Len setý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Len setý

Len setý
Len setý
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: malpighiotvaré (Malpighiales)
Čeleď: lnovité (Linaceae)
Rod: len (Linum)
Binomické jméno
Linum usitatissimum
L.

Len setý (Linum usitatissimum L.) je jednoletá bylina, pěstovaná pro lněné vlákno a pro olejnatá semena. Pochází z regionu mezi východním Středomořím a Indií a ve velkém se pěstovala již ve starověkém Egyptě. Byl jednou z prvních rostlin domestikovaných během neolitické revoluce. Dorůstá výšky asi 1,2 m, kvete světle modře, květ má pět kališních a korunních lístků. Plodem je pětipouzdrá tobolka. Odvětví zabývající se pěstováním a zpracováním lnu se nazývá lnářství. Odpadní produkt lnu, který se dále používá např. k výrobě celulózy, se označuje jako koudel.

Rozlišují se následující typy lnu:

  • len jarní - mlatec, nepukavé tobolky
  • len přadný - dlouhý stonek
  • len olejný - nižší, rozvětvený
  • len olejnopřadný

Léčivé vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Semeno lnu se používá při zácpě, zánětu žaludku a střev, při vředech žaludku a dvanácterníku. Při podání záleží na formě. Pro působení v žaludku nebo dvanácterníku podáváme slizovitý macerát, zatímco pro působení ve střevech se podává celé nebo čerstvě mleté semeno. Lněný olej užívaný vnitřně má výborné výsledky při léčení nemocí jater a kornatění cév; též upravuje vysokou hladinu cholesterolu. Pro zevní použití se používá kaše uvařená z mletého semene. Používá se při kožních zánětech, na spáleniny a na vysušenou pokožku. V homeopatii se používá buď esence z čerstvě kvetoucí natě nebo tinktury vyrobené ze semene. Použití je obdobné jako v alopatické medicíně, účinek je však mírnější.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Rubcov V.G.; Beneš K. (RNDr): Zelená lékárna - Lidové nakladatelství Praha 1984, 1. vyd. (314 stran) str.134-137.
  • Geiger Fritz (Dr.med): Bylinný receptář - nakl. Dona Č. Budějovice 1991, 3. vyd. (130 stran) str. 14.
  • Treben Maria: Zdraví z boží lékárny - nakl. Dona České Budějovice 1991, 1. vyd. (98 stran) str. 76.
  • Jirásek Václav (Doc. RNDr. CSc.); Starý Fr. (RNDr.PhMr. CSc): Kapesní atlas léčivých rostlin - SPN Praha 1986, 1. vyd., (320 stran) str.170.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu