Larischové
Larischové byl velmi rozvětvený rod, známý ve Slezsku, v Čechách i v Rakousku. Jejich původní kraj jsou Tyroly, kde vlastnili zámek Fragstein, který také dal zpočátku jméno jejich rodu. Nejstarším písemně dochovaným předkem je Arnold z Klisina v roce 1279.
Ve 14. století se usídlili ve Slezsku, v oblasti Klisino poblíž Hlohovku, tehdy ještě jako Fragsteinové, páni z Klisina (něm. Glaesen, tedy hrabata von Glaesen - odtud polský název erbu Glezyna) nebo Larischové (potomci Hilaria z Klisina). V 15. století přesídlili do nového rodového sídla - Načeslavic. V 15. století se rod rozdělil na dvě linie: Fragsteinů a Larischů. Ti první byli dědičnými nástupci Hlohovských. Larischové se v 16. století rozdělili na další dvě linie: hornoslezskou z Načeslavic (zemanskou a baronskou) poté hraběcí česko-rakouskou ze Lhoty v Knížectví těšínském.
4. srpna 1654 byla Janu Bedřichu Laryschovi ze Lhoty udělena císařem Ferdinandem III. hodnost svobodného pána a právo používat titul "z Lhotky a Karviné". 24. dubna 1748 byl Vilém Laryš povýšen do hraběcího stavu. Po něm převzal panství jeho starší syn Kalixt Petr. Protože neměl mužské potomky, nastoupil po něm jeho bratr Jan Josef Erdman, který byl vystřídán svým synem Janem Josefem. Jan Josef se oženil s Annou Marií Teklou, dědičkou rodového jména Mönnich, v roce 1791. Císařský dekret Leopolda II. z 21. ledna 1791 umožnil spojení rodových jmen a rod začal používat jména Larisch-Mönnich.
Linie z Ligoty (Larisch-Mönnich) a řadila se mezi nejvyšší rakouskou aristokracii, linie z Načeslavic byla méně významná a také chudší.
