Lhotse

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lhotse
Lhotse
Pohled na Lhotse ze strany Chhukung Ri

Vrchol 8516 m n. m.
Poznámka 4. nejvyšší hora světa

Světadíl Asie
Státy NepálNepál, Čína Čínská lidová republika
Pohoří Himálaj
Souřadnice 27°58′ s. š., 86°56′ v. d.
Lhotse
Fire.svg
Lhotse
Prvovýstup 18. května 1956

Lhotse (v Číně oficiálně Lhozê, tibetsky lho rtse; čínsky 洛子峰; pinyinm Luòzǐ Fēng) je čtvrtá nejvyšší hora světa, leží v Himálaji na hranicích Nepálu a Číny (Tibetu), a je spojená s Mount Everestem. Měření ukázalo, že hlavní vrchol má 8 516 metrů nad mořem, Lhotse Middle 8 414 metrů a Lhotse Shar 8 383 metrů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Lhotse je známá díky své blízkosti k Mount Everestu a skutečnosti, že horolezci stoupající tradiční cestou, stráví nějaký ten čas na západní stěně Lhotse. Hora je dramatická především od jihu, kam spadá svou obří 3,2kilometrovou stěnou. Jedná se o nejstrmější stěnu takovéto velikosti na světě. Jižní stěna se stala svědkem mnoha marných pokusů o zlezení a několika tragických událostí. Stěnou prostoupilo velmi málo lezců, např. Tomo Česen.

První pokus o výstup[editovat | editovat zdroj]

První útok na Lhotse byl veden r. 1955 mezinárodní himalájskou expedicí, v čele s Normanem Dyhrenfurthem. Účastnili se jí také dva Rakušané (kartograf Erwin Schneider a Ernst Senn) a dva Švýcaři (Bruno Spirig a Artur Spöhel) a byla také zároveň první expedicí v oblasti Everestu do níž vstoupili Američané jako členové výpravy (Fred Beckey, George Bell, a Richard McGowan). Nepálský styčný důstojník byl Gaya Nanda Vaidya. Byli doprovázeni asi 200 místními údolními šerpskými nosiči a několika výškovými nosiči. Po pohledu na nebezpečný přístup pod jižní stěnu Lhotse Shar a její neskutečnou strmost, změnili taktiku a přesunuli se během září a října do severozápadní stěny Lhotse, kde dosáhli výšku 8100 m. Expedice však byla zastavena silným větrem a extrémně nízkými teplotami. Pod Schneiderovým vedením dokončili první mapu oblasti Everestu v měřítku 1:50 000. Výprava také stihla natočit několik krátkometrážních filmů o horách a místní kultuře, přičemž se jí povedlo několik prvovýstupů v oblasti regionu Khumbu.

Prvovýstup[editovat | editovat zdroj]

Prvovýstup se zdařil následující rok švýcarské expedici, kterou vedl Albert Eggler. Na vrchol vystoupili 18. května 1956 Luchsigner a Reiss. Husarským kouskem této expedice bylo, že po přesunu tábora na Jižní sedlo (a vybudování posledního tábora na hřebenu) vystoupila dvojice Marmet a Schmied 23. května na vrchol Everestu. Další den 24. května vystoupili na vrchol Čhomolunngmy Gunten a Reist. [1]

Výstupy[editovat | editovat zdroj]

Nejdůležitější data[editovat | editovat zdroj]

Do října roku 2003 243 horolezců Lhotse zdolalo a 11 zde zahynulo. Celkem vedou k vrcholu Lhotse jen 2 cesty (3 v případě započítání sporného výstupu Tomo Česena - viz níže), 1 cesta na Lhotse Middle a 2 cesty na Lhotse Shar.

  • 1955 — první oficiální pokus expedicí International Himalayan Expedition v Z stěně sleduje klasickou jižní cestu na Everest do 7800m.
  • 1956 — první výstup na hlavní vrchol se povedl 18. května 1956, švýcarské expedici - Ernst Reiss a Fritz Luchsinger. Výprava podnikla současně druhý výstup na Mount Everest.
  • 1965 — první pokus na Lhotse Shar japonskou expedicí, která dosáhla 8 100 m v JV stěně.
  • 1970 — první výstup na Lhotse Shar provedli dva Rakušané Zepp Mayerl a Rolf Walter a to 12. května 1970. Stoupali JV úbočím.
  • 1973 - první pokus o výstup J stěnou hory podnikají Japonci.
  • 1975 - Italská expedice (s účastí R.Messnera) zkouší cestu v levé části J stěny. Dosahuje 7400m.
  • 1975 - Poláci zkoušejí první zimní výstup na Lhotse klasickou cestou. Po smrti jednoho člena výpravy končí v 8200m.
  • 1977 - druhý výstup na hlavní vrchol klasickou cestou (Z stěnou) zvládla německá výprava bez kyslíkových přístrojů. Na vrchol vystoupil sólo Michael Dacher.
  • 1981 — druhý výstup na Lhotse Shar uskutečnili 16. října Švýcaři rakouskou cestou.
  • 1981 - Jugoslávská expedice vedená Alešem Kunaverem dosahuje v J stěně Lhotse 8100m.
  • 1984 — třetí výstup na Lhotse Shar provedený 20. května Čechoslováky prvovýstupem J stěnou. Na vrchol vystoupili Zoltán Demján sólo a další den Josef Rakoncaj, Jarýk Stejskal a Peter Božík. Jejich výstup nebyl nikdy zopakován. Jedná se o jednu z nejtěžších cest v Himálaji.
  • 1988 - Krzysztof Wielicki vystupuje 31. 12. na Lhotse jako první v zimě.
  • 1989Jerzy Kukuczka zemřel při výstupu jižní stěnou Lhotse, kdy se mu přetrhlo lano v 8200m. Jednalo se o třetí polskou výpravu v J stěně Lhotse (předtím 1985 a 1987, všechny neúspěšné).
  • 1990 - Slovinec Tomo Česen ohlašuje sólovýstup J stěnou Lhotse Jugoslávskou cestou (1981). Jeho výstup je dodnes zpochybňován.
  • 1990 - Rusové krátce po Česenovi otevírají cestu pilířem v J stěně Lhotse.
  • 1996Chantal Mauduit se stává první ženou, která dosáhla vrcholu Lhotse (klasickou cestou).
  • 2001první výstup na Lhotse Middle se zdařil Rusům (Jevgenij Vinogradsky, Sergej Timofejev, Alexej Bolotov a Petr Kuzněcov), 23. května 2001. Lhotse Middle byla posledním pojmenovaným osmitisícovým vrcholem, který do té doby člověk nezlezl.
  • 2007 — Japonská expedice zlézá jižní stěnu Lhotse Jugoslávskou cestou v zimě. Horolezci výstup přerušili pouhých 41 metrů pod vrcholem na závěrečném vrcholovém hřebeni pro nepřízeň počasí.

Výstupy českých horolezců[editovat | editovat zdroj]

Možnosti dalších výstupů[editovat | editovat zdroj]

V obtížné J stěně zůstaly nedokončené cesty italské expedice (1975) vlevo k JZ hřebeni, jugoslávská cesta (1981, v případě neúspěchu Tomo Česena roku 1990) středem a polská cesta v pravé části stěny.

Další možností je výstup pravou částí J stěny Lhotse Shar do Rakouské trasy JV úbočím (1970). V Z stěně hory je možnost výstupu pravou částí k JZ hřebeni.

Ze severu (z Tibetu) nevedou dosud žádné cesty. Nabízí se zde varianta britsko-australské cesty V stěnou Mount Everestu (1988) s navázáním na SZ hřeben nebo na klasickou cestu.

Velkou výzvou stále zůstává přechod všech vrcholů Lhotse. Poprvé se o přechod pokusil Francouz Nicholas Jaeger roku 1980, ale zmizel beze stopy. Erhard Loretan vzdal myšlenky na přechod hory po dosažení hlavního vrcholu v roce 1994. Neuspěli ani Rusové roku 1999.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČERNÍK, Arnošt. Trůny bohů, K nebetyčným štítům Himálaje. Praha : Olympia, 1980. Kapitola Klášter bude mít novou střechu, s. 117-121.  
  2. Sólo na Lhoce
  3. Radek Jaroš sólo na Lhoce
  4. Milan Sedláček zahynul na Lhoce

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Galerie Lhotse ve Wikimedia Commons