Lemma (lingvistika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek pojednává o jazykovědném pojmu. Další významy jsou uvedeny v článku Lemma.

V lingvistice lemma (mn. č. lemmata) označuje základní podobu (alolex) lexému (tedy slova nebo fráze), která se uvádí jako reprezentativní ve slovnících (slovníkový tvar).

V češtině se jako slovníkový tvar zpravidla používá:

pro substantiva nominativ singuláru;
pro adjektiva nominativ singuláru pozitivu mužského rodu – obdobně též pro zájmena a číslovky;
pro slovesa infinitiv;
pro příslovce pozitiv (1. stupeň);
pro ostatní slovní druhy je lemma shodné s jediným tvarem.

V jiných jazycích může být konvence pro výběr lemmatu odlišná. V latině se za verbální lemma považuje první osoba singuláru přítomného času, případně třetí osoba u neosobních sloves jako kupř. ningit (sněží).

Nástroj (např. počítačový program), který určitému tvaru slova přiřadí jeho lemma, se nazývá lemmatizátor.