Lčovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lčovice
Zámek ve Lčovicích
Zámek ve Lčovicích
Znak obce LčoviceVlajka obce Lčovice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecVimperk
Obec s rozšířenou působnostíVimperk
(správní obvod)
OkresPrachatice
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel140 (2023)[1]
Rozloha5,76 km2 km²
Katastrální územíLčovice
Nadmořská výška566 m. n. m. m n. m.
PSČ384 81
Počet domů86 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduLčovice 64
384 81 Čkyně
info@lcovice.cz
StarostkaIvo Müller
Oficiální web: www.lcovice.cz
Lčovice
Lčovice
Další údaje
Kód obce561649
Kód části obce24252
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lčovice (dříve a v místním nářečí Elčovice[3]) jsou obec, která se nachází v okrese Prachatice v Jihočeském kraji, zhruba 9 km severovýchodně od Vimperka a 6 km jihozápadně od Volyně. Žije zde 140[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší historicky doložená zmínka o Lčovicích je z roku 1321, kdy se uvádí jistý Zbraslav ze Lčovic (Sbraslao de Ebizouiz). Na místě dnešního zámku byla v té době vybudována gotická tvrz.

Roku 1360 připadla ves jako odúmrť koruně a král ji věnoval Bočkovi z Velhartic. Přesto se ještě v roce 1397 připomíná Jan ze Lčovic jako purkrabí na strakonickém hradě.

Po několika dalších majitelích získal Lčovice na konci 14. století rod vladyků z Čestic. Poslední mužský člen rodu, Přech, odkázal statky Lčovice a Čestice své dceři Janě, která se na začátku 17. století provdala za Bernarta z Hodějova. Za jejich vlády byla zřejmě stará tvrz přestavěna na renesanční zámek.

Bernart a jeho bratr Jan Jiří zemřeli za stavovského povstání a po bitvě na Bílé hoře byl zámek, dvůr i ves Lčovice a čestický statek zkonfiskovány.

V roce 1622 je koupil Jindřich Michal Hýzrle z Chodů a zámek přestavěl a rozšířil. V roce 1629 vypuklo na panství nevolnické povstání, které bylo tvrdě potlačeno.

Jindřichův syn, František Michal Hýzrle, prodal Lčovice v roce 1694 hraběnce Anně Marii Althanové, rozené z Aspermontu, která zanedlouho postoupila statek manželce svého syna Anně Marii, rozené Lažanské. Z této doby se zachoval popis zámku s hlubokým příkopem a mostem, „pěkným mázhausem, velkou síní, palácem s tabulnicí a 11 pokoji, komorami, kaplí, lékárnou a dalšími světnicemi“.

V roce 1719 si panství pronajímal bývalý volyňský hejtman Vilém Adam Foltýn.[4]

Od roku 1768 vlastnil lčovické panství rod Sickingenů, za nichž byl přestavěn zámek v pozdně barokním slohu. V roce 1791 hraběnka Františka Sickingenová odevzdala lčovické panství svému bratru hraběti Františku Sweerts-Šporkovi.

V následujících letech se majitelé panství a zámku často měnili. Nejvýznamnějším z nich byl architekt Josef Zítek (Národní divadlo, Rudolfinum, Mlýnská kolonáda v Karlových Varech), který se v roce 1881 oženil s Bertou, dcerou dosavadního vlastníka lčovického velkostatku Jana Adolfa Lipperta a v roce 1883 Lčovice od tchána koupil.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Zámek[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Lčovice (zámek).

Zámek je dvoupatrová budova nepravidelného půdorysu s raně barokním arkádovým průčelím. Půdorys hlavní budovy zámku je z větší části tvořen původní gotickou tvrzí s 2 m silným zdivem. Ve výklenku v levé stěně nástupního schodiště je také dodnes dochován lomený gotický portál. Vstupní brána pochází z první poloviny 19. století. K severnímu nároží zámku je připojena patrová desetiboká barokní přístavba s klenutým přízemím.

V parku, který byl založen v roce 1660, stojí osmiboká, raně barokní kaple Nejsvětější Trojice (1669) zakončená kupolí a lucernou, vyzdobenou malbou s bohatým štukem. Osmiboký je i pavilón se znakem Hýzrlů z Chodů. Stejný půdorys má i grotta s částečně dochovanými nástěnnými malbami.

Mezi majiteli zámku byl i architekt (a pozdější baron) prof. Josef Zítek, který se oženil s dcerou majitelky zámku Bertou Lippert.

Před rokem 1989 zámek sloužil jako rekreační zařízení ROH pro zaměstnance podniku ČKD Praha. O letních prázdninách byl areál zámku vyhrazen pionýrským táborům. Dnes je budova zámku i přilehlý zámecký park soukromým majetkem a není běžně veřejnosti přístupná. Zámek i park jsou však památkově chráněné objekty.

Nádraží[editovat | editovat zdroj]

Slavnostně otevřeno současně s tratí č.198 dne 14.10 1893. Za zmínku stojí, že v roce 1905 zde projel císař František Josef I. u příležitosti císařských vojenských manévrů. V době, kdy vlastnil zámek Josef Zítek, stavitel Národního divadla, se na nádraží vozily bedny se sýry, které se ve Lčovicích vyráběly. Sýry měly na reklamním štítku zelený čtyřlístek a uprostřed písmeno E.[5] Nebo také to že se v roce 1980 objevilo ve filmu Trhák. Po r. 1989 upadl na trati provoz a nádraží začalo chátrat, v r. 2011 byl na budovu od SŽDC vydán demoliční záměr. Zastupitelstvo obce s tímto záměrem nesouhlasilo a tak budovu v r. 2017 obec odkoupila. Budova vyžadovala rozsáhlou rekonstrukci na kterou obec neměl peníze a tak je od r. 2017 budova nádraží v soukromém vlastnictví[5] Současný majitel budovu zrekonstruoval a pořádá v ní kulturní akce[6]

Další pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Lčovice, s. 6. 
  4. SOkA Strakonice, Archiv města Volyně 1370 - 1945 (1952), inventární číslo 48. Liber contractuum, Knihy městské Nr. 1, zal. 1703. Volyně: [s.n.], (1686) 1691–1852. Dostupné online. S. 221. 
  5. a b LČOVICE, Obec. O obci. www.lcovice.cz [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online. 
  6. nádraží Lčovice | zachraňujeme budovu nádraží pošumavské lokálky [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • August Sedláček: Hrady zámky a tvrze Království českého XI/276, ARGO 1997, ISBN 80-7203-140-6
  • Ladislav Svoboda a kol.: Encyklopedie českých tvrzí, II. díl, ARGO 2000. ISBN 80-7203-279-8
  • František Kašička ; Bořivoj Nechvátal ; Kresby Kateřina Kábrtová: Tvrze a hrádky na Prachaticku, Okresní muzeum v Prachaticích 1990, ISBN 80-900058-2-9
  • Karel Tříska a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 5., Jižní Čechy, Praha, Svoboda, 1986

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]