Lev Prchala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lev Prchala
Narození 23. března 1892
Slezská Ostrava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 11. června 1963
Feldbach
RakouskoRakousko Rakousko
Občanství Česko
Některá data se získávají z datové položky.

Lev Prchala (23. března 1892 Slezská Ostrava11. června 1963 Feldbach, Rakousko) byl český generál a exilový politik.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Během první světové války byl v roce 1916 jako nadporučík rakousko-uherské armády zajat na východní frontě. Již dalšího roku vstoupil do Československých legií v Rusku, v jejichž řadách se účastnil bojů proti německým vojskům a později proti Rudé armádě.

Zpět do své vlasti se dostal v roce 1920 přes Vladivostok. Po studiu na vysoké válečné škole v Paříži působil v několika funkcích v československé armádě. V roce 1925 se stal brigádním generálem, 1928 divizním generálem a 1936 armádním generálem. V době Mnichovské krize velel 4. armádě, která měla bránit jižní Moravu. Stavěl se důrazně proti kapitulaci, navštívil i Edvarda Beneše, aby mu tlumočil svůj názor, a účastnil se i příprav nikdy neuskutečněného převratu.

Po kapitulaci byl Prchala jmenován vojenským velitelem Podkarpatské Rusi a členem tamní vlády. 15. března 1939 nařídil vojenskou obranu proti maďarskému útoku, která se udržela 3 dny.

Po obsazení Podkarpatské Rusi Prchala uprchl do Polska, kde organizoval československé vojenské jednotky a velel Legii Čechů a Slováků. 17. září 1939 odjel do Francie, později byl nucen emigrovat do Velké Británie. V exilu patřil mezi výrazné odpůrce politiky Edvarda Beneše, který jej také v říjnu 1940 postavil mimo vojenskou službu.

Do Československa se Prchala již nikdy nevrátil. V roce 1945 byl zbaven hodnosti armádního generála, kterou později úspěšně vysoudil u britského soudu zpět. V exilu se nadále politicky angažoval, mimo jiné spolupracoval i se sudetoněmeckými organizacemi a v roce 1958 obdržel Evropskou cenu Karla IV. Zemřel při rekreačním pobytu ve štýrském Feldbachu a je pohřben na lesním hřbitově v Mnichově.

Prchalova armáda[editovat | editovat zdroj]

Jedním z hlavních odpůrců odbojové koncepce prezidenta Edvarda Beneše během druhé světové války byl armádní generál Lev Prchala. Po skončení války v roce 1945 zůstal se svými stoupenci v britském exilu a politicky bojoval proti režimu v Československu.[1]

Informace, že pod jeho velením existují v západních okupačních zónách Německa československé vojenské jednotky (tzv. „Prchalova armáda“) složené z dobrovolníků odhodlaných bojovat v případném válečném konfliktu mezi Východem a Západem proti Československu, byla jen fámou. Takováto armáda nikdy nevzikla a nikdy neexistovla, i když v to věřili desítky osob nespokojených s vývojem politické situace v nově se rodícím poválečném Českoskovensku.[1]

Dezinformace o činnosti Lva Prchala a jeho „Prchalově armádě“ (i o podpoře, které se jí dostává ze Západu) záměrně šířily a živily tehdejší tajné lužby (ovládané už před Únorem 1948 komunisty) ve snaze využít je k promyšlené propagandě. Aby nebezpečí získalo na věrohodnosti, bylo třeba čas od času odhalit a zneškodnit „prchalovské podhoubí“ přímo v republice: [1]

  • Příkladem toho byla aféra z konce roku 1945. Tehdy bylo (při příjezdu z Velké Británie) zatčeno několik zahraničních vojáků. Byli obviněni z pašování prchalovských letáků. Dokonce jim hrozil mimořádný lidový soud, před kterým měli být souzeni spolu s válečnými zločinci a kolaboranty. [1]
  • Dalším příkladem (z počátku roku 1947) byla snaha tajných služeb vyprovokovat vznik a činnost údajné „protistátní skupiny“ napojené na prchalovský exil na Jáchymovsku. Do této aféry měl být, jako její hlavní aktér, zatažen tehdy velmi populární Jan Smudek, který se netajil svými ostře protikomunistickými názory. Naštěstí celá tato akce skončila blamáží. [1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e PLACHÝ, Jiří. Druhá aféra „Nepolapitelného Jana“ (nezdařená provokace tajných služeb proti Janu Smudkovi v roce 1947) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, studie v rámci projektu securitas imperii, S. 46 až 59, [cit. 2014-06-11]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]