Laxenburg (zámky)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Modrý dvůr

Laxenburské zámky se nacházejí v městysi Laxenburg v okrese Mödling v rakouské spolkové zemi Dolní Rakousy.

Ve velkém zámeckém parku se nachází Altes Schloss (Starý zámek), jakož i Blauer Hof (Modrý dvůr), nový zámek, jakož i Franzensburg (vodní hrad).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do konce rakousko-uherské monarchie byl Laxenburg častým místem pobytu Habsburků. Tato tradice začala již císařem Karlem VI. (1685-1740). Proto byla za Marie Terezie (1717-1780) vybudována dlouhá alej od zámku Schönbrunn do Laxenburgu v trase dnešní Schönbrunnské aleje. Mezi Jižní dráhou v Mödlingu a Laxenburgu byla výhradně pro císařskou rodinu zřízena dnes již neexistující Laxenburská dráha. Císař František Josef I. (1830-1916) a císařovna Alžběta (1837-1898) prožili v roce 1854 své líbánky právě v Laxenburgu. Také dvě z jejich tří dětí - arcivévodkyně princezna Gisela (1856-1932) a korunní princ Rudolf (1858-1889) - se narodily na zámku Laxenburg.

Rozliční šlechtici a vysocí úředníci, například příslušníci rodu Esterházyů, Daunů, Auspergů nebo Chotků, si zde zřizovali malé zámky nebo vily, aby mohli být císaři nablízku. Tyto stavby však již dnes téměř neexistují.

Altes Schloss[editovat | editovat zdroj]

Starý zámek, Altes Schloss, s vodním příkopem na staré rytině

Zámecký park tvořil rozsáhlou honitbu. Tka jako starý zámek i on pochází ze 13. století a byl ve vlastnictví pánů z Lachsenburgu (Lososí hrad). Když tento rod ve 14. století vymřel, přešly majetky do rukou Habsburků. Albrecht III. (asi 1349-1395) přestavěl lovecký zámek. Později chřadl, ale za Leopolda I. (1640-1705) díky staviteli „Lodovico Burnacini“ byl renovován v barokním slohu. Za druhého obléhání Vídně (1683) byl zničený, ale již v roce 1693 byl znovu obnovený a zvýšen o patro. V průběhu 18. století byl původní vodní příkop zasypán.

Ve věži byla zřízena kaple. Byla již zmiňována v roce 1332. Podle dopisu z kláštera byla nová kaple postavena v roce 1389. Z kostela v Leopoldsbergu byly sem přestěhovány sochy. Roku 1755 byla kaple barokizována a vybavena; zařízení dodávali sem z vídeňského salesiánského kostela svaté Anny. Až do první světové války sloužil zámek vedle nového zámku jako Jarní rezidence Habsburků.

V sedmdesátých letech byla budova, včetně kaple díky "Laxenberské společnosti" důkladně opravena po válečných i poválečných škodách. V zámku se nachází od roku 1970 část Filmového archivu Rakouska. Kaple je dnes využívána pro koncerty, svatby a jiné slavnosti.

Blauer Hof[editovat | editovat zdroj]

Blauer Hof

Poprvé v roce 1544 je zmiňován svobodný statek uvedený pod názvem "Blaur Hof". Vlastníkem byl Melchior Arguello. Než se stal majitelem říšský hrabě Friedrich Karl z Schönbornu-Puchheimu (1674-1746) mezi lety 1710 a 1720 se budova proměnila v palác a změnilo se několik vlastníků. Svobodný dvůr dostal své jméno po majiteli, kterým byl Sebastian z Ploensteinu (Blauenstein). Přestavbu provedl architekt Lukas von Hildebrandt (1668-1745). Pozdějším majitelem byl hrabě Adolf Metsch (1672-1740), člen rodu hrabat Daunů. Roku 1762 se majitelem stala Marie Terezie. "Plauensteiner-Hof" rozsáhleji přestavěl dvorní architekt Nikoló Pacassi (1716-1790). Kromě toho ještě Pacassi přistavil další křídlo pro jídelnu a zámecké divadlo. Kamenné prvky ve sloupové síni a schodišti jsou provedené z tvrdé horniny z císařského lomu.

V době poválečné „Blauer Hof“ obsadila Rudá armáda.

Dnes je křídlo domu s jídelnou a zámeckým divadlem veřejně přístupné, spravované administrativně IIASA a využívané jako konferenční centrum.

Zámecký park[editovat | editovat zdroj]

Zámecký park

Po roce byl 1780 zámecký park o velikosti asi 250 hektarů na rozdíl od zámeckého parku u Schönbrunnu, přetvořen na anglický park. Výrazný je v zámeckém parku 25 hektarů velký zámecký rybník. Uprostřed rybníku se nachází ostrov, který je pojmenován po císaři Františku II. (1768-1835) a po něm pojmenovaná stavba Franzensburg. Mimoto jsou v zámeckému rybníku ještě další zalesněné ostrůvky. Mezi četnými duby jsou také 200-300 let staré duby, které jsou chráněny památkovým úřadem.

Mimo již uvedených zámků nacházejí se ještě četné historické stavby, jako

Před několika lety bylo u okraje parku rekreační středisko a kemp. Dnes park slouží jako výletní místo pro vídeňské obyvatele.

Jiné[editovat | editovat zdroj]

Nikoliv přímo v celkovém komplexu je však bezprostřední spojení z císařským zámkem "císařské nádraží" jako hlavní stanice dřívější "Laxenburské dráhy", které se nyní rekonstruuje do vzhledu k roku 1847 a je tu organizační centrum a restaurace.

Také palác Kouniců, později ve vlastnictví rodiny Wittgensteinů, slouží od roku 1912 milosrdným sestrám svatého kříže jako klášter a sídlo provincie pro Vídeň a Dolní Rakousy. Také mateřská škola a hlavní škola byla provozována sestrami. Obě školy jsou již zavřeny.

Část budov postavených po roce 2008 slouží pro Interpol jako antikorupční akademie. Je to první vzdělávací zařízení tohoto druhu ve světě.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Franz Weller: Die kaiserlichen Burgen und Schlösser in Wort und Bild Aufgrund von Quellenwerken dargestellt Hofburg zu Wien über Augarten, Belvedere, Prater ...Gödöllő, Ischl ...bis über Miramar sind alle kaiserlichen Schlösser erklärt dagelegt. k.k. Hof-Buchdruckerei, Wien 1880. ISBN 0003221717
  • Der malerische Landschaftspark in Laxenburg bei Wien. Boehlau Verlag, Wien.
  • "Der Schlosspark Laxenburg"- ein Führer durch Geschichte und Gegenwart. Broschüre.
  • Otto Benesch: Das Lustschloß Laxenburg bei Wien Broschüre. Ed. Hölzel (1920). ISBN 0758888716
  • Géza Hajós: Forschungen zu Laxenburg (Park und Franzensburg): Der malerische Landschaftspark in Laxenburg bei Wien: Band 1. Böhlau, Wien 2006, ISBN 3205774442
  • Ernst Bacher: Forschungen zu Laxenburg (Park und Franzensburg): Die Franzensburg - Ritterschloss und Denkmal einer Dynastie: Band 2. Böhlau, Wien 2007, ISBN 3205774582
  • Ernst Bacher: Forschungen zu Laxenburg (Park und Franzensburg): Architektur, Ausstattung und Kunstschätze der Franzensburg: Band 3. Böhlau, Wien 2007, ISBN 3205774574
  • Quirin von Leitner (Hrsg.): Monographie des kaiserlichen Lust-Schlosses Laxenburg. Adolf Holzhausen, Wien 1878

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Interpol-Anti-Korruptionsakademie kommt auf ORF vom 11. Juli 2007 abgerufen am 4. April 2010

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schlösser von Laxenburg na německé Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu