Leopold Daun
| Leopold Josef z Daunu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. září 1705 Vídeň |
| Úmrtí | 5. února 1766 (ve věku 60 let) Vídeň |
| Místo pohřbení | Augustiniánský kostel ve Vídni |
| Rodiče | Wirich Filip z Daunu a Marie Barbora z Herbersteinu |
| Děti | Marie Terezie z Daunu |
| Příbuzní | Marie Terezie Pálffyová z Erdődu[1] (vnučka) |
| Profese | důstojník |
| Ocenění | velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie rytíř Řádu zlatého rouna |
| Podpis |  |
| Commons | Leopold Joseph von Daun |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leopold Josef Maria hrabě z Daunu, kníže z Thiana (24. září 1705 Vídeň – 5. února 1766 tamtéž) byl rakouský polní maršál a významný vojevůdce v době válek o rakouské dědictví.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starého šlechtického rodu Daunů, narodil se jako mladší syn polního maršála Wiricha Filipa hraběte z Daunu, knížete z Thiana, a Marie Barbory hraběnky z Herbersteinu. Roku 1718 vstoupil do rakouské císařské armády, roku 1731 se stal velícím plukovníkem pěšího pluku, jehož čestným majitelem byl jeho otec. Po konci války o dědictví polské roku 1736 byl jmenován císařským komořím a generálmajorem, po tažení proti Turkům roku 1739 polním podmaršálkem. Podílel se na organizaci vojenské zdravotní služby v Uhrách a do válek o dědictví rakouské vstoupil jako plukovník-majitel pěšího pluku.
Po bitvách u Hohenfriedbergu a Žďáru povýšen na polního zbrojmistra. Za podíl na zpracování výcvikového řádu pro pěchotu a jezdectvo byl roku 1751 jmenován ředitelem vojenské akademie Marie Terezie ve Vídeňském Novém Městě a velícím generálem ve Vídni. V letech 1754–1756 povýšen na polního maršála a jmenován předsedou soudního kolegia dvorské válečné rady.
Po vítězství u Kolína a v důsledku porážky prince Karla Alexandra Lotrinského u Štěrbohol a Lutynie (Leuthenu) roku 1757 převzal vrchní velení nad rakouskou armádou. V letech 1758–9 zmařil plán Fridricha II. na dobytí Olomouce, mj. díky vítězství v bitvě u Domašova, a zvítězil v bitvách u Hochkirchu a Maxenu, zároveň nesl vinu za porážky u Lehnice a Torgavy (1760). Krátce poté byl jmenován státním ministrem a prezidentem dvorské válečné rady.
Byl nositelem Řádu zlatého rouna (1753) a Vojenského řádu Marie Terezie (1758).
Roku 1745 se oženil s Josefou hraběnkou Fuchsovou, ovdovělou hraběnkou Nosticovou[2], s níž měl dvě děti:
- 1. Marie Terezie (24. 11. 1745 – 19. 10. 1777), manž. 1762 Leopold III. Pálffy z Erdődu (24. 10. 1739 Stupava – 4. 10. 1799 Vídeň)[3]
- 2. František Karel (25. 11. 1746 Vídeň – 17. 4. 1771 Vöcklabruck), manž. 1768 Marie Františka z Auerspergu (30. 8. 1745 – 2. 10. 1818)[4]
Je pohřben v kapli sv. Jiří v augustiniánském kostele ve Vídni.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526–1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 138–139.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Matriční záznam o svatbě
- ↑ Maria Theresia, Gräfin von und zu Daun : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-05-03]. Dostupné online.
- ↑ Franz Karl, Graf von und zu Daun, 3.Principe di Teano : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-05-03]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopold Josef z Daunu na Wikimedia Commons - Leopold Josef Maria Daun Archivováno 1. 6. 2020 na Wayback Machine. v KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918
- Rakouská hrabata
- Rakouští maršálové
- Němečtí římští katolíci
- Osobnosti slezských válek
- Daunové
- Narození v roce 1705
- Úmrtí v roce 1766
- Rakouští šlechtici
- Osobnosti sedmileté války
- Císařští komoří
- Války o rakouské dědictví
- Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna
- Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie
- Narození 24. září
- Úmrtí 5. února
- Narození ve Vídni
- Úmrtí ve Vídni
- Pohřbení v augustiniánském kostele ve Vídni
- Prezidenti dvorské válečné rady
- Pohřbení ve Vídni