Ladislav Medňanský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ladislav Medňanský
Ladislav Medňanský
Ladislav Medňanský
Narození 23. dubna 1852
Beckov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 17. dubna 1919 (ve věku 66 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Povolání malíř
Některá data se získávají z datové položky.

Ladislav Medňanský, též Ladislav Mednyánszky (případně László Mednyánszky) (23. dubna 1852, Beckov[1]17. dubna 1919, Vídeň) byl slovensko-maďarský malíř, uznávaný krajinář, stoupenec barbizonské školy a impresionismu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Jozef Baltazar Eustach, pokřtěn 4. května, se narodil 23. dubna 1852 v Beckově do smíšeného manželství katolického otce barona Eduarda Medňanského a evangelické matky Marie Anny, rod. Szirmay. Otec pocházel z šlechtické rodiny Mednyánszkých a Horváthových-Stančičových.[2] Po deseti letech se rodina přestěhovala do matčina rodného zámečku ve Strážkách (dnes součást obce Spišská Belá) nedaleko Kežmarku.[3]

V letech 1864–1865 mu dával soukromé hodiny malířství vídeňský akvarelista Thomas Ender.[3][4] Po maturitě získal umělecké vzdělání na Akademie der bildenden Künste v Mnichově u Alexandera Strähhubera a Otty Seitze (18721874) a na École des Beaux-Arts v Paříži u Isidora Pilse (1874 – 1875). V roce 1875 poprvé navštívil Barbizon, kde se spřátelil s László Paálem, Karlem Bodmerem, Odilonem Redonem a dalšími malíři.[4] V Paříži měl ateliér na Montmartru a působil zde do roku 1878.[2]

V roce 1977 poprvé navštívil maďarský Szolnok, kde se seznámil s Augustem Pettenkofenem a Tinou Blau. Absolvoval také studijní cestu do Itálie (1977–1978).[4] Do Paříže se vrátil znovu v letech 18891891 a 18961897. Střídal také další místa pobytu: v Beckově, ve Střížkách, pronajímal si ateliéry v Budapešti a ve Vídni[2][4] a pohyboval se i v jižnějších městech rakousko-uherské monarchie.[3]

I přes svůj vysoký věk dobrovolně narukoval na frontu první světové války jako vojenský malíř.[5] Zemřel 17. dubna 1919 ve Vídni ve věku nedožitých 67 let.[3] Pochován byl podle svého přání na budapešťském hřbitově Kerepeš vedle hrobu svého přítele a milence Bálinta.[6] Kunsthistorička Milena Bartlová při festivalu Mezipatra 2010 uvedla, že se Medňanský svou sexuální orientací netajil, v jeho díle se však nijak zřetelně neprojevila. Vlastní deníky údajně popisují jen skrytou symboliku obsaženou v krajinářských obrazech.[7]

V roce 2006 o něm natočil Vladimír Štric 40minutový životopisný dokumentární snímek stručně nazvaný Mednyánszky.[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Celkový rozsah Medňanského umělecké pozůstalosti je obtížné rekonstruovat, neboť mnohá díla nepodepisoval, nedatoval, daroval nebo prodal. Významná část se nachází v Maďarské národní galerii v Budapešti.[3] Část jeho rozsáhlého díla je od roku 1990 vystavena kaštelu ve Strážkách u Spišské Belé, který původně patřil rodině Medňanských. Tzv. strážská kolekce je součást sbírek Slovenské národní galerie.[3]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ladislav Mednyánszky: Denníky 1877-1918 (Bratislava: Kalligram a SNG, 2007)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladislav Medňanský na slovenské Wikipedii.

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c MEDŇANSKÝ Ladislav (Mednyánszky) (1852 – 1919) [online]. Trenčín: Galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne, 2010-09-23, [cit. 2014-05-22]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b c d e f TASR. Maliar Ladislav Medňanský bol krajinárom európskeho významu. Školský servis TASR [online]. 2014-04-17 [cit. 2014-05-22]. Dostupné online.  (slovensky) 
  4. a b c d KISS-SZEMÁN, Zsófia. Mednyánszky, Barbizon a Stimmungsimpressionismus [online]. Galéria mesta Bratislavy, [cit. 2014-05-22]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. Medňanský Ladislav (1852-1919) [online]. Centrum Gallery, [cit. 2014-05-22]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. KOVÁČ, Karol. Komu patrí Medňanský?. Podtatranské noviny [online]. cca 2006 [cit. 2014-05-22]. (v archivu AZ-europe). Dostupné online.  (slovensky) 
  7. VARYŠ, Vojtěch. Homosexualita jako malovaná. Týden.cz [online]. 2011-11-08 [cit. 2014-05-22]. Dostupné online.  
  8. Mednyánszky v Česko-Slovenské filmové databázi

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]