Lejsek šedý
 Lejsek šedý | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | lejskovití (Muscicapidae) |
| Rod | lejsek (Muscicapa) |
| Binomické jméno | |
| Muscicapa striata (Pallas, 1764) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lejsek šedý (Muscicapa striata) je malý druh pěvce z čeledi lejskovitých (Muscicapidae).
Popis
Je o něco menší než vrabec, dorůstá délky 13,5-14,5 cm, v rozpětí křídel měří 23-25 cm a váží asi 16 g.[1][2] Má štíhlé tělo, relativně velkou hlavu, dlouhá křídla a ocas. Svrchu je jednotvárně šedohnědý, spodinu těla má světlou, hruď nevýrazně hnědě pruhovanou. Končetiny, zobák i oči jsou tmavé. Obě pohlaví se zbarvením nijak neliší, mladí ptáci mají na svrchní straně těla světle hnědé skvrnění.
Vábí svižným „pst“. Zpěv je tvořen řadou krátkých tichých drsných tónů a v základě z ní asi jako „sip-sip-síh-siti-síh-sih“.[1][2]
Rozšíření
Vyskytuje se téměř v celé Evropě, východně zasahuje až po Mongolsko. Izolované populace existují také v severní Africe. Je tažný se zimovišti v subsaharské Africe.[3] Žije ve světlých listnatých lesích, parcích, na hřbitovech a v zahradách. V České republice, kde hnízdí v počtu 30-60 tisíc párů po 1500 m n. m., se zdržuje od dubna do října.[2] Je zde zvláště chráněný jako ohrožený druh.[4]
Chování
Vyjma hnízdního období žije samotářsky. Živí se zejména létajícím hmyzem, na který číhá z vyvýšené pozorovatelny a kterého se zmocňuje v letu. Za příznivého počasí jsou touto taktikou uloveny až dvě třetiny kořisti, v opačném případě však po potravě pátrá zejména na stromech, v bylinném patře, na zdech nebo v kompostech. V jeho potravě je zastoupen zejména řád dvoukřídlí, ale objevuje se zde i široká škála jiných hmyzích druhů, včetně mšic, vážek, čmeláků, vos nebo motýlů. V malé míře jsou zde dále zastoupeny také žížaly a různé plody.[5]
Ve střední Evropě hnízdí 1x až 2x ročně od května do srpna. Je obvykle monogamní, u některých samců se však objevuje také bigamie. Miskovité hnízdo z mechu a kořínků vystlané zvířecími chlupy, peřím nebo vlnou staví převážně samice v polodutinách stromů nebo na budovách obvykle ve výšce 1-15 m, často obsazuje i polootevřené budky. V jedné snůšce je většinou 4-5 světlých, hnědě skvrnitých, 18,7 x 14,1 mm velkých vajec, na jejichž 11-15 denní inkubaci se podílí samotná samice. Mláďata, která hnízdo opouští po dalších 12-16 dnech, krmí oba rodiče. Pohlavně dospívá již v prvním roce života.
-
Vejce v hnízdě -
Týden stará mláďata -
Dospělý pták (vpravo) s mladým jedincem
.jpg)
Početnost
Evropská populace je odhadována na 14-22 milionů párů. V letech 1970-1990 u ní byl zaznamenán viditelný pokles, v současné době je však již považována za stabilizovanou.
Odkazy
Reference
- ↑ a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 57.
- ↑ a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 202.
- ↑ KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 445.
- ↑ Seznam zvláště chráněných druhů ptáků ČR [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-12-04]. Dostupné online.
- ↑ U. N. Glutz v. Blotzheim & K. M. Bauer: Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Bd. 13, Teil I, Passeriformes (4. Teil): Muscicapidae – Paridae. AULA-Verlag, Wiesbaden 1993, ISBN 3-89104-022-9 (německy)
Literatura
- Bezzel, E. (2007): Ptáci; str. 174. Rebo Productions. ISBN 978-80-7234-292-1