Kyprejovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kyprejovité

Kyprej vrbice (Lythrum salicaria)
Kyprej vrbice (Lythrum salicaria)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď: kyprejovité (Lythraceae)
J.St.-Hil., 1805

Kyprejovité (Lythraceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu myrtotvaré (Myrtales). Jsou to byliny i dřeviny s celosvětovým rozšířením. U nás roste kyprej, kalužník a kotvice.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Kyprejovité jsou byliny, stromy, keře a polokeře zpravidla se vstřícnými celokrajnými jednoduchými listy. Palisty jsou silně redukované (často jen na řadu chlupů v paždí listů) nebo chybějí. Jen výjimečně jsou listy střídavé nebo přeslenité. Žilnatina je zpeřená. Mladé stonky a větévky jsou často čtverhranné až úzce křídlaté. Rostliny jsou lysé nebo pokryté jednoduchými, vidličnatými nebo žlaznatými chlupy, které mohou být prokřemenělé.

Květy jsou pravidelné až silně dvoustranně souměrné, většinou oboupohlavné, ve vrcholových nebo úžlabních květentvích různých typů nebo řidčeji jednotlivé. Kalich i koruna jsou v různých počtech, nejčastěji 4 až 8, zřídka je korunních lístků více nebo neopak koruna chybí. Kalich je srostlý v trubku, často dužnatý. Korunní lístky jsou volné, opadavé, většinou charakteristicky pomačkané, bílé, žluté, růžové nebo fialové. V květech je vyvinuta češule. Tyčinek je 4 až mnoho, nejčastěji ve dvou kruzích. Semeník je svrchní až spodní, srostlý ze 2 až 4 plodolistů, s mnoha vajíčky a jedinou čnělkou. Plodem je mnohasemenná tobolka, výjimečně bobule.[1][2][3]

Čeleď zahrnuje asi 620 druhů v 31 rodech. Největší rody jsou hlazenec (Cuphea, asi 250 druhů), Diplusodon (75), Lagerstroemia a Nesaea (55 druhů).[4] Více než polovina (celkem 19) rodů obsahuje jen 3 nebo méně druhů.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Kyprejovité jsou celosvětově rozšířeny. Nejvíce druhů se vyskytuje v tropech a subtropech. Největší rody (Cuphea a Diplusodon) mají centrum rozšíření ve vrchovinách východní Brazílie.[1]

Zástupci čeledi se vyskytují na nejrůznějších typech stanovišť, v horských a tropických deštných lesích, na pouštích a savanách, některé druhy jsou vlhkomilné až vodní rostliny. Rod Sonneratia je součástí mangrovové vegetace.[1]

V české květeně je čeleď zastoupena 3 rody. Nejběžnějším druhem je kyprej vrbice (Lythrum salicaria), vzácněji se vyskytuje kyprej prutnatý (L. virgatum), kyprej yzopolistý (L. hyssopifolia), kalužník šruchový (Peplis portula) a kotvice plovoucí (Trapa natans).[5] V evropské květeně je čeleď zastoupena kromě dalších druhů kypreje a kalužníku ještě rodem Ammannia.[6]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy kyprejovitých jsou nevonné a jsou navštěvovány rozličnými opylovači sbírajícími pyl nebo nektar, jako jsou včely, motýli a mouchy. Trubkovité květy hlazence (Cuphea) bývají opylovány kolibříky. Větší květy rodů Lafoensia a Sonneratia jsou opylovány netopýry. Semena jsou nejčastěji šířena větrem nebo vodou.[1][3]

Některé druhy např. z rodů Ginorea, Lafoensia a Physocalymma jsou vysoké stromy dorůstající výšek přes 30 metrů.[1]

Samoopylení je u květů této čeledi často zabráněno různočnělečností. U některých zástupců je dokonce vyvinuta tristylie (např. rod Adenaria a některé druhy rodu kyprej - Lythrum).[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V tradičních systémech byla čeleď kyprejovité řazena do řádu myrtotvaré (Myrtales), což bylo potvrzeno i molekulárními metodami. Podle kladogramů APG je nejblíže příbuznou skupinou čeleď pupalkovité (Onagraceae).[4]

V systému APG byly do čeledi kyprejovité vřazeny 3 drobné blízce příbuzné čeledi: kotvicovité (Trapaceae), marhaníkovité (Punicaceae) a Sonneratiaceae.[4]

Rod kalužník (Peplis) bývá vřazován do rodu kyprej (Lythrum).

Význam[editovat | editovat zdroj]

Plody granátovníku obecného (Punica granatum), pěstovaného pro ovoce již po tisíciletí, jsou známé jako granátové jablko. Jedlá jsou také velká semena různých druhů kotvice, zejména evropské kotvice plovoucí (Trapa natans) a asijských druhů Trapa bicornis a T. bispinosa.[7]

Listy Heimia salicifolia obsahují chinolisidinové alkaloidy a jsou v Mexiku používány jako halucinogen.[7] Odvary z amerických druhů rodu Cuphea a Heimia a z asijské Woodfortia fruticosa jsou používány v místní lidové medicíně na nejrůznější neduhy.[1]

Henna bílá (Lawsonia inermis), keř rozšířený v tropech Starého světa, je zdrojem oranžového barviva známého jako henna. Z kůry mangrovových druhů Sonneratia alba a S. caseolaris jsou získávány třísloviny.[7]

Různé druhy hlazence (Cuphea) bývají pěstovány jako letničky se zajímavými květy. Lagerstromia indica je nápadně kvetoucí nevysoký strom, často pěstovaný v tropech jako pouliční zeleň.[1]

Kyprej vrbice (Lythrum salicaria) je v Severní Americe invazní rostlina.[1]

Lafoensia, rostoucí v Jižní Americe, má velmi tvrdé dřevo, které je využíváno zejména na stavby. Ze dřeva a listů je vyráběno žluté barvivo.[1]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Adenaria, Ammannia, Capuronia, Crenea, Cuphea, Decodon, Diplusodon, Duabanga, Galpinia, Ginoria, Haitia, Heimia, Hionanthera, Koehneria, Lafoensia, Lagerstroemia, Lawsonia, Lourtella, Lythrum, Nesaea, Pehria, Pemphis, Peplis, Physocalymma, Pleurophora, Punica, Rotala, Socotria, Sonneratia, Tetrataxis, Trapa, Woodfordia[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  2. Flora of China: Lythraceae [online]. . Dostupné online.  
  3. a b JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  4. a b c d STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  5. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  6. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  7. a b c VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.