Latinské skloňování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Latina, podobně jako čeština, typologicky náleží k tzv. flexívním jazykům, pro které je charakteristické ohýbání (flexe) některých slovních druhů rozvinutým systémem koncovek. Skloňování neboli deklinace je typickým znakem podstatných jmen, skloňují se však také přídavná jména, zájmena a číslovky.

Skloňování latinských substantiv[editovat | editovat zdroj]

Latinská podstatná jména ([nomina]substantiva se skloňují podle 5 sklonovacích typů („vzorů“, tzv. deklinací). O zařazení do příslušné deklinace rozhoduje koncovka genitivu singuláru substantiva, typicky uváděná společně s tvarem nominativu a gramatickým rodem ve slovníku.

Gen. sg. Zařazení Vzor
ae 1. deklinace femina
i 2. deklinace servus, puer, verbum
is 3. deklinace miles, carmen, mare
us 4. deklinace exercitus, cornu
ei 5. deklinace res

Latina má šest pádů (casus), které kromě 6. pádu odpovídají pádům českým, tzn. ptáme se na ně týmiž pádovými otázkami. Latinský 6. pád (ablativ) odpovídá českému 7. pádu, proto se na něj ptáme pádovými otázkami "kým, čím". Český 6. pád je pouze předložkový a do latiny se překládá podle vazby latinských předložek.

Substantiva 1. deklinace[editovat | editovat zdroj]

Jako substantiva 1. deklinace se označují podstatná jména, která mají v gen. sg. koncovku -ae. Skloňují se podle vzoru femina,-ae, f..

Sg. Pl.
Nom. femin-a femin-ae
Gen. femin-ae femin-arum
Dat. femin-ae femin-is
Acc. femin-am femin-as
Voc. femin-a! femin-ae!
Abl. femin-a femin-is

Substantiva 2. deklinace[editovat | editovat zdroj]

Jako substantiva 2. deklinace se označují podstatná jména, která mají v gen. sg. koncovku -i. V zásadě se skloňují podle dvou vzorů, v závislosti na tom, zda se jedná o podstatné jméno mužského rodu (tzv. maskulinum, zkr. m.; vzor servus, -i, m., popř. puer, -i, m.) nebo jde o podstatné jméno středního rodu (tzv. neutrum, zkr. n.; vzor verbum, -i, n.). Podtyp "puer" nepřibírá ve voc. sg. žádnou koncovku (puer-0).

Sg. Pl. Sg. Pl. Sg. Pl.
Nom. serv-us serv-i puer puer-i verb-um verb-a
Gen. serv-i serv-orum puer-i puer-orum verb-i verb-orum
Dat. serv-o serv-is puer-o puer-is verb-o verb-is
Acc. serv-um serv-os puer-um puer-os verb-um verb-a
Voc. serv-e! serv-i! puer-0! puer-i! verb-um! verb-a!
Abl. serv-o serv-is puer-o puer-is verb-o verb-is

Substantiva 3. deklinace[editovat | editovat zdroj]

Skloňují se podle vzorů: mīles, mīlitis, m. (voják) carmen, carminis, n. (píseň, báseň) a mare, maris, n. (moře). Jsou zakončena v gen. na -is.

Singulár Plurál Singulár Plurál Singulár Plurál
Nominativ mīles mīlitēs carmen carmina mare maria
Genitiv mīlitis mīlitum carminis carminum maris marium
Dativ mīlitī mīlitibus carminī carminibus marī maribus
Akuzativ mīlitem mīlitēs carmen carmina mare maria
Vokativ mīles mīlités carmen carmina mare maria
Ablativ mīlite mīlitibus carmine carminibus marī maribus

Substantiva 4. deklinace[editovat | editovat zdroj]

Skloňují se podle vzorů exercitus, exercitūs, m. (vojsko) a cornū, cornūs, n. (roh, křídlo). Jsou v gen. zakončena na -ús.

Singulár Plurál Singulár Plurál
Nominativ exercitus exercitūs cornū cornua
Genitiv exercitūs exercituum cornūs cornuum
Dativ exercituī exercitibus cornū cornibus
Akuzativ exercitum exercitūs cornū cornua
Vokativ exercitus exercitūs cornū cornua
Ablativ exercitū exercitibus cornū cornibus

Substantiva 5. deklinace[editovat | editovat zdroj]

Skloňují se podle vzoru rēs, reī, f. (věc). Jsou v gen. zakončena na -eī.

Singulár Plurál
Nominativ rēs rēs
Genitiv reī rērum
Dativ reī rēbus
Akuzativ rem rēs
Vokativ rēs rēs
Ablativ rēbus

Skloňování latinských adjektiv[editovat | editovat zdroj]

Latinská gramatika nedělá mezi substantivy a adjektivy žádný velký rozdíl. Obojí jsou jména a skloňují se stejně.

Nejvhodnější dělení latinských adjektiv je podle deklinace, podle níž se skloňují. Rozlišují se

  1. adjektiva 1. a 2. deklinace - mužská koncovka nominativu singuláru je -us nebo -er a skloňují se jako jména 2. deklinace (vzor servus); ženská koncovka je -a a skloňují se jako jména 1. deklinace (vzor femina); koncovka nominativu singuláru neutra je -um, a adjektiva v neutru se tak skloňují jako neutra 2. deklinace (vzor verbum).
  2. adjektiva 3. deklinace - skoňují se stejně jako další jména řadící se k této deklinaci. V praxi se rozlišují adjektiva jednovýchodná, dvojvýchodná a trojvýchodná. Rozdíl je v počtu "výchozích tvarů" v nominativu singuláru. Trojvýchodná mají odlišné tvary pro každý rod, dvojvýchodná mají společný výchozí tvar pro mužský a ženský rod a odlišný pro střední, jednovýchodná mají nominativ singuláru shodný pro všechny tři rody. Příklad:
      • Trojvýchodné: acer (m.); acris (f.); acre (n.) - "ostrý".
      • Dvojvýchodné: brevis (m., f.); breve (n.) - "krátký".
      • Jednovýchodné: felix (m., f., n.) - "šťastný".

Při dalším skloňování však počet výchozích tvarů nehraje žádnou roli a skloňování je pravidelné.

3) Latina zná i tzv. zájmenná adjektiva, která se skloňují pravidelně jako adjektiva 1. a 2. deklinace, avšak gen. a dat. sg. mají koncovky jako zájmena, tj.

      • gen. sg.: -ius (např. solius, "samotného");
      • dat. sg.: -i (např. soli, "samotnému").

Mezi zájmenná adjektiva patří např.: solus, unus, totus, uter (a uterque), nullus, ullus.

Související články[editovat | editovat zdroj]