Kyniska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Závody v tethrippe, černofigurální malba na hydrii (nádobě na vodu), cca 510 před Kr.

Kyniska (starořecky ΚυνίσκαKyniska) byla dvojnásobná olympijská vítězka v závodě čtyřspřeží v 4. stol. před Kr.[1]

Kyniska ze Sparty zvítězila v tethrippu (jezdeckých závodech dvoukolových vozů se čtyřspřežím) na olympijských hrách v letech 396 a 392 př. n. l.[1] Zavedení tethrippa, závodů se čtyřspřežím koní se uskutečnilo na 25. olympijských hrách v roce 680 př. n. l. Prvním vítězem této disciplíny byl Pagóndas z Théb.[2][3][4]

Ženy byly vyloučeny z účasti na olympijských hrách, nesměly soutěžit v atletických disciplínách. V jezdeckých disciplínách to bylo však jiné. Tam soutěžil majitel koně nebo zápřahu, a proto nebylo překážkou, aby tím majitelem byla i žena.[5] Kyniska jako první mezi ženami chovala vlastní koně a první získala olympijské vítězství.[6]

Kyniska se narodila v spartské královské rodině Eurypontovců. Byla dcerou spartského krále Archidama II.[7] Dle historika Plutarcha, Kynisku soutěžit přiměl její bratr Agésilaos II. ve snaze zdiskreditovat tento sport, který byl podle něj pouze známkou bohatství majitele koní, zatímco v ostatních sportech byla rozhodující mužská statečnost a ctnost.[8] Jezdec nebo vozataj bývall při těchto závodech většinou anonymní.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kyniska na slovenské Wikipedii.

  1. a b ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. S. 248. 
  2. PAUSANIAS (GEOGRAF). Pausaniás, cesta po Řecku I.. Praha: nakladatelství Svoboda, 1973. S. 378. 
  3. Eusebios, Kronika 2,193.[1]
  4. ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. S. 246. 
  5. a b ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. S. 122. 
  6. PAUSANIAS (GEOGRAF). Pausaniás, cesta po Řecku I.. Praha: nakladatelství Svoboda, 1973. S. 227. 
  7. PAUSANIAS (GEOGRAF). Pausaniás, cesta po Řecku I.. Praha: nakladatelství Svoboda, 1973. S. 244. 
  8. Plutarchos, Bioi paralléloi, Agesilaos, 20, 1.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]