Lanová dráha v Záhřebu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vozy lanové dráhy

Lanová dráha v Záhřebu spojuje Záhřebské Horní město a Dolní město. Dolní stanice se nachází v Tomićevově ulici (vstup z ulice Ilica), a horní stanice se nachází na Strossmayerově promenádě, na úpatí věže Lotrščak. Tato trať, která je 66 m dlouhá, je také známá jako nejkratší lanová dráha na světě určené pro veřejnou dopravu. Stavby na lanovce započaly 8. října 1890, a 23. dubna 1893 byla slavnostně otevřena a uvedena do provozu. Zpočátku zde byl parní stroj , který byl roku 1934 nahrazen elektrickým motorem. Až do dnešní doby si lanová dráha plně zachovala svůj původní architektonický vzhled. Budovy na dolní stanici a na horní stanici jsou taktéž původní, s většinou technického vybavení. Záhřebská lanová dráha je právně chráněna jako kulturní památka. Záhřebská lanovka je jednou z turistických atrakcí v Záhřebu. V dnešní době se o lanovku stará společnost ZET (Zagrebački Električni Tramvaj), která v Záhřebu provozuje městskou hromadnou dopravu.

Technické charakteristiky[editovat | editovat zdroj]

Celkový pohled na záhřebskou lanovku

Lanovka má dvě přepravní kabiny, z nichž každá má místo pro 28 cestujících (16 na sezení a 12 na stání). Délka kabiny přes nárazník kola je 5640 mm, základní rozteč 3700 mm, hmotnost prázdných vozů je 5050 kg. S celkovou možnou zátěží je 2240 kg. Hnací elektrický motor se nachází v horní stanici, má výkon 28,5 kW, a pohání ho stejnosměrné napětí 400 V o rychlosti 720 otáček za minutu. Maximální povolená rychlost lanovky je 1,5 m/s, při které je celková doba jízdy 64 sekund. Lanovka překonává výškový rozdíl 30,5 metrů na sklonu 52% (horní stanice je ve výšce 156,5 m n. m, a dolní ve výšce 126 m n. m). Lanovka byla postavena jako vlastní viadukt s osmi půlkruhový otvoru (oblouky) o dálce 2,5 metrů. Stavby byla vystavěna z cihel s vápennou maltou. Navzdory neustálému mechanickému namáhání a každodennímu provozu, tyto staré struktury nevykazují žádné příznaky technické deformity, a v některých, z těchto polo-kruhových otvorů jsou dnes umělecké galerie a obchody se suvenýry. Na povrchu betonového viaduktu, vedou dvoje koleje (Každá pro jeden vagón). Délka kolejnic je 66 metrů a šířka 1200 mm. Tažné lano má průměr 22 mm.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o nejstarší způsob organizované přepravy osob v Záhřebu. Je dokonce o rok starší, než použití prvních koňských tramvají. V roce 1888 konstruktér z Osijeku společnosti DW Klein často pod schody v Bregovitově ulici (dnes ul. Tomićeva která vede na Staré město), sledoval frekvenci chodců. Všiml si, že většina lidí stoupá do Horního Města, a ne, například do ul.Mesnicka, nebo Radićova směrem dolů. Poháněn svým vlastním ziskem začal počítat a zapisovat počet kolemjdoucích a zjistil, že pěší ,,provoz´´ v těchto místech je značný a mohl by také provozovat zde lanovku, kterou měli již v jiných evropských městech, například Budapešť, Curych a další evropská města.

Klein podal 6. října 1888 městské radě svůj návrh o výstavbě. Městská rada schválila jeho návrh, a do dvou dnů bylo vydáno stavební povolení. Stavební práce na lanovce začaly 6. května 1889, ale v průběhu výstavby to vypadalo, že má mnoho nepředvídané potíže. Během první testovací jízdy s prázdnými vozy, 22. února 1890, se hlavní koryto stroje, který byl vyroben společností "Ganz" z Budapešti, popadlo spolu se základnou, na nichž se celý stroj rozbil. O dvacet dní později, 14. března 1890, se konala první úspěšná zkušební jízda. Lanovka byla oficiálně uvedena do provozu 8. listopadu 1890 bez zvláštního obřadu. Byla poháněna parním strojem se dvěma vozy se strojovnou v horní stanici. První kabina byla rozdělena do tří částí. Vysoko zdvižná část kabiny, s výhledem na Gri nebo Ilica, byla první třídou. Zatímco střední prostor byl kvůli špatnému výhledu označen jako druhá třída. Každodenní jízdy byla organizována pouze rok do 23. dubna 1893. Během následujících let se vzhledem k častým poruchám na hnací části, když cestující museli vystoupit a tlačit, byla lidmi ze Záhřebu byla láskyplně přezdívaná "západka". Na základě této smlouvy, po čtyřicet let (trvání koncese) byla roku 1929 lanovka předána do vlastnictví hlavního města Záhřebu. Technické vedení, a finanční řízení byly svěřeny společnosti ZET (Zagrebački Električni Tramvaj), jejíž zaměstnanci s tím měli starosti a, a lanovka nakonec byla modernizována roku 1934, kdy byl parním pohon nahrazen elektrickým. Od té doby, se dělalo pouze několik obecných opravy. Ale po 80 letech provozu lanovky se její životnost pomalu chýlila ke konci. Staré zařízení s dřevěnými převody bylo raritou (koneckonců, je to pravděpodobně nejstarší původní lanovka na světě). Za předpokladu větší bezpečnosti byl provoz pozastaven v roce 1969. Okamžitě se začala plánovat rekonstrukce, a přípravy na výstavbu nového výtahu. Ukázalo se, že pouze viadukt byl dokonale zachována, zatímco zbytek struktury byl demontován a odstraněn. To bylo provedeno v roce 1973. Významní architekti a oficiální restaurátoři byli schopni věrně reprodukovat původní budovu. Provoz zařízení spolu s vozidly dodala a upravila vídeňská firma "Waagner-Biro", přičemž elektrická část byla opravena firmou "Siemens".

Nová lanová dráha byla uvedena do provozu dne 26. července 1974. Od té doby až do teď prochází pravidelnými každoročními opravami a v roce 2005 byly nakonec zrekonstruovány horní a dolní stanice.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kabiny za rok urazí průměrně kolem 4.000 kilometrů.
  • Za celou novodobou historii urazily něco přes 118.000 kilometrů.
  • Celkový počet přepravených je přibližně 675.000 cestujících.
  • Jedna jízda stojí 4 HRK (asi 15 Kč).
  • Lanovka je chráněna jako kulturní památka.
  • Za více než 100 let provozu se neudála žádná nehoda ani nehoda, při níž by někdo zemřel.
  • Lanovka je považována za nejbezpečnější prostředek ve městě, viz. bod výše.

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Zagreb Funicular ve Wikimedia Commons