Leninec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Třída Leninec

Obecné informace
Uživatelé	Sovětské námořnictvo
Typ	ponorka
Lodě	25 kusů
Zahájení stavby
Spuštění na vodu	1931–1941
Uvedení do služby
Osud	9 ztraceno za války
Předcházející třída	třída Děkabrist
Následující třída	třída Ščuka
Technické údaje
Výtlak	1025 tn (na hladině) 1340 tn (pod hladinou)
Délka	78 m
Šířka	7,2 m
Ponor
Pohon	2× diesel-elektrický motor o výkonu 2× 1100 hp 2 elektromotory o výkonu 2× 600 hp
Rychlost	14,5 uzlů (na hladině) 8,3 uzlu (pod hladinou)
Dosah
Posádka	55
Výzbroj	6× 533mm torpédomet 22 torpéd 20 min 1× 100mm kanón 1× 45mm protiletadlový kanón 1× 7,6mm kulomet
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní	max. hloubka ponoru 90 m

Třída Leninec (či třída L) byl typ sovětské střední ponorky užívané v době Velké vlastenecké války. Oproti předchozí třídě Děkabrist měly mírně větší výtlak. Ve čtyřech skupinách bylo postaveno celkem 25 kusů, označených L-1 až L-25. Devět kusů bylo ztraceno během druhé světové války, část ponorky L-3 byla zachována jako muzeum.

Leninec L-4 "Garibaldec"

Výroba prvních šesti kusů (série II) probíhala v letech 1929–1930. Dalších šest kusů bylo vyrobeno v roce 1934 (série XI) a následujích sedm kusů (série XIII) v roce 1935. Produkce byla zakončena šesti kusy v roce 1938 (série XIII-1938).

Tyto univerzální ponorky s dlouhým dosahem byly určeny jak ke kladení min, tak i k boji proti hladinovým plavidlům. Ničení nepřátelských lodí umožňovalo i lodní dělo ráže 100 mm.