Kyrgyzstán
Kyrgyzská republika Кыргыз Республикасы (Kyrgyz Respublikasy) Киргизская республика (Kirgizskaja respublika) | |||
---|---|---|---|
| |||
Hymna Ak möngülüü aska (Vysoké hory) | |||
Geografie | |||
Hlavní město | Biškek | ||
Rozloha | 198 500 km² (86. na světě) z toho 4 % vodní plochy | ||
Nejvyšší bod | Džengiš Čokusu (7439 m n. m.) | ||
Časové pásmo | +6 | ||
Poloha | 41° s. š., 75° v. d. | ||
Geodata (OSM) | OSM, WMF | ||
Obyvatelstvo | |||
Hustota zalidnění | 26 ob. / km² (181. na světě) | ||
HDI | ▲ 0,694 (střední) (122. na světě, {{{HDI aktuální k}}}) | ||
Jazyk | kyrgyzština (úřední), ruština (úřední) | ||
Náboženství | muslimové 75 %, ruští pravoslavní 20 %, jiní 5 % | ||
Státní útvar | |||
Státní zřízení | parlamentní republika | ||
Vznik | 31. srpna 1991 (nezávislost na Sovětském svazu) | ||
Prezident | Sooronbay Jeenbekov | ||
Předseda vlády | Muhammetkalij Abulgazijev | ||
Měna | som (KGS) | ||
HDP/obyv. (PPP) | 3 434[1] USD (146. na světě, {{{HDP aktuální k}}}) | ||
Mezinárodní identifikace | |||
ISO 3166-1 | 417 KGZ KG | ||
MPZ | KS | ||
Telefonní předvolba | +996 | ||
Národní TLD | .kg |
Kyrgyzstán (kyrgyzsky Кыргызстан; Kyrgyzstan – rusky Кирги́зия; Kirgizija) je stát ve střední Asii. Jeho sousedy jsou Čína, Tádžikistán, Uzbekistán a Kazachstán. Hlavním městem je Biškek. Kyrgyzstán je zakládajícím členem Společenství nezávislých států.
Historie
Historie do příchodu Rusů
Původ Kyrgyzů není dodnes zcela objasněn. Jejich jazyk patří do skupiny turkických jazyků. Turkické kmeny přišly do oblasti v 6. století. Na začátku 13. století původní obyvatelstvo ustoupilo do hor, protože zemí se převalila ohromná armáda vedená Čingischánem. Od 16. století už vystupují Kyrgyzové jako samostatný národ. Kyrgyzové vedli kočovný způsob života a živili se hlavně jako pastevci. Pro carské Rusko bylo velice snadné pastevce porazit a v roce 1876 se stalo území Kyrgyzstánu součástí ruského Turkestánu. Mnoho obyvatel uteklo do Číny. V roce 1878 bylo založeno pozdější hlavní město státu Biškek.
-
Hedvábná stezka používaná za zlatého věku islámu
-
Kyrgyzští kočovníci, 1869–1870, Vasilij Vereščagin
-
Kyrgyzská jurta, 1869–1870, Vasilij Vereščagin
-
Kyrgyzští bojovníci (kresba Roberta Ker Portera, 1813)
-
Kočovní Kyrgyzové ze stepi Golodnaja v Uzbekistánu, 1911, Prokudin-Gorskij
Sovětské období
Po bolševické revoluci v roce 1917 nastala v zemi nucená kolektivizace. Ta zcela zbořila tradiční kočovný život Kyrgyzů. V roce 1924 bylo území ustanoveno jako autonomní pod správou sovětského Ruska. Nakonec v roce 1936 vznikla v rámci sovětského Ruska Kyrgyzská sovětská socialistická republika, která dala zemi dnešní hranice. Při sčítání lidu z roku 1989 tvořili Kyrgyzové málo přes polovinu populace. Silnou menšinou jsou Rusové a Uzbeci. V roce 1990 propukly v západní oblasti státu kolem města Oš etnické nepokoje. Uzbeci, kteří cítili slábnoucí moc rozpadajícího SSSR, povstali proti zde menšinovým Kyrgyzům. Následovala vlna emigrace, a to především Rusů.
Nezávislost
Nezávislá republika Kyrgyzstán vznikla v roce 1991, kdy se rozpadl SSSR. Kyrgyzstán se stal členem Společenství nezávislých států ještě téhož roku. Prvním prezidentem byl Askar Akajev, člen komunistické strany a prezident Akademie věd v Kyrgyzstánu. Akajev zažil velký skandál, když vyšlo najevo, že někteří členové vlády museli podat demisi, protože nebyli kyrgyzstánské národnosti. V roce 1994 bylo vypsáno referendum o setrvání Akajeva ve funkci prezidenta. Pro setrvání hlasovalo přes 96 % voličů. V roce 1995 byl Akajev zvolen prezidentem na dalších pět let. Jeho kampani napomáhala státem řízená média. Tři z šesti opozičních kandidátů odstoupili už před volbami, takže volby nelze považovat za zcela demokratické a svobodné. Další referendum proběhlo v roce 1996, kdy si Akajev posílil své pravomoci ve státě. Referendem v roce 1998 změnil Akajev ústavu státu. Snížil počet poslanců v parlamentu, zrušil jejich imunitu, zrušil zákon o svobodě slova a svobodě tisku a ovládl veškerá média v zemi.
Tulipánová revoluce
Parlamentní volby v roce 2000 byly za účasti pozorovatelů z OBSE. Zjistili, že opoziční kandidáti nemají žádný prostor v médiích a vláda se je snaží všemožně znevýhodňovat. Volby byly označeny za nesvobodné. Další prezidentské volby téhož roku vyhrál očekávaně Akajev.
V únoru a březnu 2005 proběhly volby do parlamentu opět za účasti pozorovatelů z OBSE. Pozorovatelé uvedli, že ačkoli druhé kolo voleb znamenalo určité zlepšení oproti prvnímu kolu z 27. února, přesto volby nevyhověly mezinárodním standardům. Naproti tomu pozorovatelé ze Společenství nezávislých států označili volby za dobře zorganizované, svobodné a spravedlivé. To už ale v zemi začaly nepokoje a demonstrace požadující od Akajeva odstoupení z čela státu. Nepokoje se změnily v revoluci, která se označuje jako Tulipánová revoluce a je jednou z tzv. barevných revolucí, které proběhly v zemích bývalého SSSR (Oranžová revoluce na Ukrajině 2004, Růžová revoluce v Gruzii 2003). Akajev uprchl s rodinou ze země do Ruska. Premiér Nikolaj Tanajev rezignoval v okamžiku, kdy opozice ovládla média a policie se z části rozprchla a z části se přidala k protestujícím. Protesty v některých částech hlavního města přerostly v rabování. Nově vypsané volby v červnu 2005 vyhrála opozice. Premiérem se stal Felix Kulov a prezidentem Kurmanbek Bakijev, který byl touto funkcí pověřen již den po útěku Akajeva. V roce 2006 vyšla nová ústava, podle které ztrácí prezident podstatnou část svých pravomocí.
2009–2015
Ačkoliv byl Kurmanbek Bakijev jako nový prezident mezinárodně vnímán jako prodemokratický, následný vývoj situace v zemi poukazoval na pozvolný návrat k situaci před Tulipánovou revolucí (potlačování opozice, nesvobodné volby). Ve volbách v červenci 2009 byl Kurmanbek Bakijev zvolen opětovně, opozice však volby označila za zfalšované, znepokojení vyjádřila i OBSE.
Dne 15. března 2010 obvinili opoziční aktivisté, v reakci na cenzurované vysílání BBC, vládu ze snahy blokovat všechny nezávislé mediální zdroje informací. Vláda se následně hájila tvrzením, že tyto kroky učinila v reakci na obavy z nepokojů v důsledku zvyšujících se cen energií.[2]
Tato situace se stala impulzem k následným nepokojům, které 7. dubna následně vypukly masově, převážně v hlavním městě Biškeku a v Talasu na severu země. Demonstrace byly zaměřeny proti současné vládě s požadavkem odstoupení prezidenta Kurmanbeka Bakijeva. Dav protestujících v Talasu zbil i tehdejšího ministra vnitra. Vláda v zemi vyhlásila výjimečný stav.[3]
Předsedkyní nově vytvořené prozatímní vlády se následně stala sociální demokratka a představitelka opozice Roza Otunbajevová, která by měla vytvořit návrh nové ústavy a připravit svobodné volby.[4]
V červnu 2010 proběhly na jihu země etnické nepokoje mezi Kyrgyzy a Uzbeky, především ve formě útoků proti uzbecké menšině, hlášeno bylo i rabování a žhářství.[5] Kyrgyzská vláda neměla situaci pod kontrolu a Ruská federace do země vyslala nejméně 150 výsadkářů, aby chránili ruské vojenské objekty a ruské občany. Při nepokojích zemřelo přes 100 lidí, 400 000 opustilo své domovy, z toho 110 000 lidí uprchlo do sousedního Uzbekistánu, který nakonec uzavřel hranice.
Kyrgyzstán plánuje v květnu 2015 vstoupit do Eurasijské ekonomické unie, jejímiž členy jsou Rusko, Kazachstán, Bělorusko a Arménie.
6. srpna 2015 vstoupil Kyrgyzstán do Eurasijské ekonomické unie.
Geografie
Povrch státu je hornatý. Severní polovina území leží v pásmu pohoří Ťan-Šan, na jihozápadě se táhne Alajské pohoří a Zaalajské pohoří, které patří už k Pamíru.
Podnebí
Podnebí Kyrgyzstánu je ovlivněné polohou země, která má ze všech států světa největší vzdálenost od moře a také značnou nadmořskou výškou. Více než 94 % rozlohy státu leží v nadmořské výšce nad 1000 m n. m. a 40 % území ve výšce nad 3000 metrů. Podnebí je typicky kontinentální s vysokými rozdíly zimních a letních teplot. Velké výkyvy teplot jsou patrné i v létě během jednoho dne. Pouze na pobřeží jezera Issyk-kul je klima podobné přímořským oblastem.
Teploty
Jaro bývá krátké, s častými opakujícími se mrazíky. V závislosti na nadmořské výšce začíná jaro v březnu, dubnu, nebo v květnu. Nejvyšší teploty vzduchu jsou v Čujské a Ferganské nížině v červenci (44 °C). I ve vysokých horách dosahují letní maxima přes 20 °C. Nejnižší teploty bývají v lednu a dosahují hodnot přes –40 °C. V Biškeku je i nejvyšší absolutní roční teplotní rozdíl teplot v Kyrgyzstánu, který dosahuje 76 °C (max. 41,6 °C; min. –34,4 °C). V Narynu je maximální roční výkyv teplot 71,6 °C, v Oši 64,6 °C, na meteorologické stanici Ťan-Šan 64,3 °C.
Srážky
Množství atmosférických srážek v Kyrgyzstánu je velice nerovnoměrné. Zatímco na některých místech dosahuje roční množství srážek 1000–1500 mm, na jiných je to pouze 100–150 mm. Velké množství srážek spadne na západních, jihozápadních a severozápadních stranách hor, které jsou na cestě vlhkých vzdušných proudů jdoucích ze severozápadu. Na jihozápadních svazích Ferganského hřbetu je roční množství srážek vyšší než 1000 mm. Ke srážkově chudým místům patří Čujská a Talaská nížina (250–500 mm). Nejmenší množství srážek spadne na západním pobřeží jezera Issyk-kul (v Balykči 100–140 mm) a jižní části Ferganské nížiny (Batken – 156 mm). Množství srážek je velice rozdílné i mezi jednotlivými roky – nejvyšší rozdíly jsou v jižním Kyrgyzstánu (od 110 mm do 580 mm ročně).
Vodstvo
Kyrgyzstán má velké vodní bohatství, na kterém jsou závislé i další státy (Uzbekistán a částečně i Kazachstán). Největší kyrgyzská řeka Naryn (535 km) s plochou povodí 53 700 km² se vlévá do Syrdarji a pak do Aralského moře. Právě k úmoří Aralského moře patří největší část Kyrgyzstánu (76,6 %), další části patří do povodí řeky Tarym, úmoří jezera Issyk-kul a kazašského jezera Balchaš. Podél řeky Naryn, je obrovský potenciál pro rozvoj vodních elektráren – elektrická energie představuje kyrgyzskou hlavní vývozní komoditu.
Jezer a přehradních nádrží je v Kyrgyzstánu kolem 750 (jejich celková plocha dosahuje 6836 km², což je 3,4 % rozlohy země). Velikost přes 1 km² má 16 jezer a 11 vodních nádrží.
Administrativní dělení
Oblasti a jejich hlavní města:
1. Biškek (samosprávné město)
2. Batkenská oblast (Batken)
3. Čujská oblast (Tokmok)
4. Džalalabádská oblast (Džalal-Abad)
5. Narynská oblast (Naryn)
6. Ošská oblast (Oš)
7. Talaská oblast (Talas)
8. Issykkulská oblast (Karakol)
9. Oš (samosprávné město)
Obyvatelstvo
Nejpočetnější národnost v Kyrgyzstánu představují Kyrgyzové. V roce 2014 jejich počet dosáhl velké většiny (72,6 %) z celkového počtu 5,8 miliónů obyvatel Kyrgyzstánu, zatímco v roce 1989 byl tento podíl 52,4 %. Ke zvýšení podílu Kyrgyzů v následujících letech došlo vlivem odchodu především ruského obyvatelstva. K odchodu slovanského obyvatelstva celkově docházelo v největší míře na začátku 90. let 20. století, jen během roku 1993 opustilo republiku 110 000 osob.
V roce 1959 tvořili Rusové 30,2 % obyvatel a Ukrajinci 6,6 % obyvatel Kyrgyzské SSR,[6] ale v důsledku emigrace a nižší porodnosti jejich procentuální podíl v populaci klesl na 6,4 % Rusů a 0,2 % Ukrajinců v roce 2014.
V Kyrgyzstánu žije stále vysoké procento obyvatelstva s nekyrgyzskou národností. Na druhém místě podle početnosti obyvatelstva v Kyrgyzstánu, a tedy i největší skupinou z těchto jsou s cca 836 000 obyvateli Uzbeci (14,4 %) a na třetím místě Rusové, jejichž relativní i absolutní počet v posledních letech stále klesá. 80 % žije Uzbeků v Ošské a Džalalabadské oblasti. Další skupinou obyvatelstva jsou Ukrajinci, kteří se objevili na území dnešního Kyrgyzstánu společně s Rusy, přesidlovali se především z Poltavské oblasti na Ukrajině a z Ruska. Ukrajinci (společně s Bělorusy) v současnosti žijí především ve větších městech v Čujské oblasti. Jejich počet dosahující 14 485 osob je sedminásobně nižší oproti roku 1989.
Významnou skupinou obyvatel Kyrgyzstánu byli Němci, které sem z oblasti Povolží nechal deportovat Stalin. Příchod Němců do carského Ruska je možné počítat od doby vlády německé kněžny Kateřiny (provdané za cara Petra III.), pozdější carevny Kateřiny Veliké. Ta již v roce 1763 nabídla Němcům, jako svým krajanům, přestěhování do carského Ruska, kde jim zajistila daňové úlevy a náboženskou svobodu v zemi. Pro ty, kteří se přestěhovali do oblastí dolní Volhy, na Ukrajinu nebo na Kavkaz, či do oblastí střední Asie však bylo těžké dostat se zpět.[7][8] V roce 1989 žilo v Kyzgyzské SSR celkem 101 309 Němců,[9] ale jejich počet klesl na necelých 9 tisíc v roce 2014, protože většina Němců z Kyrgyzstánu se po rozpadu Sovětského svazu odstěhovala do Německa nebo do Ruska.
Ekonomika
Kyrgyzstán patří spolu se sousedním Tádžikistánem k nejméně ekonomicky rozvinutým státům bývalého SSSR. Těží se zde černé uhlí, uran, ropa, zemní plyn, rtuť, zlato a antimon. Hlavní průmyslová odvětví jsou těžební, strojírenský, textilní a potravinářský průmysl. Elektrická energie se vyrábí hlavně v hydroelektrárnách. Pěstuje se pšenice, ječmen, brambory, kukuřice, bavlna a zelenina. Chovají se ovce, skot, prasata, drůbež a koně.
V únoru 2009 vyjednal prezident Kurmanbek Bakijev s Ruskem ekonomickou podporu v hodnotě 2 miliardy dolarů.[10] Podmínkou však bylo, že nechá uzavřít americkou leteckou základnu v Manasu využívanou Spojenými státy americkými od roku 2001, kterým slouží jako přestupní bod pro přesuny vojáků a zboží do Afghánistánu. Vláda sice rozhodla základnu uzavřít,[11] ale následně byla v červenci pouze změněna smlouva a zvýšeno nájemné za základnu; ta ve své existenci pokračuje nadále.[12] Dosud byl Kyrgyzstán jedinou zemí na světě s ruskou i americkou vojenskou základnou.
Zajímavé turistické cíle
- Pik Lenina
- Město Karakol a možnosti trekování v pohoří Ťan-šan
- Jezero Issyk-kul
- Národní park Sary Čelek
- Věž Burana
- Hora Sulamain-Too
- Hlavní město Biškek
Reference
- ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Kyrgyzstán rušil vysílání BBC. Vláda zřejmě spustila informační blokádu
- ↑ Demonstranti v Kyrgyzstánu ubili ministra, v zemi platí výjimečný stav
- ↑ ČTK. Krví zbrocený Kyrgyzstán má novou prozatímní vládu [online]. Novinky.cz, 2010-04-08 [cit. 2010-04-08]. Dostupné online.
- ↑ V Kyrgyzstánu hrozí občanská válka. iHNED.cz. 14.6.2010
- ↑ Zdroj: Sčítání lidu 1959.
- ↑ Petr Kokaisl, Jan Pargač a kol. Pastevecká společnost v proměnách času: Kyrgyzstán a Kazachstán : Kyrgyzstán: Cesta pastevců od tradice k modernitě. Praha: Univerzita Karlova, 2006. ISBN 80-7308-119-9
- ↑ Petr Kokaisl a kol. Kyrgyzstán a Kyrgyzové. Кыргызстан и Кыргызы. Plzeň: Západočeská univerzita, 2008. ISBN 978-80-7043-772-8
- ↑ Zdroj: Sčítání lidu 1970.
- ↑ -lgtt-. Válka s terorem v pasti. Týden. Únor 2009, čís. 6/2009, s. 47.
- ↑ Kyrgyzstán uzavře základnu USA, rozhodnutí je konečné
- ↑ Kyrgyzstán základnu USA nezavře, ale změní statut a zvýší nájem
Literatura
- KOKAISL, Petr; USMANOV, Amirbek. Dějiny Kyrgyzstánu očima pamětníků: 1917-1938.. Praha: Nostalgie, 2012. Dostupné online. ISBN 978-80-905365-3-1, ISBN 978-80-905365-0-0.
- KOKAISL, Petr a kol. (KOHOUTKOVÁ, Petra; KODAR, Zamza; DORDZHIEVA Yulia; KOKAISLOVÁ, Pavla). Manželství a rodina obyvatel Kavkazu a Střední Asie: Manželství a rodina Kazachů, turkmenských Belúdžů a Kyrgyzů. Praha: Nostalgie a Společnost pro rozvojovou spolupráci při Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze, 2011. Dostupné online. ISBN 978-80-254-9365-6.
- KOKAISL, Petr a kolektiv. Kyrgyzstán a Kyrgyzové. Кыргызстан и Кыргызы.. Plzeň: Filozofická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, Katedra antropologických a historických věd, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-7043-772-8.
- KOKAISL, Petr; PARGAČ, Jan a kolektiv. Pastevecká společnost v proměnách času: Kyrgyzstán a Kazachstán. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2006. Dostupné online. ISBN 80-7308-119-9.
- PARGAČ, Jan; VRHEL, František. Střední Asie a Kazachstán: historie, etnicita, jazyky. Poříčany: BCS, s.r.o., 2010. ISBN 9788090449107.
- ROUX, Jean-Paul. Dějiny Střední Asie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-867-9.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kyrgyzstán na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo Kyrgyzstán ve Wikislovníku
- [1] – projekt Sayakat Explore Kyrgyzstan
- Článek "Amerika, Rusko, Kyrgyzstán – seřaď dle důležitosti!" na Britských listech
- Praktické informace pro cestu do Kyrgyzstánu na Za horami.cz
- Kyrgyzstan - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Kyrgyzstan (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Kyrgyzstan Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Bureau of South and Central Asian Affairs. Background Note: Kyrgyzstan [online]. U.S. Department of State, 2009-10-26 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Kyrgyzstan [online]. Rev. 2011-07-07 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Library of Congress. Country Profile: Kyrgyzstan [online]. 2007-01-23 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v Astaně. Souhrnná teritoriální informace: Kyrgyzstán [online]. Businessinfo.cz, 2008-09-30 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online.
- ALLWORTH, Edward; SINOR, Denis, a kol. Kyrgyzstan [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)