce se generativní buňka rozdělí a vzniknou dvě spermatické buňky, menší zanikne a větší zajistí oplození vajíčka za vzniku zygoty, která se přemění v zárodek. Je zde náznak dvojího oplodnění, čímž se tato skupina přibližuje ke krytosemenným rostlinám. Z vnějšího obalu vznikne po dozrání oplozeného vajíčka dužnatý obal vlastního semene, plodu připomínající peckovici. Klíčí dvěma děložními lístky.
Význam [editovat]
Hlavním přínosem liánovce je jeho výživná hodnota. Jednak se používá jeho semen k výrobě mouky např. Gnetum gnemon (strom v Asii) a jednak listů např. Gnetum africanum a Gnetum buchholzianum (liány v Africe). Jisté druhy liánovce také využívají k léčbě místními bylinkáři.
Liánovec, jeho nejchutnějších a neproduktivnějších odrůdy, se zkouší pěstovat i na plantážích, neboť svou jednoduchou agrotechnikou a vysokou nutriční hodnotou může být vhodným doplňkem stravy v oblastech Třetího světa trpícím nedostatkem potravin.
Taxonomie [editovat]
Sbírání a určování taxonomie jednotlivých druhů liánovců rostoucích jako liány ve vysokých tropických porostech je velice obtížné. Hlavní části nutné ke správnému zařazení, květy a plody, se nacházejí až vysoko v hustě zapojených korunách stromů.
Převážná část z 30 až 40 známých druhů liánovce roste v Asii a Oceánii, dva druhy sobě velice podobné v Africe a 8 druhů v Americe. Nejrozšířenějším druhem je liánovec jedlý.[1][2]
