Labyrintuly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLabyrintuly
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
DoménaEukaryota
ŘíšeChromalveolata
KmenStramenopila
Třídalabyrintuly (Labyrinthulomycetes)
Řády
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Labyrintuly (Labyrinthulomycetes) čili „vodní hlenky“ je malá skupina poměrně málo známých mořských organizmů, které jsou v současnosti řazeny do říše Chromalveolata a kmene Stramenopila.[1] Dlouho však nebylo jasné, kam patří – byly řazeny mezi houby, prvoky, protisty, hlenky, oomycety, rostliny i řasy.[2] Dnes je známo osm rodů ve dvou řádech nebo čeledích.[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Běžné vegetativní buňky labyrintul jsou buď pohyblivé (u řádu Labyrinthulales), nebo nepohyblivé či po povrchu klouzající (u řádu Thraustochytriales). Buněčná stěna neobsahuje zřejmě chitin ani celulózu. Jsou schopné díky tzv. botrozomu vytvářet složité sítě („labyrinty“) cytoplazmatických výběžků. Nepohlavní rozmnožování probíhá pomocí pohyblivých nebo nepohyblivých spor, které vznikají ve sporangiích. Bylo pozorováno i pohlavní rozmnožování.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sina M. Adl, Alastair G. B. Simpson, Mark A. Farmer, Robert A. Andersen, O. Roger Anderson, John A. Barta, Samual S. Bowser, Guy Bragerolle, Robert A. Fensome, Suzanne Fredericq, Timothy Y. James, Sergei Karpov, Paul Kugrens, John Krug, Christopher E. Lane, Louise A. Lewis, Jean Lodge, Denis H. Lynn, David G. Mann, Richard M. McCourt, Leonel Mendoza, Øjvind Moestrup, Sharon E. Mozley-Standridge, Thoams A. Nerad, Carol A. Shearer, Alexey V. Smirnov, Frederick W. Spiegel, Max F. J. R. Taylor. The New Higher Level Classification of Eukaryotes with Emphasis on the Taxonomy of Protists. Journal of Eukaryotic Microbiology. 2005, roč. 52, čís. 5, s. 399–451. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-14.  Archivováno 14. 9. 2017 na Wayback Machine.
  2. a b KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1. 
  3. LABYRINTHULOMYCOTA. www.botany.uga.edu [online]. [cit. 2009-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-04-17. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]