Plískavice saravacká
 Plískavice saravacká | |
|---|---|
.jpg) Plískavice saravacká (Lagenodelphis hosei) | |
 Porovnání velikosti s člověkem | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
| Infrařád | kytovci (Cetacea) |
| Malořád | ozubení (Odontoceti) |
| Čeleď | delfínovití (Delphinidae) |
| Rod | Lagenodelphis Fraser, 1956 |
| Binomické jméno | |
| Lagenodelphis hosei Fraser, 1956 | |
 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Plískavice saravacká (Lagenodelphis hosei) je druh menšího kytovce z čeledi delfínovití, který se vyskytuje v hlubokých vodách Pacifiku a v menší míře i v Indickém a Atlantském oceánu. Jedná se o jediného zástupce rodu Lagenodelphis.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Lebku plískavice saravacké nalezl někdy před rokem 1895 britský úředník a přírodovědec Charles Hose na pláži v Sarawaku na Borneu. Hose lebku prodal Britskému muzeu, kde byla uchována přes půl století, než bylo konečně zjištěno, že představuje nový, dosud nepopsaný druh.[2] O formální popis se zasloužil až Francis Charles Fraser v roce 1956. Fraser z lebky vyvodil, že nový druh má společné znaky jak s rodem Lagenorhynchus, tak s rodem Delphinus, a nový druh zařadil do nově vytyčeného rodu Lagenodelphis, jehož jméno je jednoduše kombinací názvů Lagenorhynchus a Delphinus. Druhové jméno odkazuje k nálezci lebky.[3][4] Na nějaký čas byl druh považován za vyhynulý,[5] než v roce 1971 byli objeveni živí zástupci.[6]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Žije v tropických oblastech Tichého, Atlantského a Indického oceánu přibližně od 30° j. š. do 30° s. š.[7] V nejvyšším počtu se nachází v blízkosti rovníku ve východním Pacifiku, nejmenším v Atlantiku. Mimořádný výskyt mimo tyto oblastí je spojován s fenoménem El Niño, v letech 1983 a 1984 se dostalo mnoho jedinců plískavice saravacké do mělkých vod u pobřeží Francie a Skotska, kde uvázlo. Druh preferuje hluboké oceánské vody a místa kde končí kontinentální šelf. Celková početnost druhu se odhaduje na více než 350 000 jedinců.[8][2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Je to jeden z mohutnějších delfinovitých. Samec dorůstá do délky 2,2–2,4 m, samice asi o 10–20 cm méně. Váha se pohybuje kolem 160–210 kg.[9] Tělo je podsadité, zobák je krátký stejně jako prsní a ocasní ploutve, které jsou na konci špičaté. Hřbetní ploutev je trojúhelníkovitá, zhruba 22 cm vysoká. Barva těla je rozdílná u pohlaví a mění se i s věkem. Na zádech má barvu hnědavě-šedou, po bocích krémovou a na břichu bílou nebo růžovou. Dospělí samci mají černý pruh od oka podél těla až k ocasní ploutvi a stejně zbarvený pruh na čele. Samice mají tyto pruhy variabilní a nedospělci velmi slabé nebo jim zcela chybí. V horní čelisti se nachází kolem 72–88 zubů, v dolní čelist 68–88 zubů.[2][9]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o energetického, čilého plavce, který se pohybuje v těsných, kompaktních skupinách. Ty bývají značně početné, typicky mezi 40–1000 jedinci, někdy však mohou být menší (4–15 členů) nebo naopak mnohem větší (až do 2500 jedinců). Nezřídka se mísí s některými jinými druhy kytovců jako jsou delfíny skákaví, elektry tmavé nebo kulohlavci Sieboldovi. Občas se mísí i s vorvani.[2] Pohybuje se hlavně v hlubších vodách, kde se krmí mezopelagickými druhy ryb, hlavonožců a korýšů. Nejčastější složkou jídelníčku tvoří ryby čeledí lampovníkovití (Myctophidae), světlonošovití (Stomiidae) a stříbrnáčovití (Sternoptychidae). K nejčastěji pojídaným korýšům patří zástupci čeledi Oplophoridae. Kořist nejčastěji lapají v hloubce 250 m a více,[6] i když se mohou občas krmit u hladiny. Fyziologie druhu napovídá, že se mohou potápět a tím i krmit až do 600m hloubek.[7] K predátorům plískavic pravděpodobně patří kosatka dravá, kosatka černá a velké druhy žraloků.[6]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Samci jsou promiskuitní, starší samice rodí co dva roky, po březosti která trvá 12,5 měsíce. Samice rodí jedno mládě o velikosti cca 1 m. Mláďata se mohou rodit po celý rok, vrcholná období vrhů nastávají v jižní Africe v létě, v Japonsku na jaře a na podzim. Samci pohlavně dospívají ve věku 7 až 10 let, samice v 5 až 8 letech.[2] Může se dožít nejméně 19 let.[6]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Plískavice saravacká je předmětem přímých odlovů v Indopacifické oblasti, kde místní rybáři využívají maso plískavic k přímé spotřebě nebo jako návnadu na žraloky. K dalším hrozbám druhu patří interakce s lidskými stavbami, především rybářským náčiním. Populační trend není zním, nicméně druh je početný a široce rozšířený, a tak jej Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí jako málo dotčený.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ a b c d e CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury, 2020. ISBN 978-1-4729-0814-8. S. 318–321. (anglicky)
- ↑ MARSHALL, Norman Bertram. Francis Charles Fraser, 16 June 1903 - 21 October 1978. Biographical Memoirs of Fellows of the Royal Society. 1979-11, roč. 25, s. 287–317. Dostupné online [cit. 2023-12-14]. ISSN 0080-4606. DOI 10.1098/rsbm.1979.0010. (anglicky)
- ↑ FRASER, F.C. A new Sarawak dolphin. Sarawak Museum Journal. 1956, roč. 7, čís. 8, s. 478–503. (anglicky)
- ↑ KIEFNER, Ralf. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl, 2002. ISBN 8090317103. S. 239.
- ↑ a b c d LOUELLA, M.; DOLAR, L. Fraser's Dolphin. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 392–396. (anglicky)
- ↑ a b JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir, 2015. ISBN 978-0-12-409542-7. S. 278–281. (anglicky)
- ↑ a b Lagenodelphis hosei [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2023-12-15]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T11140A50360282.en. (anglicky)
- ↑ a b BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. S. 128–129. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- česky
- ANDĚRA, Miloš; ČERVENÝ, Jaroslav, 2000. Savci. (3), Kytovci, sirény, chobotnatci, damani, lichokopytníci, sudokopytníci, zajíci, bércouni. Praha: Albatros. ISBN 80-00-00829-7.
- KIEFNER, Ralf, 2002. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl. ISBN 8090317103.
- MAZÁK, Vratislav, 1988. Kytovci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství.
- anglicky
- BAKER, A. N., 1990. Whales and dolphins of New Zealand and Australia : an identification guide. Wellington, N.Z.: Victoria University Press. ISBN 0864730993. (anglicky)
- BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. S. 68–69. (anglicky)
- CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni, 2020. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury. ISBN 978-1-4729-0814-8. (anglicky)
- JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. (anglicky)
- LOUELLA, M.; DOLAR, L. Fraser's Dolphin. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 392–396. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu plískavice saravacká na Wikimedia Commons
