Lednička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Otevřená lednička

Lednička (též lednice, chladnička, mraznička, mrazák) je skříň obsahující chladicí stroj a sloužící k uchování potravin při nízké teplotě (v chladničce asi 4°C, v mrazicím boxu až −20 °C). Povrch volně stojících ledniček je zpravidla bílý nebo kovově lesklý, aby se snížil přívod tepla z okolí: oproti jiné barvě se tím zvýší odrazivost povrchu.

Principy chlazení[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stará norská lednice chlazená ledem

V minulosti byla lednička skutečně chlazena ledem. Jednalo se o tepelně izolovanou dvouplášťovou skříň, do níž se vkládal přírodní led. Ten postupně tál a ochlazoval vnitřek ledničky na stálou teplotu 0 °C.

Jednoduchá chladnička může pracovat i na principu odparu vody nebo jiné látky. Povrch chlazené nádoby je zvlhčen pracovní látkou a ta se na vzduchu odpařuje. Tím odnímá nádobě skupenské teplo a ta se ochlazuje. Na tomto principu lze ale obvykle dosáhnout jen malého snížení teploty. Dá se ale použít i v primitivních podmínkách.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dnes existují čtyři odlišné principy chlazení ledniček: kompresorové, absorpční, adsorpční a na bázi Peltierova článku. Chladnička bývá obvykle elektrická, ale existují i typy plynové, případně využívající jiných zdrojů energie.

Kompresorová lednička[editovat | editovat zdroj]

Princip kompresorového chlazení: A - teplá část, B - studená část. 1 - kondenzátor, 2 - expanzní ventil, 3 - výparník, 4 - kompresor

Základem je okruh s chladivem (kapalina s teplotou varu, která se mění s tlakem v rozsahu několika desítek stupňů kolem 0 °C) a kompresor. Kompresor vtlačuje chladivo v plynném stavu do výměníku, který je tvořen dlouhou tlustostěnnou kovovou trubicí (černá mřížka na zadní straně ledničky). Ve výměníku se plyn ochladí a změní na kapalinu. Přebytečné teplo odevzdává kapalina okolí. Pak se kapalina dostává do výparníku, který má ve svých stěnách trubici s větším průřezem než byl ve výměníku. V tomto prostoru se pro kapalinu prudce sníží tlak, tím i teplota varu, a kapalina se začne vypařovat. Potřebné skupenské teplo odebírá z vnitřku ledničky. Pak je plyn přiváděn zpět ke kompresoru a cyklus se opakuje.

Absorpční lednička[editovat | editovat zdroj]

Plynné nebo kapalné chladicí médium (např. čpavek) z chladicího okruhu se v absorbéru rozpouští v chladné vodě a tím odnímá okolí teplo. Ta i s rozpuštěným plynem proudí do místa („vařiče“), kde je voda zahřáta a tím plyn opět uvolněn. Ohřátý plyn o vyšším tlaku, než měl v absorbéru, proudí do chladiče, kde jeho teplota klesne a při daném vyšším tlaku případně zkapalní. Poté proudí médium opět do absorbéru, kde se rozpustí ve vodě zchlazené v samostatném chladiči a cyklus se opakuje.

Absorpční lednička má proti kompresorové nižší účinnost a není schopna dosáhnout tak nízkých teplot; nicméně stačí její výkonnost na provoz běžných domácnostních chladniček s mrazicím oddílem avšak bez velkých nároků na hluboké mražení. Na druhou stranu má bezhlučný chod, neobsahuje pohyblivé součásti (teoreticky vyšší spolehlivost) a nemusí být nutně napájena elektřinou – může být poháněna pouze teplem (například plynového hořáku nebo slunečního záření). S postupným vývojem spolehlivějších a tišších kompresorů a všeobecnou dostupností elektřiny se dnes využívají převážně kompresorové ledničky. I dnes požadovaná energetická úspornost podmiňuje tento trend.

Existovaly i ledničky se suchým absorbérem (CaCl2). Pracovaly v cyklickém režimu, kdy docházelo ke střídavému ohřívání a ochlazování absorbéru.

Adsorpční lednička[editovat | editovat zdroj]

Princip adsorpční ledničky je podobný jako u absorpční. Rozdíl spočívá v tom, že u absorpčního agregátu se odnímá okolí teplo rozpuštěním chladicího média v absorbéru, zde se tak děje jeho přilnutím na povrchu adsorbentu. Ten je tvořen houbovitě porézní hmotou, čímž se dosáhne velké povrchové plochy při malém objemu; dříve se používal silikagel, v posledních letech se dosahuje podstatně lepších výsledků se zeolitem. Jako chladicí médium se užívají různé plyny a kapaliny, např. i voda.

Existují i transportní chladničky bez potřeby energetického zdroje na místě chlazení. Zde se chladicí médium na vhodném místě zahřátím oddělí od adsorbentu a po odděleném transportu se mu vrátí až na místě, kde je chlazení třeba. Na tomto principu fungují například samochladící sudy na pivo.

Lednička na bázi Peltierova článku[editovat | editovat zdroj]

Peltierův článek využívá Peltierova jevu - při průchodu stejnosměrného elektrického proudu dvěma sériově zapojenými vodiči se jedna styčná plocha těchto vodičů zahřívá a druhá ochlazuje. Konstrukční řešení bývá takové, že je řada sériově zapojených článků složena do bloku s ohřívanou a ochlazovanou stranou. K bloku přiléhají žebra například z hliníku (pro snazší přenos tepla mezi blokem a vzduchem), případně se tepelná výměna zlepšuje ventilátorem. Výhodami této technologie jsou malé rozměry, možnost bezhlučného provozu (žádné pohyblivé části), vysoká spolehlivost, dlouhá životnost, snadná regulace výkonu a možnost přepínání chlazení/ohřev. Mezi nevýhody naopak patří nízká účinnost a relativně vysoká cena.[1]

Ledničky na bázi Peltierova článku se používají v automobilech a tam, kde je potřeba mobilita.

Označení hvězdičkami[editovat | editovat zdroj]

Na některých ledničkách je mrazicí výkon označen pomocí hvězdiček. Jedná se o jednu až čtyři hvězdičky v řadě. Počet hvězdiček udává teplotu a způsob užití mrazicí části lednice.

* −6 °C vhodné pro krátkodobé skladování zmrazených potravin (přibližně 1 týden)
** −12 °C vhodné pro střednědobé skladování zmrazených potravin (přibližně 2 týdny)
*** −18 °C vhodné pro dlouhodobé skladování zmrazených potravin
**** pod −18 °C vhodné pro zmrazování a dlouhodobé skladování potravin

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Povídání o elektrických chladničkách