Lelek lesní
 Lelek lesní | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | lelkové (Caprimulgiformes) |
| Čeleď | lelkovití (Caprimulgidae) |
| Rod | lelek (Caprimulgus) |
| Binomické jméno | |
| Caprimulgus europaeus L., 1758 | |
 Areál rozšíření
Letní stanoviště
Známá zimoviště
✳ Možná zimoviště | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) je společně s podobným lelkem rudokrkým (C. ruficollis) jediným druhem lelka v Evropě.
Popis
Velikosti kosa; dorůstá délky 25-28 cm, v rozpětí křídel měří 57-64 cm[2] a váží 41-101 g.[3] Štíhlý, celý převážně černo-šedo-hnědý, s velkýma černýma očima, nápadně malým, avšak velmi širokým zobákem, dlouhými úzkými křídly a dlouhým ocasem. Obě pohlaví jsou velmi podobná, samci se liší bílými skvrnami na ocase a křídlech. Mladí ptáci se podobají samicím, jsou však méně kontrastně zbarvení.[3][4]
Hlas
Samci se večer a v noci ozývají kolísavým cvrčivým „errrrerrrr...“. Při vzletu „guek“.[4]
Rozšíření
Hnízdí v rozmezí od severozápadní Afriky jihovýchodně po jezero Bajkal a východně po Čínu. V Evropě je zastoupen na většině území, včetně většiny středomořských ostrovů; chybí pouze na Islandu, v severním Skotsku, severní Skandinávii a Rusku a v jižní části Peloponésu. Přísně tažný druh zimující v subsaharské Africe, jižně až po Jihoafrickou republiku. Zcela izolované zimoviště se pravděpodobně nachází také na východním pobřeží Arabského poloostrova. Hnízdiště opouští na konci srpna a v září, ze zimovišť přilétá na přelomu dubna a května.[2][5][6]
Hnízdí v lesích, zvláště v borech na pískách, s pasekami a průseky, na jejich okrajích a na vřesovištích.[4][6]
Výskyt v ČR
Lelek hnízdil původně v nižších polohách celého území České republiky, v posledních desetiletích však stále ubývá a z mnoha oblastí zcela vymizel. Dnes hnízdí pravidelně především na Hodonínsku (největší populace u nás), dále v severních Čechách (Ralsko) a v jižních Čechách (Třeboňsko). Mezi lety 1985–89 byla jeho početnost v Česku odhadována na 600–1200 párů,[7] v letech 2001-2003 již jen na 400-700 párů.[8] Zvláště chráněný, silně ohrožený druh.[9]
Potrava
Je aktivní za soumraku a v noci, den tráví přitisknut k zemi, pařezu nebo podélně k větvi stromu. Živí se různým létajícím hmyzem, který loví za letu do široce rozevřeného zobáku. Nejvýznaměji jsou v jeho potravě zastoupeni motýli (Lepidoptera) a brouci (Coleoptera).
Hnízdění
Pohlavně dospívá v druhém roce života, poprvé však často hnízdí až o rok později. Samci se na hnízdiště vrací v průměru o 10 dnů dříve, než samice a okamžitě zabírají teritoria. Pozornost samic zaujímají zpěvem a zásnubními lety, při kterých družku obletují s častým tleskáním křídel nebo jejich zvedáním a roztahováním ocasu, při kterém jasně vyniká bílé zbarvení.[10]
Hnízdí 2x (severské populace 1x) ročně od června do srpna. Místo k hnízdění vybírá samec. Hnízdo nestaví, vejce klade přímo na zem, nejčastěji mezi kapradiny nebo vřes. V jedné snůšce jsou 2 bílá, 30,8 x 22,2 mm velká,[4] tmavě skvrnitá vejce elipsovitého tvaru. Na jejich inkubaci trvající 17-20 dnů, se podílí hlavně samice, v době hledání potravy střídaná samcem. Mláďata jsou opeřena ve věku 16-17 dnů a na rodičích nezávislá zhruba o 16 dnů později.[2][3]
V češtině
V češtině existuje (na rozdíl od jiných jazyků) idiom chytat lelky (synonymum lelkovat), jenž znamená lenošit. Na jazykových hříčkách založených na tomto frazému je vystavěna píseň Lelek Karla Plíhala, jejíž úvodní sloka zní:
- Nároky nemám nijak velký,
- hned po pracovní době du
- tak jako vždycky chytat lelky
- stará je dělá k vobědu
Venkované u nás (i jinde v Evropě) byli převědčni, že lelek v noci upíjí mléko hospodářským zvířatům, zvláště kozám. Z toho pochází jeho starší české označení kozodoj (ale např. i anglické goatsucker). Tato pověra vznikla proto, že lelek v noci často navštěvuje chlévy, aby kolem zvířat chytal mouchy, ovády a jiný hmyz.
Odkazy
Reference
- ↑ BirdLife International 2004. Caprimulgus europaeus. In: IUCN 2007. 2007 IUCN Red List of Threatened Species. <www.iucnredlist.org>. Citováno 1. září 2008.
- ↑ a b c VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9.
- ↑ a b c MCCALLEN, John. Caprimulgus europaeus [online]. Příprava vydání Tanya Dewey. Animal Diversity Web [cit. 2011-08-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272.
- ↑ GLUTZ, Urs N. von Blotzheim. Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Band 9: Columbiformes - Piciformes. Wiesbaden: Aula-Verlag Wiebelsheim, 1994. ISBN 3-89104-562-X S. S. 641-668.
- ↑ a b POŘÍZ, Jindřich. lelek lesní [online]. BioLib [cit. 2010-08-22]. Dostupné online.
- ↑ Kolektiv autorů. Fauna Bohemmiae Septentrionalis. In: Sborník odborných prací Zoologického klubu Zoologické zahrady v Děčíně, Zoologické zahrady v Ústí nad Labem a Podkrušnohorského zooparku v Chomutově. Ústí nad Labem: Delta print, 2005. Kapitola Avifauna města Ústí nad Labem.
- ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.
- ↑ Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2011-08-23]. Dostupné online.
- ↑ Nightjar (Caprimulgus europaeus) [online]. ARKive [cit. 2011-08-23]. Dostupné online. (anglicky)