Sasko-lauenburské vévodství
| Sasko-lauenburské vévodství Herzogtum Sachsen-Lauenburg
|
|||||||||
geografie
|
|||||||||
| hlavní město: | |||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||
|
národnostní složení:
|
|||||||||
| státní útvar | |||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
|
|||||||||
.png){kind=small}
Sasko-lauenburské vévodství (německy: Herzogtum Sachsen-Lauenburg), Sasko-Lauenbursko (německy Sachsen-Lauenburg) často jen Lauenbursko, bylo říšské vévodství existující v letech 1296–1803 a 1814–1876.
Obsah |
Vznik[editovat]
- Podrobnější informace naleznete v článku Saské vévodství.
Roku 1180 poráží Jindřicha Lva císař Fridrich I. Barbarossa, který mu většinu držav zabavil a saské vévodství bylo rozděleno, čímž také de facto zaniklo. Bernhard, hrabě askánský, získal titul vévody a rodové državy, k nimž ještě získal Wittenbersko a Lauenbursko; arcibiskup kolínský pak Vestfálsko (jako vévodství); pomořanská knížata byla v roce 1181 povýšena na vévody; lankrabě durynský Heřman I. obdržel Saskou Falc (Saské falckrabství, založené Jindřichem I. Ptáčníkem); Lübeck byl v roce 1182 povýšen na říšské město; a Jindřichu Lvu zůstaly pouze část Engern a Ostfálsko (z těchto zemí pak vzniklo roku 1235 Brunšvicko)
V roce 1260 si Bernhardovi vnuci rozdělili jeho území mezi sebe a to tak, že Johann získal Sasko-Lauenbursko a Albrecht Sasko-Wittenbersko. Obě linie spolu soupeřily o zisk kurfiřtského hlasu, který byl v roce 1356 přiřčen císařem Karlem IV. Rudolfu I. (1297-1356), vévodovi sasko-wittenberskému.
Zatímco území Saska-Wittenberska se v průběhu staletí drasticky změnilo, vévodství Lauenburg zůstalo téměř beze změny až do ztráty nezávislosti v roce 1689, kdy bylo zděděno (a okupováno) knížaty brunšvicko-lüneburskými (kurfiřty hannoverskými), kteří se později stali britskými králi. Vídeňským kongresem v roce 1815 bylo uděleno vévodovi holštýnskému, který byl rovněž králem dánským, takže v letech 1815 až 1864 byl pod dánskou nadvládou.
Zánik[editovat]
V německo-dánské válce roku 1864 Prusko s Rakouskem a ostatními německými státy bojovaly proti Dánsku, které chtělo oddělit jím ovládané Holštýnsko a Lauenbursko od Německého spolku a začlenit do Dánska (dánský král byl v rámci personální unie také vévodou Šlesvicka a Holštýnska (a Lauenburska), ale Holštýnsko bylo spolu s Lauenburskem na rozdíl od severnějšího Šlesvicka členem Německého spolku). V této válce bylo Dánsko poraženo, Šlesvicko se stalo prusko-rakouským kondominiem, Holštýnsko získalo Rakousko a Lauenbursko s titulem vévodství Prusko (vévodou se stal pruský král Vilém I.).
Po krátké období bylo vévodství v rámci pruské koruny ještě nezávislým subjektem, ale v roce 1876 bylo začleněno jako Okres Vévodství Lauenburské do pruské provincie Šlesvicka Holštýnska.
Vévodové lauenburští[editovat]
Askánci (lauenburská větev)
- Jan II. (1296–1322), vévoda sasko-lauenburský, spoluvládce (větev Bergedorf-Möllner)
- Albrecht IV. (1656–1343)
- Albrecht III. (1656–1308), větev Ratzeburg-Lauenburger
- Erik I. (1296–1338), za jeho vlády rozděleno mezi linie Lauenburg-Bergedorf a Ratzeburg-Lauenburg
- Erik II. (1338–1368)
- Erik IV. (1368–1412), spojeny obě linie
- Erik V. (1401–1435)
- Jan IV. (1401–1414)
- Bernard II. (1426–1463)
- Jan V. (1439–1507)
- Magnus I. (1507–1543)
- František I. (1543–1571 a 1574–1581)
- Magnus II. (1656–1603)
- František II. (1586–1619)
- August I. (1619–1656)
- Julius Jindřich (1656–1665)
- František Erdman (1665–1666)
- Julius František (1666–1689), poslední lauenburský Askánec
Hannoverská dynastie (linie Welfů)
- Jiří Vilém - (1689–1705), brunšvicko-lüneburský vévoda (linie Celle)
- Jiří I. - (1705–1727), jeho synovec, britský král Jiří I., již legitimní vévoda
- Jiří II. - (1727–1760), britský král Jiří II.
- Jiří III. - (1760–1814), britský král Jiří III.
- Fridrich I. - (1814–1839), dánský král Frederik VI.
- Kristián I. - (1839–1848), dánský král Kristián VIII.
- Fridrich II. - (1848–1863), dánský král Frederik VII.
Glücksburkové (linie Oldeburků)
- Kristián II. - (1863–1864), dánský král Kristián IX.
