Lamentabili sane exitu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lamentabili sane exitu (česky Však po žalostném skonu) je dekret papeže Pia X. z 3. července 1907,[1] ve kterém bylo vypsáno 65 modernistických tezí ze spisů katolických spisovatelů a teologů považovaných za hereze. Těsně po něm (8. 9. 1907) byla vydána encyklika Pascendi Dominici gregis, ve které je shrnuta ucelená koncepce postoje vůči katolickému modernismu.
Obsah |
Seznam herezí [editovat]
Mezi největší hereze, resp. bludy patří podle dekretu např. následující tvrzení modernistů (v závorkách jsou pořadová čísla herezí dle dekretu):
- V mnohých vypravěních v evangeliích není tak mnoho pravdivých věcí jako těch vymyšlených, které se zdály užitečnější pro čtenáře. (14)
- Heretičtí vykladači vyjadřují pravý smysl Písma věrohodněji než katoličtí teologové. (19)
- Zjevení může být pouze kolektivní bezvědomí (touhy po zjevení). (20)
- Souhlas s vírou je ve skutečnosti závislý na vysoké pravděpodobnosti (že to tak je). (25)
- Kristus jako historická postava se může lišit od Krista jako předmětu víry. (29)
- Doktrína o usmiřující smrti Ježíše Krista nepochází z evangelií, ale od Pavla. (38)
- Smysl svátostí je pouze připomenutí Stvořitele v myslích lidí. (41)
- Církev jako společenství věřících nebyla Ježíšem založena na (tak dlouhou) dobu staletí, naopak podle Božího mínění měl přijít konec světa a Boží království okamžitě. (52)
- Podstata církve je stejná jako u jiných lidských společenství a podléhá neustálým změnám. (53)
- Církev zaujímá nepřátelský postoj k vývoji přírodních a teologických věd. (57)
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) Text dekretu
- Dekret v češtině