Ladislav Sitenský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ladislav Sitenský (7. srpna 1919, Praha14. listopadu 2009, Praha) byl významný český fotograf. Ve svých fotografických cyklech zachytil boje na západní frontě za druhé světové války, jichž se účastnil jako příslušník československé zahraniční armády. Dalšími stěžejními tématy jeho tvorby byla krajinářská fotografie a Praha. Byl držitelem mnoha vysokých vojenských vyznamenání a prestižních uměleckých ocenění. Vedle Ericha Auerbacha patřil k hlavním českým fotografům 2. světové války.

Zemřel 14. listopadu 2009.[1]

Obsah

Stručný chronologický přehled životních milníků [editovat]

  • 7. srpna 1919 - Narodil se ráno v Rubešově ulici č. 25 na Královských Vinohradech. Na obecnou školu chodil na Vinohradech na Smetanku nad Wilsonovo nádraží do jedné třídy s Radovanem Lukavským.
  • 1930- Nastoupil na reálné gymnázium ve Slovenské ulici, kde hrával v divadelních představeních spolu s Václavem Voskou, který byl o třídu výše a který byl „až do svého konce můj přítel z nejvěrnějších“.
  • 1933 - Otec mu koupil malý fotoaparát Baldax 4,5 x 6 cm. S ním fotografoval 2 roky. Vystřídala ho zrcadlovka Voigtländer Superb 6 x 6 cm.
  • 1934 - Od tohoto roku začal jako student publikovat fotografie v časopisech.
  • 1937 - Fotografoval s Rolleiflexem Automatem 6 x 6 cm. Fotografoval pro časopis Ozvěny, což byl obrazový týdeník vydávaný Národní Politikou. Druhým obrázkovým týdeníkem, kam přispíval, byl Ahoj na neděli, který vydával Melantrich. Týdeník byl bohatě vybaven fotografiemi a kresbami. Postaven byl na krátkých povídkách a pohotových reportážích. Ilustrátory byli malíři Zdeněk Burian a Bohumil Konečný kreslící pod jménem Bimba. Vychází reportáž o pohřbu TGM (vyšla knižně v reprezentativním formátu a vydání o 60 let později – To kalné ráno… 1997)
  • 1938 - V červnu maturoval. Fotografoval reportáž z X. všesokolského sletu. Začal studovat architekturu na ČVUT.
  • 1939 - Nafotografoval příjezd okupantů do Prahy. Během 48 hodin udělal 2000 zvětšenin. Vpád německé armády měl za následek předčasné ukončení jeho první výstavy fotografií, kterou měl od 1. března v budově architektury v Dejvicích.
Byl studentem architektury a současně navštěvoval kurz architektury na francouzském institutu Ernsta Denise, který měl pro své studenty 5 stipendijních míst ve Francii. S velkými obtížemi (zatčen gestapem, později propuštěn) odjel 15. srpna mezinárodním rychlíkem do Paříže. Odtud pokračoval do Quiberonu, kde se po 2 letech opět setkal se svou prázdninovou známostí Paulette Bosch, která se po mnoha letech stala jeho ženou. Po prázdninách se vrátil zpět do Paříže, kde nastoupil u architekta Perreta. Byla vyhlášena mobilizace a posléze válka. V září se hlásil do armády u generála Šnejdárka ve Vernonu. V listopadu dostal povolávací rozkaz, odjel do francouzského Agde, kde dostal povolení k fotografování.
  • 1940 - Byl přidělen k velitelské rotě, je na marodce s Jiřím Muchou, v červnu přeložen k letectvu. Po obsazení paříže Němci se připravují k odjezdu z Francie. 7. července přistál s lodí Apapu v Liverpoolu, odjel na základnu RAF v Duxfordu, kde vznikala 312. stíhací peruť (5. září) jako jedna z mnoha. Sitenský zde měl na starosti fotokulomety.
První setkání s prezidentem Benešem – opakovalo se během dalších let ještě asi desetkrát.
  • 1941 - K peruti přišel rozkaz pro 4 příslušníky k odletu na Bahamy do pilotní školy. Sitenský byl mezi nimi, ale jediný neodletěl – generál Janoušek si ho ponechal pro fotografickou službu.
  • 1942 - Přešel na inspektorát, kde má na starosti archiv, druhým úkolem byly návštěvy perutí a jejich fotodokumentace.
  • 1945 - Potkal režiséra Jiřího Weisse – dostal nabídku dělat mu asistenta při natáčení dokumentu o naší obrněné brigádě obléhající přístav Dunkerque.
4. dubna - Oženil se s Paulette Bosch v katedrále v Lille
Vrátil se do vlasti na palubě osobní dakoty Jeho Veličenstva Jiřího VI. s generálem Janouškem. Nastoupil do fotooddělení generálního štábu.
  • 1946 - Koncem roku byl demobilizován a začal se věnovat profesionálně fotografii. Dva roky pracoval na živnostenský list, později se stal členem Svazu výtvarných umělců. Fotografoval propagační snímky pro ministerstvo obchodu a zdravotnictví a pro Čedok. Uveřejňoval snímky v leteckých časopisech (Rozlet aj.). Po určitých komplikacích přijela i jeho žena Paulette. Narodiliy se jim tři děti: 1946 Patricie (tlumočnice), 1949 Jiří (počítačový odborník), 1951 Daniel (fotograf).

Ocenění [editovat]

V říjnu 2007 mu prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.[1]

Publikace [editovat]

  • První pokus o vydání knížky s názvem 312. peruť – vyšla právě v době vítězného února 1948. Celý náklad by zlikvidován, podařilo se dochovat jen několik málo výtisků.
  • V roce 1956 vyšla publikace o vodácích Na řeku, po pár letech následovala publikace o poezii jižních Čech Putování na kole.
  • 1971 - Praha stověžatá vydaná Orbisem
  • 1986 - První barevná publikace Krajinou domova (nakl. Orbis)
  • 1990 - Praha mého mládí – vyšla v Olympii a o čtyři roky později i v bývalé NDR
  • Po roce 1990 - V Našem vojsku vyšly: Z válečného deníku (ISBN 80-206-0247-X) a Stíhače (poslední, které byly tištěny v Čechách hlubotiskem)
  • 1994 - Skalní města v Čechách – na ní pracoval přes 20 let
  • Po r. 1997 - V nakladatelství Mustang
kniha o Ivu Tondrovi Na nebi i v pekle
To kalné ráno – o TGM
Se skautským pozdravem – vzpomínky na Junáka
Ladislav Sitenský – kniha o práci L. Sitenského

Zajímavost [editovat]

Podle Ladislava Sitenského je pojmenována planetka číslo 5998, kterou objevil v září 1986 na Kleti český astronom Antonín Mrkos.[1]

Odkazy [editovat]

Oficiální stránky [editovat]

Reference [editovat]

  1. a b c http://www.ct24.cz/domaci/72648-v-sobotu-zemreli-dva-fotografove-jan-reich-a-ladislav-sitensky/

Externí odkazy [editovat]

Nuvola apps bookcase.svg

Fotografie Ladislava Sitenského:

Výstavy: