Lanškroun
| Lanškroun | |
|---|---|
 Radnice | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Lanškroun |
| Obec s rozšířenou působností | Lanškroun (správní obvod) |
| Okres | Ústí nad Orlicí |
| Kraj | Pardubický |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°54′44″ s. š., 16°36′43″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 9 709 (2023)[1] |
| Rozloha | 20,65 km²[2] |
| Nadmořská výška | 373 m n. m. |
| Počet domů | 1 933 (2021)[3] |
| Počet k. ú. | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Městský úřad Lanškroun, Nám. J. M. Marků 12, 563 16 Lanškroun posta |
| Starosta | Radim Vetchý |
| Oficiální web: www | |
  Lanškroun | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 580511 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Město Lanškroun (německy Landskron) leží v podhůří Orlických hor, na východě Čech nedaleko historické zemské hranice s Moravou. Žije v něm přibližně 9 700[1] obyvatel. Je zasazen v širokém údolí Moravské Sázavy, rámovaném lesnatou vrchovinou. U města se nachází soustava rybníků, sloužících dnes k rekreaci a sportovnímu vyžití.
Město má pravidelné středověké založení s hlavním čtvercovým náměstím, uprostřed kterého stojí renesanční radnice z let 1581–1582. K dalším významným památkám patří dřevěný hostinec Krčma, děkanský kostel sv. Václava, barokní kostel sv. Anny, empírový kostel sv. Maří Magdaleny, mariánský sloup z roku 1684, barokní plastiky sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandra, dům Piano a mnohé další. V nově zrekonstruované části místního zámku se nachází městské muzeum se stálou expozicí o historii města. V 19. a začátkem 20. století byl Lanškroun významným centrem tzv. regionu Hřebečsko.
Dnešní Lanškroun je městem s rozvinutou podnikatelskou činností (zejména v oblasti elektroniky, strojírenství, papírenského průmyslu) i městem středních škol, živé kultury a moderních sportovišť. Je správním centrem regionu Lanškrounsko pro 22 obcí s téměř 23 000 obyvateli: Albrechtice, Anenská Studánka, Cotkytle, Čenkovice, Damníkov, Dolní Čermná, Horní Čermná, Horní Heřmanice, Horní Třešňovec, Krasíkov, Lubník, Luková, Ostrov (okres Ústí nad Orlicí), Petrovice (okres Ústí nad Orlicí), Rudoltice, Sázava (okres Ústí nad Orlicí), Strážná, Tatenice, Trpík, Výprachtice, Žichlínek.
Lanškroun leží na silnici I/43 (Brno – Svitavy – Polsko). Končí zde krátká železniční trať z Rudoltic; většina osobních vlaků je vedena do České Třebové, kde je návaznost na dálkovou dopravu.
Historie
Město bylo založeno v 2. polovině 13. století v souvislosti s královskou kolonizační činností jako hlavní ekonomické centrum rozsáhlého lanškrounsko-lanšperského panství. První dochovaná písemná zmínka o Lanškrouně pochází z roku 1285, kdy jej od českého krále Václava II. převzal Záviš z Falkenštejna. Od roku 1304 byl Lanškroun součástí majetku Zbraslavského kláštera, později litomyšlského biskupství (r. 1358). Roku 1371 Petr Jelito, litomyšlský biskup a rodák z Dolního Třešňovce u Lanškrouna, založil ve městě augustiniánský klášter, který byl v období renezance přestavěn na zámek v renezančním slohu. Po husitských válkách v 15. století získali Lanškroun Kostkové z Postupic. Od roku 1507 městu vládli Pernštejnové s výjimkou třinácti let, kdy město spravovali páni z Boskovic. Za vlády pánů z Postupic a poté Pernštejnů získal Lanškroun řadu významných privilegií. Dalšími vlastníky města a panství byli Hrzánové z Harasova a po bitvě na Bílé Hoře (r. 1620) připadl Lanškroun Lichtenštejnům (od r. 1622).
V době třicetileté války bylo město poničeno švédskými i císařskými vojsky. Po ní do Lanškrouna přicházeli němečtí osadníci, kteří prosadili německou správu. Od roku 1683 je městská kniha psána německy. V polovině 17. století vrcholí vědecká činnost nejvýznamnějšího lanškrounského rodáka, fyzika, matematika, astronoma, lékaře a filozofa, rektora Karlovy univerzity a zakladatele spektroskopie Jana Marka Marciho (1595–1667), po němž je pojmenováno nejen hlavní náměstí Lanškrouna, ale i kráter na odvrácené straně Měsíce. Koncem 18. století bylo město vyhlášeno městem municipálním. V polovině 19. století se stal Lanškroun sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu a až do roku 1960 zůstal okresním městem.[4]
Po druhé světové válce byla většina lanškrounských Němců odsunuta. Do odsunu činil podíl Němců v okrese Lanškroun více než 60 %.[5]
Od 1. ledna 1976 do 23. listopadu 1990 příslušela k Lanškrounu Albrechtice jako místní část.[6]
Starostové (výběr)
- Josef Ohnsorg (1789–1822)
- Franz Riess (1823–1845)
- Eduard Erxleben (1845–1850)
- Eligius Deml (1850–1861)
- Josef Niederle (1861–1891)
- Berthold A. Schmeiser (1891–1908)
- Franz Neugebauer (1908–1919)
- Leo Winter (1919–1932)
- Rudolf Zoffl (1932–1938)
Pamětihodnosti
- Lanškrounský zámek
- Renesanční radnice
- Děkanství
- Kostel svaté Anny
- Kostel svaté Maří Magdaleny
- Kostel svatého Václava
- hospoda Krčma
- budova gymnázia
- měšťanské domy (čp. 78, čp. 142, čp. 202 Piano)
- kašna s delfíny
- silniční most se sochami
- sochy – Ecce Homo, Nejsvětější Trojice, Panny Marie (4), sv. Donáta
- Chromcova lípa, památný strom v ulici Na Výsluní (49°54′18″ s. š., 16°37′1″ v. d.)
- Lípa u evangelického kostela, památný strom na křižovatce ulic Českých bratří a Dvorská (49°54′52″ s. š., 16°37′4″ v. d.)
Části města
Demografický vývoj
| rok | 1910 | 1920 | 1930 | 1937 | 1940 | 1942 | 1944 | 1945 | 1948 | 1965 | 1980 | 1990 | 1994 | 1998 | 2002 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| počet obyvatel | 6 253 | 6 351 | 6 425 | 6 678 | 5 420 | 4 102 | 4 134 | 4 200 | 4 520 | 6 980 | 7 410 | 8 100 | 8 956 | 9 125 | 9 852 | 9 769 | 9 847 | 9 690 | 9 716 | 10 360 | 10 317 | 10 242 | 10 159 | 10 117 | 10 124 |
Významné osobnosti a rodáci
- Petr Jelito (1320-1387), biskup v Churu, Litomyšli, Olomouci, arcibiskup v Magdeburgu, kancléř Karla IV
- Michael Weisse (asi 1488–1534), bratrský kazatel, autor zpěvníku Českých bratří, mnich ve Vratislavi, před rokem 1520 přešel k Českým bratřím
- Jan Marcus Marci (1595–1667), lékař, filosof a přírodovědec
- Josef Langer (1650–1711), piarista, matematik a astronom
- Jan Kašpar Artzt (1688–1765), právník a zemský prokurátor v Praze
- Jan Václav Bärnkopp (1723–1794), válečník - dělostřelec, dosáhl vojenské hodnosti generálního polního maršála, nositel nejvyššího vojenského vyznamenání - řádu Marie Terezie
- Christian Polykarp Erxleben (1765–1831), chemik, lékárník, botanik a podnikatel
- Vincenc Pernikář (1781-1849), regionální historik, kronikář města Lanškrouna a první lanškrounský poštmistr
- Josef Niederle (1821-1894), starosta města, založil městskou spořitelnu, zasloužil se o stavbu tabákové továrny, železniční přípojky Lanškroun - Rudoltice a zřízení gymnázia
- Friedrich Gustav Piffl (1864–1932), arcibiskup diecéze ve Vídni
- Otto Piffl (1866–1926), lékař ORL
- Josef Benoni (1870–1957), dramatik, spisovatel, novinář
- Emil Lehmann (1880–1964), profesor místního gymnázia a etnograf
- Karel Langer (1894-1958), hudebník, operní zpěvák, herec, dirigent a režisér
- Jindřich Štýrský (1899–1942), malíř, prozaik, básník, redaktor, fotograf a teoretik, představitel meziválečné avantgardy, představitel surrealismu
- Jindřich Praveček (1909–2000), dirigent, skladatel, pedagog
- Ing. Bohumil Modrý (1916–1963) brankář hokejové reprezentace, stavební inženýr
- Herwig Schopper (* 1924) fyzik
- Jan Smejkal (* 1946), šachový velmistr
- Zbigniew Czendlik (* 1964), farář, moderátor
- Roman Šebrle (* 1974), olympijský vítěz, světový a evropský šampión, držitel světového rekordu v desetiboji
Čestná občanství
- Adolf Hitler (1889–1945)[7]
- Klement Gottwald (1896–1953)
- Konrad Henlein (1898–1945)
Partnerská města
Serock (Polsko)
Kežmarok (Slovensko)- Dzierżoniów (Polsko)
Castiglione in Teverina (Itálie)
Hajdúszoboszló (Maďarsko)
Galerie
-
Severní strana Náměstí J. M. Marků s budovou bývalého okresního zastupitelstva (dnes sídlo Městské policie) -
Náměstí J. M. Marků s gymnáziem -
Zámek s kostelem sv. Václava -
Kostel sv. Marie Magdaleny s památníkem prusko-rakouské války z roku 1866 -
Pamětní deska vídeňského arcibiskupa a kardinála F. G. Piffla na jeho rodném domě na Náměstí Aloise Jiráska -
Základní škola v ulici Bedřicha Smetany (postavena jako tkalcovská škola 1908–1910) -
Kostel sv. Anny -
Zájezdní hostinec z přelomu 17.–18. století na Malém náměstí -
Nádvoří zámku s kostelem sv. Václava a základní školou na Náměstí Aloise Jiráska -
Secese a baroko v Dobrovského ulici
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ Město Lanškroun: Základní informace o městě Lanškroun [online]. [cit. 2011-01-09]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ https://interaktivni.rozhlas.cz/sudetenland/
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. II. díl, Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869-2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 25.
- ↑ Hitler je stále čestným občanem Lanškrouna. iDNES.cz [online]. 2002-04-09 [cit. 2018-01-30]. Dostupné online.
Literatura
- BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 147–153.
- Krajem koruny země Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun : Město Lanškroun : Městské muzeum Lanškroun, 2002. 560 s.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lanškroun na Wikimedia Commons - Lanškroun v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Město Lanškroun
- Region Lanškrounsko
- Muzeum Lanškroun
- Kulturní centrum Lanškroun
- Knihovna Lanškroun
- Římskokatolická farnost – děkanství Lanškroun
Lanškroun ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
