Leonard Bernstein
Leonard Bernstein | |
---|---|
Leonard Bernstein (1. prosince 1977) | |
Základní informace | |
Rodné jméno | Louis Bernstein |
Přezdívky | Lenny, Lenjuška |
Narození | 25. srpna 1918[1] v Lawrence (Massachusetts), USA[2] |
Původ | New York City, New York, USA[2] |
Úmrtí | 14. října 1990 (ve věku 72 let)[1] v New York City, USA[3] |
Příčina úmrtí | zápal plic a srdeční zástava |
Místo pohřbení | Green-Wood Cemetery |
Žánry | crossover, muzikál, klasická hudba, orchestrální hudba a další[4] |
Povolání | dirigent[5], hudební skladatel[6], učitel hudby[7], pianista[8] |
Nástroje | piáno[3] |
Aktivní roky | 1943-1990[2][3] |
Vydavatelé | Columbia Records Deutsche Grammophon Philips Records |
Významná díla | Jeremiah The Age of Anxiety Kaddish West Side Story Candide (Bernstein) |
Ocenění | Hudební cena Léonie Sonningové (1965) Čestný odznak Za vědu a umění (1976) Vyznamenání Kennedyho centra (1980) Čestný prsten města Vídně (1982) Cena Grammy za celoživotní dílo (1985) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Felicia Montealegre (1951–1978) |
Děti | Jamie Bernstein Alexander Bernstein Nina Bernstein |
Rodiče | Samuel Joseph Bernstein a Jennie Resnick |
Podpis | |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Leonard Bernstein (25. srpna 1918, Lawrence, Massachusetts, USA – 14. října 1990) byl americký dirigent, hudební skladatel, klavírista, pedagog, hudební popularizátor a televizní hvězda.
Biografie
Narodil se jako Louis Bernstein v Lawrence ve státě Massachusetts do rodiny ukrajinských Židů původem z města Rovno.[9][10][nenalezeno v uvedeném zdroji] Nebyl příbuzný filmového skladatele Elmera Bernsteina, ale byli přáteli a dokonce sdíleli určitou fyzickou podobnost.[11] Jako malý chlapec bral lekce na piano a navštěvoval Posádkovou a Bostonskou latinskou školu. Na Harvardově univerzitě studoval s Walterem Pistonem, Edwardem Burlingame-Hillem a A. Tillmanem Merrittem a mnoha dalšími. Absolvoval studium hudebních oborů na Harvardu (1939), poté studoval hru na klavír, dirigování a orchestraci na Curtisově institutu ve Filadelfii (1942), kde byl nejnadanějším žákem Fritze Reinera. V roce 1940 studoval pod vedením dirigenta Sergeje Kusevického v Tanglewoodu, berkshisrském letním středisku Bostonského symfonického orchestru, posléze se stal Kusevického asistentem.
Dne 14. listopadu 1943 fenomenálně „zaskočil“ za nemocného Bruna Waltera u Newyorské filharmonie, kde působil od září 1943 jako asistent. Tento záskok odstartoval jeho velkolepou kariéru. V letech 1945-1947 byl hudebním ředitelem Newyorského Symfonického orchestru. Po smrti Sergeje Kusevického v roce 1951 se stal na mnoho let vedoucím třídy dirigování v Tanglewoodu. Na počátku roku 1947 Bernstein přijal pozvání Palestinského orchestru a přijel do Jeruzaléma v tehdejší britské mandátní Palestině (dnešní Izrael), aby dirigoval několik koncertů. O svých zážitcích z této cesty napsal Bernstein svému příteli:[12]
V těchto lidech je síla i oddanost, jež jsou obdivuhodné. Nikdy si nedají tuto zemi vzít, to by raději nejdřív zemřeli. A jejich zem je krásná tak, že se to nedá popsat.
Situace je napjatá a nepředvídatelná, orchestr výborný a plný nadšení (první zkouška dnes ráno). Mávl jsem taktovkou, a před koncertní síní zazněl jako doprovod hlučný výbuch. Klidně jsme pokračovali v práci. Tak to tady chodí. Včera večer z našeho hotelu unesli jednoho Angličana, dnes vyletěla do vzduchu policejní stanice, na náměstí byl zničen náklaďák – a život jde dál. Tančíme, hrajeme boogie-woogie, procházíme se kolem Středozemního moře (které je jako z pohádky) a doufáme v to nejlepší.Leonard Bernstein, v dopisech svému příteli
V letech 1958–1969 dosáhl nejvyššího postu, stal se hudebním ředitelem Newyorské filharmonie (831 koncertů). Poté až do své smrti hostoval u nejvýznamnějších orchestrů (Bostonský symfonický orchestr, Izraelská filharmonie, Londýnští symfonikové, Vídeňští filharmonikové), operních domů a na hudebních festivalech po celém světě a stal se jednou z nejzářivějších dirigentských hvězd 20. století. Svou osobní horlivostí oživil celosvětový zájem o díla Gustava Mahlera a Charlese Ivese
Na veřejnosti se velmi proslavil svými televizními popularizačními pořady o (vážné) hudbě. Tyto pořady, které získaly celou řadu televizních ocenění (např. 11 Emmy), z něj v 60. letech udělaly televizní hvězdu a jednu z nejvýraznějších kulturních osobností v USA. Byl to právě Leonard Bernstein, kdo přivedl mnoho Američanů k vážné hudbě.
Vše začalo pořadem „Omnibus“, který měl v letech 1954–1961 deset dílů. Poté, co se Bernstein stal šéfdirigentem Newyorské filharmonie, uskutečnil 15 programů pro dospělé (1958–1962) a především 53 programů pro mladé s názvem: „Young People's Concerts with the New York Philharmonic“ (1958–1973), které byly z Bernsteinových pořadů nejpopulárnější. Ve všech těchto programech Bernstein na televizní obrazovce zasvěcoval velké i malé diváky do různých tajů a „záhad“ hudby a představoval významné skladby a hudební skladatele. Vybrané scénáře Koncertů pro mladé publikum poté vyšly knižně – kniha se stala bestsellerem - (v českém překladu LB: O hudbě - Koncerty pro mladé publikum. Praha: NLN, 1996).
Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.
Autorka Bernsteinova životopisu Meryle Secrest hovoří o jeho bisexualitě a cituje též jeho přítelkyni Shirley Rhoades Perle, která uvedla, že "potřeboval muže sexuálně a ženy emocionálně".[13]
Na sklonku života nahrál s Vídeňskou filharmonií a spolu s Krystianem Zimermanem oba Brahmsovy klavírní koncerty a poslední tři klavírní koncerty od Ludwiga van Beethovena.
Pozdní období a smrt
V sobotu 23. prosince 1989 odjel dirigovat po tři dny Beethovenovu Devátou, na oslavu pádu Berlínské zdi. Symfonie byla zvolena kvůli symbolice, protože sólisté a sbor zpívají slovo „Freiheit“ (svoboda), místo „Freude“ (radost) . Toto slovo Bernstein schválně zaměnil, kvůli oslavě bratrství a vzájemné svobody po svržení Berlínské zdi. Na koncertě se necítil dobře, jak je vidět i na nahrávkách, ale vydržel a po návratu domů se cítil úplně vyčerpaný. V mládí se stal náchylný na bolest zad, které i po dávkách léků neustupovaly, spíše naopak. Vyhledal proto lékaře, který jeho stav podceňoval, ale Bernstein trval na rentgenovém snímku. Zjistilo se, že má maligní tumor na okraji pohrudnice u levé plíce, mezoteliom. Po zhruba měsíční léčbě rakoviny se zdál čím dál tím slabší a navíc prodělal zápal plic a pásový opar.
Jeho poslední koncert proběhl v Tanglewoodu 19. srpna 1990. Hrála se Beethovenova Sedmá symfonie, tempa byla příliš pomalá, jakoby už upozorňovala na neodvratitelné. Leonard Bernstein zemřel ve své rezidenci Dakota House, zhruba o půl sedmé večer na srdeční záchvat. Již od druhé poloviny sedmdesátých let bral různé medikamenty a povzbuzující prostředky na svůj hektický dirigentský život.[13]
Charakteristika Bernsteina jako skladatele
Jako skladatele ho lze považovat za postmodernistu už v 50. letech 20. století. Nerozlišoval mezi hudbou „vážnou“ a „populární“, ale mezi „dobrou“ a „špatnou“. Bernstein byl stylový syntetik a „eklektik“: nějaké umělecké škatulkování pro něj neplatilo: V artificiálních skladbách, v zásadě tonálních, používal latinskoamerické prvky, výrazný rytmus (synkopování, střídavé rytmy, nesouměrné metrum) a barvitou instrumentaci (časté využívání klavíru, vysoké polohy žesťů, početných, virtuózních perkusí); muzikálovou hudbu a formu pozvedl na vysokou úroveň (např. jazzová fuga v písni Cool) a znovu dokázal, že i díla populární kultury mohou být zároveň velmi hodnotná.
Mnoho jeho skladeb nejde vůbec zařadit do předem vymezených kategorií, protože jsou často polystylová a polyžánrová a obsahují „od všeho něco“. Náměty skladeb, duchovní i čistě světské, se neobracejí do minulosti, ale přímo reflektují svět, v němž jejich autor žil a tvořil: hledají víru ztracenou v moderní době nebo třeba opěvují radovánky a vyjadřují problémy soudobého New Yorku. Řada kompozic se zpěvem je vícejazyčná, často mísí angličtinu, hebrejštinu a různé další jazyky včetně latiny.
Dílo
Divadelní a filmové skladby
- Fancy Free – balet, 1944
- On the Town – muzikál, 1944
- Facsimile – balet, 1946
- Peter Pan – písně, doprovodná hudba, 1950
- Trouble in Tahiti – opera o jednom aktu, 1952
- Wonderful Town – muzikál, 1953
- On the Waterfront – filmová hudba, 1954
- Candide – muzikál-opera, 1956
- West Side Story – muzikál, 1957
- Mass – muzikálové oratorium, 1971
- Dybbuk – balet, 1974
- 1600 Pennsylvania Avenue – muzikál, 1976
- A Quiet Place – opera ve dvou aktech, 1983/1984 (obsahuje Trouble in Tahiti)
- The Race to Urga – muzikál, 1987
Orchestrální koncertní skladby
- Jeremiah – Symfonie č. 1, 1942
- Three Dance Episodes from „On the Town“, 1945
- Three Dance Variations from „Fancy Free“, 1946
- The Age of Anxiety – symfonie č. 2 (podle W. H. Audena), pro klavír a orchestr, 1949
- Serenade – pro sólové housle, smyčcové nástroje, harfu a bicí nástroje, 1954
- Prelude, Fugue and Riffs – pro sólový klarinet a jazzový ansámbl, 1955
- Symphonic Suite from „On the Waterfront“ – symfonická suita z On the Waterfront, 1955
- Symphonic Dances from „West Side Story“ – symfonické tance z West Side Story, 1960
- Kaddish – Symfonie č. 3, pro orchestr, smíšený sbor, chlapecký sbor, recitátora a sopránové sólo, 1963
- Dybbuk – suity č. 1 a 2, pro orchestr, 1974
- Songfest: A Cycle of American Poems for Six Singers and Orchestra – Slavnost písní: Cyklus amerických básní pro šest hlasů a orchestr, 1977
- Three Meditations from „Mass“ – tři meditace z „Mass“, pro for violoncello a orchestr, 1977
- Divertimento for Orchestra – 1980
- Halil – nokturné pro sólovou flétnu, bicí nástroje, harfu a smyčce, 1981
- Concerto for Orchestra – 1989
Chorální skladby pro kostel nebo synagogu
- Hashkiveinu – pro sólový tenor, smíšený sbor a varhany, 1945
- Chichester Psalms – 1965
- Missa Brevis – pro smíšený sbor a vysoký tenor (mužský alt) s bicími nástroji, 1988
Komorní skladby
- Sonáta - pro klarinet a klavír, 1942
- Touches - pro klavír sólo, 1981
- Thirteen Anniversaries - pro klavír sólo, 1988
- Dance Suite - pro žesťový kvintet, 1989
Vokální skladby
- I Hate Music: A cycle of Five Kids Songs for Soprano and Piano – Nenávidím hudbu: Cyklus pěti dětských písní pro soprán a klavír, 1943
- La Bonne Cuisine: Four Recipes for Voice and Piano – Francouzská kuchyně: Pět receptů pro vokál a klavír, 1947
- Arias and Barcarolles – Árie a barkaroly, pro mezzosoprán, baryton a čtyřruční klavír, 1988 (orchestrováno)
Odkazy
Reference
- ↑ a b http://www.leonardbernstein.com/lb.htm
- ↑ a b c http://www.pbs.org/wnet/americanmasters/episodes/leonard-bernstein/reaching-for-the-note/489/
- ↑ a b c http://www.notablebiographies.com/Be-Br/Bernstein-Leonard.html
- ↑ http://www.allmusic.com/artist/q7057
- ↑ http://www.leonardbernstein.com/conductor.htm
- ↑ http://www.leonardbernstein.com/composer.htm
- ↑ http://www.leonardbernstein.com/educator.htm
- ↑ http://www.leonardbernstein.com/works_piano.htm
- ↑ DOUGARY, Ginny. Leonard Bernstein: ‘charismatic, pompous – and a great father'. The Times. UK: March 13, 2010. Dostupné online [cit. March 12, 2010].
- ↑ OLIVER, Myrna. Leonard Bernstein Dies; Conductor, Composer Music: Renaissance man of his art was 72. The longtime leader of the N.Y. Philharmonic carved a niche in history with `West Side Story.'. Los Angeles Times. October 15, 1990. Dostupné online [cit. March 12, 2010].
- ↑ Great Escape composer dies at 82. BBC News. August 19, 2004. Dostupné online.
- ↑ GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9. S. 152-153.
- ↑ a b SECREST, Meryle. Leonard Bernstein. Překlad Pavel Pokorný. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996. ISBN 80-7106-153-0.
Literatura
Publikace Leonarda Bernsteina
- Findings (Nálezy) – Simon and Schuster, New York, 1982; Anchor Books, New York, 1993 – ISBN 0-385-42437-X.
- The Infinite Variety of Music (Nekonečné proměny hudby) – Simon and Schuster, New York, 1966; Anchor Books, New York, 1993 – ISBN 0-385-42438-8.
- The Joy of Music (Radost z hudby) – Pompton Plains, New Jersey, 1959; Amadeus Press edition, 2004 – ISBN 1-57467-104-9.
- The Unanswered Question (Nezodpovězená otázka) – Harvard University Press, Cambridge, Mass, 1976 – ISBN 0-674-92000-7
Publikace o Leonardu Bernsteinovi
- COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky)
- SECREST, Meryle. Leonard Bernstein. Překlad Pavel Pokorný. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996. ISBN 80-7106-153-0.
- Leonard Bernstein's Young People's Concerts (Bernsteinovy koncerty pro mladé), vydal Jack Gottlieb – Anchor Books, New York, 1962 a 1992 – ISBN 0-385-42435-3
- Leonard Bernstein, Humphrey Burton – Doubleday, 1994 – ISBN 0-385-42345-4 a ISBN 0-385-42352-7
- MATZNER, Antonín. Světoobčan Lenjuška Bernstein. Harmonie. Říjen 2010, čís. 10, s. 11 - 13. ISSN 1210-8081.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Leonard Bernstein na Wikimedia Commons
- Osoba Leonard Bernstein ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Leonard Bernstein
- leonardbernstein.com
- Leonard Bernstein na stránkách Knihovny kongresu
- Leonard Bernstein na stránkách Sony Music
- Radical Chic (Radikální šmrnc), kniha Toma Wolfa o večírku newyorské společenské elity a Černých panterů v Bernsteinově luxusním apartmentu
- Dirigenti České filharmonie, Leonard Bernstein – vzpomínky Františka Slámy
- Leonard Bernstein
- Židovští hudební skladatelé
- Skladatelé klasické hudby
- Američtí hudební skladatelé
- Muzikáloví skladatelé
- Skladatelé chrámové hudby
- Američtí dirigenti
- Hollywoodský chodník slávy
- LGBT hudebníci
- Bisexuálové
- Absolventi Harvardovy univerzity
- Skladatelé 20. století
- Zemřelí na zápal plic
- Držitelé ceny Grammy
- Operní skladatelé
- Američtí Židé
- Osobnosti na izraelských poštovních známkách
- Nositelé Čestného prstenu města Vídně
- Narození 1918
- Narození 25. srpna
- Úmrtí 1990
- Úmrtí 14. října
- LGBT hudební skladatelé