Tanková výsadková loď

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z LST)
Tanky Sherman opouštějí plavidlo LST u Anzia

Tanková výsadková loď (anglicky: Landing Ship, Tank – LST) je označením výsadkové lodi určené k přepravě tanků, vozidel, nákladu a vojáků a jejich vylodění přímo na pobřeží (bez nutnosti využití přístavu). Tankové výsadkové lodi byly vyvinuty k podpoře obojživelných operací za druhé světové války. Byly to největší spojenecké výsadkové lodě schopné vylodit těžkou techniku přímo na pláži.[1] Naprostá většina tankových výsadkových lodí byla postavena za války v USA (více než 1000), menší množství ve Velké Británii a Kanadě. Přestože je za války jejich posádky přezdívali large slow target, byla to nesmírně užitečná plavidla, kterých bylo ztraceno pouze 39 – z toho 26 přímo v boji.[1] Poté, co byly vyvinuty jaderné zbraně se soudilo, že k velkým vyloďovacím operacím již nebude docházet, čluny LST však prokázaly svou užitečnost v korejské válce. Přestože dnes již plně nevyhovují požadavkům na moderní výsadkové operace, jsou stále provozovány řadou námořnictev.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Rampa LST
Novější koncepce tankové výsadkové lodě reprezentovaná americkou třídou Newport

U zrodu lodí LST stáli Britové, kteří museli po úspěšné německé invazi do Francie v roce 1940 spěšně evakuovat zbytky svých vojsk z přístavu Dunkerk. Jelikož tehdy neměli námořní lodě schopné přímo na pobřeží nalodit těžkou vojenskou techniku, museli v přístavu zanechat své tanky a další vybavení.[1] Premiér Winston Churchill proto požadoval urychlené postavení lodí schopných oceánské plavby a následně výsadku přímo na břeh.[2] Britové nejprve na LST přestavěli tři středně velké tankery s malým ponorem, které původně sloužily na jezeře Maracaibo. Technika z nich vyjížděla po rampě příďovými vraty. Přestavěné tankery, označené jako třída Maracaibo, byly poprvé a relativně úspěšně nasazeny při vylodění v severozápadní Africe. Poté Britové postavili tři zcela nové tankové výsadkové lodě třídy Boxer – malá kapacita jejich loděnic však způsobila, že byla masová výroba výsadkových lodí, včetně LST, přesunuta do USA.[2]

Američané pro LST vytvořili zcela novou konstrukci, označovanou LST Mk2 či LST(2). Jejich konstruktérem byl John Niedermair.[2] Lodě dlouhé téměř 100 metrů měly ploché dno, příďová vrata pro vylodění techniky a dvě nákladové paluby – na dolní palubě byly neseny tanky, zatímco na horní byla lehčí technika. Celkem unesly 2100 tun nákladu.[2] Ubikace byly po stranách nákladních palub a na zádi byl lodní můstek. Pohon zajišťovaly dieselové motory. Jelikož lodě měly mít velký ponor pro plavbu přes oceán a zároveň malý ponor pro samotné vyloďování, byly vybaveny propracovaným balastním systémem, který umožňoval ponor měnit. Protiletadlovou výzbroj tvořilo menší množství 20 a 40mm kanónů.[1]

První LST(2) vstoupil služby 27. října 1942[2] a za celou válku jich v USA bylo postaveno celkem 1051.[1] Dobu stavby jedné lodě se podařilo postupně zkrátit až na dva měsíce. Britové od Američanů získali 113 LST(2) a další tolik potřebné lodě stavěli ve vlastních a kanadských loděnicích. Získali tak dalších 59 modifikovaných lodí LST Mk 3.[1]

Čluny LST byly s velkým úspěchem používány při celé řadě výsadkových operací druhé světové války. Dočkaly se taky řady modifikací a byly používány nejen k přepravě tanků, ale rovněž jako lodě transportní, muniční, nemocniční, opravárenské a k četným jiným speciálním účelům.[1] Premiérou typu LST(2) bylo vylodění na Šalomounových ostrovech. Následovaly například na Sicílii, v Itálii, v Normandii, v jižní Francii, při invazi na Filipíny, Iwo Jimu či Okinawu.[2] Pokud na palubě nesly obojživelná vozidla DUKW či výsadková vozidla LVT-5, nemusely ani přirážet přímo ke břehu.[2]

Po skončení války byly přebytečné LST(2) vyřazovány a mnoho jich, po nejrůznějších modifikacích, sloužilo v komerčním sektoru.

Poválečný vývoj[editovat | editovat zdroj]

Poté, co byly vyvinuty jaderné zbraně se soudilo, že k velkým vyloďovacím operacím již nebude docházet, čluny LST však prokázaly svou užitečnost v korejské válce. V USA tak byly i v následujících desetiletích stavěny menší série nových tankových výsadkových lodí tříd Terrebonne Parish, De Soto County a Newport. Americké námořnictvo je však již všechny vyřadilo a prodalo dalším zemím. Tankové výsadkové lodě tak ze služby vytlačily jiné typy lodí, zejména dokové výsadkové lodě a lodě kategorie amphibious transport dock. Ty jsou vybaveny dokem pro vznášedla Landing Craft Air Cushion a plošinou pro transportní vrtulníky. U nich tak odpadá nutnost přistát přímo u břehu, ale naopak mohou v bezpečí za horizontem vypouštět vznášedla pohybující se rychlostí až 40 uzlů.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g HANKUS, Vlastimil. Velký pomalý cíl [online]. Český rozhlas, rev. 2004-03-09 [cit. 2010-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-23. 
  2. ↑ a b c d e f g h Landing Ship, Tank (LST) [online]. Globalsecurity.org, rev. 2006-07-30 [cit. 2010-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tanková_výsadková_loď&oldid=20884807“