Leoš Janáček

Leoš Janáček
	Reliéf Leoše Janáčka v Olomouci
Rodné jméno	Leo Eugen Janáček
Narození	3. července 1854 ; Hukvaldy, Rakouské císařství
Úmrtí	12. srpna 1928 (ve věku 74 let) ; Ostrava, Československo
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně (49°10′14″ s. š., 16°35′39″ v. d.)
Alma mater	Vysoká škola hudební a divadelní v Lipsku
Povolání	hudební skladatel, muzikolog, pedagog, dirigent, libretista, učitel, folklorista, hudební kritik, hudební teoretik, redaktor a sbormistr
Rodiče	Jiří Janáček a Amálie Janáčková
Manžel(ka)	Zdenka Janáčková
Děti	Olga Janáčková
Významná díla	Její pastorkyňa; Příhody lišky Bystroušky; Káťa Kabanová; Věc Makropulos; Z mrtvého domu; … více na Wikidatech
Ocenění	Čestný doktorát Masarykovy univerzity (1925)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leoš Janáček (3. července 1854 Hukvaldy – 12. srpna 1928 Ostrava) byl světově uznávaný český^[1]^[2]^[3] hudební skladatel klasické hudby. Přestože patří do generace české hudební moderny, je jeho styl velmi osobitý a originální. Je ceněn především pro nezvyklou melodiku,^[zdroj?] vycházející z lidové hudby moravských regionů, zejména Slovácka a Lašska. Ve světě je znám hlavně díky svým operám, orchestrálně-vokálnímu dílu Glagolská mše, Sinfoniettě, symfonické básni Taras Bulba a komorním skladbám, především smyčcovým kvartetům.

Je po něm pojmenován impaktní kráter Janáček na planetě Merkur.^[4]^[5]

Život a dílo

Narodil se v obci Hukvaldy na severovýchodní Moravě 3. července 1854. Studoval nejprve klášterní školu v Brně, kde se mu dostalo základního hudebního vzdělání. Tamtéž posléze absolvoval gymnázium. Poté odešel do Prahy, kde studoval na varhanické škole a dalšího hudebního vzdělání se mu dostalo v Lipsku a Vídni.

Posléze se vrátil zpět do Brna, kde se zúčastnil národně-osvobozeneckých aktivit. V roce 1881 založil varhanickou školu (dnešní Konzervatoř Brno) a stal se jejím prvním ředitelem. Působil jako dirigent a velmi brzy zahájil též svoji kariéru skladatele. Po vzniku Československa působil spolu s Vilémem Kurzem jako profesor brněnské pobočky mistrovské školy Pražské konzervatoře a v roce 1919 založil Konzervatoř Brno.

Velice brzy se oženil se svojí šestnáctiletou žákyní Zdeňkou Schulzovou. Za rok se jim narodila dcera Olga a později syn Vladimír, oba však zemřeli; syn už ve dvou a půl letech, dcera, když jí bylo 21 let.

Na počátku své skladatelské dráhy byl inspirován moravskou lidovou písní, užíval jejích nápěvů a studoval rytmiku a intonaci řeči, což posléze originálně převáděl do své hudby. Studoval též ruskou lidovou hudbu. Lidové písni jeho rodné lašské lidové kultury se věnoval též jako sběratel a folklorista. Podle vzoru Dvořákových „Slovanských tanců“ složil podobný komplet, inspirovaný lidovou hudbou rodného kraje, s názvem „Lašské tance“.

Po složení nepříliš úspěšných oper Šárka a Počátek románu se mu dostalo prvního ocenění – opera Její pastorkyňa byla v roce 1904 nadšeně přijata brněnským publikem. K pražské premiéře Její pastorkyně došlo sice až v roce 1916, otevřela mu však dveře do celého světa: pod názvem Jenůfa zaznamenala ještě téhož roku významný úspěch ve Vídni, posléze v Německu a v roce 1924 v New Yorku. Od roku 1916 složil dalších pět významných operních děl, dva smyčcové kvartety, několik suit a písňové cykly (nejznámější je Zápisník zmizelého).

Toto poslední období skladatelova života přineslo nejoriginálnější, nejvyzrálejší a světově proslulá díla orchestrální, především Sinfoniettu, symfonickou báseň Taras Bulba a slavnou Glagolskou mši, jednu z nejsvébytnějších skladeb světové hudby vůbec, mši napsanou ve staroslověnštině. Metoda Janáčkovy tvorby, která vykrystalizovala v Její pastorkyni, spočívající ve specifickém opakování motivů, úryvkovitosti a dramatické zkratce, stejně jako v originalitě práce s vývojem jednotlivých sekvencí, dostoupila v tomto díle vrcholu. Glagolská mše je současně ve vokálním projevu výsledkem dlouhodobého studia lidové hudby z hlediska sémantického. Skladatel zde s obdivuhodně jasnou vizí dospívá k pradávným kořenům slovanské hudební kultury a to nejen po stránce ryze hudební, ale též jazykové. Čerpá z cyrilometodějského odkazu, předkládá nám však atmosféru, která dýchá syrovou zemitostí člověka, který je spojen s přírodou ve smyslu pohanství. Jeho víra jakoby byla kombinací obou těchto výbav. Jedná se o naprosto nevšední dílo v celosvětovém měřítku nejen co do svébytnosti, ale též dokonalosti zpracování.

I v tomto vrcholném období jeho tvorby zůstala její významnou složkou tvorba operní. Opery Výlety pana Broučka, Věc Makropulos, ale především Káťa Kabanová a Příhody lišky Bystroušky dodnes dobývají s velkým úspěchem světové hudební scény. Poslední Janáčkovou opera Z mrtvého domu na motivy Dostojevského románu je velmi důstojným završením skladatelovy tvorby, zdůrazňujíc humanismus a vyjadřujíc jak soucit s trpícím člověkem, tak víru v možnost duchovní očisty i člověka společností zavrženého.

V Berlíně byla 8. prosince 1926 nadšeně přijata světová premiéra Concertina se sólistkou Ilonou Štěpánovou-Kurzovou (česká premiéra proběhla v Brně 16. února 1926).

Leoš Janáček byl členem České akademie věd a umění, Pruské akademie umění, dopisujícím členem The School of Slavonic Studies v Londýně a předsedou Klubu moravských skladatelů. Jeho stěžejní díla byla poctěna mnoha cenami. Byl sbormistrem Brněnského a Pražského spolku Svatopluk. Masarykova univerzita mu v Brně udělila čestný doktorát filosofie za jeho celoživotní tvůrčí odkaz.

Dle Maxe Broda se o to, že se Janáček u nás nemohl dlouho prosadit, postaral muzikolog, profesor Zdeněk Nejedlý, který ho neměl rád^[zdroj?]. Když však byl po druhé světové válce vyzdvihován folklór, obrátil, a začal ho horlivě vyzdvihovat^[zdroj?].

Jeden z nejvýznamnějších světových skladatelů zemřel náhle v ostravské nemocnici 12. srpna 1928 na zápal plic, když se předtím nachladil za svého prázdninového pobytu v Hukvaldech.

Opery

Šárka, libreto Julius Zeyer podle vlastního románu
Počátek románu, libreto Jaroslav Tichý podle románu Gabriely Preissové
Její pastorkyňa, libreto Leoš Janáček podle dramatu Gabriely Preissové
Osud, libreto Fedora Bartošová podle Leoše Janáčka
Výlety páně Broučkovy, libreto Viktor Dyk a František Serafínský Procházka podle románu Svatopluka Čecha
Káťa Kabanová, libreto Leoš Janáček podle Ostrovského dramatu Bouře
Příhody lišky Bystroušky, libreto Leoš Janáček podle knihy Rudolfa Těsnohlídka
Věc Makropulos, libreto Leoš Janáček podle dramatu Karla Čapka
Z mrtvého domu, libreto Leoš Janáček podle románu Fjodora Michajloviče Dostojevského

Orchestrální, vokálně instrumentální a komorní diskografie

Mša glagolskaja, mše ve staroslověnštině; Česká filharmonie, Český filharmonický sbor, dirigent: sir Charles Mackerras
Sinfonietta, Taras Bulba /Rhapsody for orchestra/, Mládí, Česká filharmonie, dirigent Karel Ančerl
Lašské tance, Suita pro smyčce, Idyla, Státní filharmonie Brno, dirigent František Jílek
String Quartet No. 1 „Kreutzer Sonata“, String Quartet No. 2 „Intimate Letters“, Talichovo kvarteto
Concertino pro klavír, 2 housle, klarinet, fagot a lesní roh; Capriccio pro klavír (levou ruku) a dechový ansámbl. Česká filharmonie, dirigent: Václav Neumann, klavír: Rudolf Firkušný. Supraphon (CD).

Vliv

Každý rok se na počest Leoše Janáčka koná hudební festival Janáčkovy Hukvaldy^[6]. Mezi ctitele Janáčkovy hudby patří i Milan Kundera, který o něm sepsal tři eseje, které vyšly ve svazku Můj Janáček.

Odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Leoš Janáček

Reference

↑ Leoš Janáček, český hudební skladatel a pedagog, Česká muzika
↑ V Rakousku nalezeny tři ztracené Janáčkovy fugy Ke zpravodajství, Vídeň 15. dubna 2006, zpravodaj ČTK
↑ Komorní soubory: Janáčkův komorní orchestr, Janáčkova filharmonie Ostrava
↑ Crater Janáček on Mercury Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
↑ Česká jména ve vesmíru, VTM, cit. 5. 12. 2013 (česky)
↑ http://www.janackovyhukvaldy.cz/

Literatura

FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
TRKANOVÁ, Marie. U Janáčků: podle vyprávění Marie Stejskalové. Brno: Šimon Ryšavý, 1998. 205 s. ISBN 80-86137-11-2.
Jaroslav Vogel: Leoš Janáček, vydalo nakladatelství Academia v roce 1997, ISBN 80-200-0621-4
Max Brod , Život plný bojů, Mladá Fronta, 1966 Praha. Zmínka o Janáčkovi na str.246.

Externí odkazy

Šablona:Sisterlinks

Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link GA

[1] Leoš Janáček, český hudební skladatel a pedagog, Česká muzika

[2] V Rakousku nalezeny tři ztracené Janáčkovy fugy Ke zpravodajství, Vídeň 15. dubna 2006, zpravodaj ČTK

[3] Komorní soubory: Janáčkův komorní orchestr, Janáčkova filharmonie Ostrava

[4] Crater Janáček on Mercury Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)

[5] Česká jména ve vesmíru, VTM, cit. 5. 12. 2013 (česky)

[6] ttp://www.janackovyhukvaldy.cz/

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]