Lajosmizse

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lajosmizse
letecký pohled na část města
letecký pohled na část města
Lajosmizse – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 120 m n. m.
Časové pásmo: CET, UTC+1
stát: Maďarsko Maďarsko
region: Jižní Velká nížina
župa: Bács-Kiskun
okres: Kecskemét
administrativní dělení: 3 městské části
Lajosmizse
Red pog.png
Lajosmizse
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 164.66 km²
počet obyvatel: 11053 (2009)
hustota zalidnění: 67 obyv. / km²
etnické složení: Maďaři
náboženské složení: křesťanství
správa
status: město
starosta: Basky András (Fidesz )
oficiální web: http://www.lajosmizse.hu
telefonní předvolba: (+36)76
PSČ: 6050

Lajosmizse je město v Bács Kiskunské župě. Město se nahází 17 km jihovýchodně od Kecskemétu na Maďarské pustině na území mezi Dunajem a Tiszou, což je severní okraj župy Bács-Kiskun. Okrajem prochází železniční dráha z Budapešti do Kecskemétu. Okolí v části zachovává původní formu povrchu maďarské pustiny.

Znak[editovat | editovat zdroj]

Základní modrá barva znaku má za úkol vyjádřit nekonečnost v času a prostoru. Modrá je barva transcendence což naznačuje že středověká osada Mizse už měla kamenný kostel. Zelená barva připomíná někdejší pastviny a pustiny. Roh který drží dva lvi je roh Jászú neboli roh Lehela (jeden z maďarských vůdců) a symbolizuje etnickou soudržnost obyvatel, ale i samostatnost Jászú, a vůli být svobodní. Dvě hvězdy zdůrazňují katolickou a reformátorskou (kalvinistickou) náboženskou obec. Vrcholek erbu je připomínka minulého tisíciletí, obzvláště hrdinských obětí dvou světových válek, koruna představuje soběstačnost a místní autonomii. V pěticípé koruně stojí lev z obrazu erbu, v pravé tlapě drží roh Jászú.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Archeologické nálezy dokazují, že tato oblast byla obydlena již v době bronzové. Archeologické nálezy z doby keltů, avarů a dobyvačných Maďarů potvrzuje, jak tato oblast s písčitými pastvinami a s menšími jezírky byla důležitá v době stěhování národů. Po útoku Tatarů v této oblasti se zde usídlili Kuni, kteří vytvořili osady: Mizse, Lajos a Bene. V této době se objevili první písemné zdroje (Mizseszék, Kunmizse a Lajosszállás (Lajosülése)). Nadvláda Turků se Kunům vyhýbala přes půl století. Znásobeně těžký dopad nadvlády a bouřlivé desetiletí válek malé osady nedokázaly přečkat. Nejprve se vylidní Bene, a pak v roce 1594 i Lajos a Mizse. Po vyštvání Turků, pustu vlastnil rod Habsburků. Ale uvědomělý národ Jasů a Kunů v roce 1745 dokázal jejich bývalou pustu odkoupit zpět. Od té doby až do roku 1876 Lajos, Mizse a půlka Benepuszty patřilo městu Jászberény. Nejdříve Jasztští zemědělci tyto majetky používaly jenom jako chaty na dovolené, letní zahrady a vhodné plochy pro pastvy. Město Jászberény využilo přítomnosti cestovatelů a nechalo zde postavit tři krčmy a jednu noclehárnu. Z noclehárny se stala s významná Földeákycká krčma, která před několika lety sloužila jako budova radnice. V roce 1877 se Lajos, Mizse a Bene spojili do jednoho celku a tak byla vytvořena osada Jász-Lajos-Mizseközség. Tato osada byla založena katolickými Jászsi, vedle kterých se usadili kalviničtí osadnici, kteří přicházely z krajů kolem Ceglédu, Nagykőröši a Kecskemétu po roce 1877. Přistěhovali se i menší skupiny z Dabase, Örkényu převážně obchodníci židovského původu a cikáni. Lajosmizse nemělo vrstvu šlechtického původu, ale i tak pomalu se vyvíjející systémy rozlehlých polí (Geréby, Mizsey, Bartal, Kláber, Tarnay, Ricsováry) dávalo mnoho pracovních míst a zaměstnávalo veliké množství lidí. V roce 1890 mělo město 7000 obyvatel bez obyvatel okolních statků.