Kujové
Kujové nebo Kuvuové (rusky Ковуи) byli jeden z menších Turkických kmenů, který v 12. - 13. století žil v oblasti pontské části východoevropských stepí u povodí Dněpru. Již v 11. století se společně z několika kočovnými turkickými etniky zformovali v „Kara-kalpaky“, kteří vešli do služeb Kyjevské Rusi. Zdá se, že jejich původ bychom mohli hledat s velkou pravděpodobností u altajských Kumánů společně s jejími subvětvemi Kumandynců [pozn. 1], nebo také možná Kuuvů, zvaných též Čalkanci [pozn. 2], jejichž sídla se nacházejí v oblasti řeky Kuu (rusky „Lebeď“ → „Labuť“). Lze také předpokládat že mluvili jedním z jazyků těchto větví a že jejich původním konfesním vyznáním byl pravděpodobně teismus, burchanismus [pozn. 3] a tengrismus.
Krátké dějiny
Záznamů o Kujech je pramálo a prakticky nejsou dostupné. Lze se však domnívat, že pocházeli z Kypčacké větve Kumánů. Víme jen, že jejich kmenová struktura se skládala z klanů jako byly Moguti, Tatrani, Čelbirové, Topčakové, Revugové a Üľberové.
Do povědomí se Kujové dostali v době po Kumánském vniknutí do pontské části (severně od Černého Moře) východoevropských stepí. V roce 1054 se poprvé objevili při jižních hranicích ruských knížectví Kumáni, kteří pocházeli z početnější skupiny Kimacko-Kypčackého chanátu (743-1050). Jejími vojenskými vpády bylo poznamenáno celé třicetileté období Kyjevské Rusi. V roce 1068, po porážce synů Jaroslava Moudrého [pozn. 4] za několik následujících let dostali Kumáni pod svou moc celou stepní oblast od jezera Balchaš přes řeku Irtyš až po dolní Dunaj s centrem v povodí Dněpru. Jako jejich vojenská síla se přistěhovali do této oblasti také Kujové, kteří se z neznámých příčin odčlenili od Kumánů a několik let byli volně kočujícími elementy pontských stepí. Zde se z několika kočovných turkických etnik zformovali „Kara-kalpakové“, v jejichž čele stál nejsilnější a nejpočetnější kmen Uzů, poté Pečeněhů a méně známých kmenů Berendejů, Kujů, Turpejů a Butů [1][2][3]. V různých obdobích jejich bojové oddíly hledaly útočiště v rámci ruských hranic na oplátku za své služby. Byli víceméně kočovnými skupinami, které kooperovaly s tamními knížaty jako jejich spojenci. Kmen Kujů pobýval v lesostepních zónách na levém břehu řeky Dněpru.
V kronikách „O pochode knížete Igora (z Ipatěvských letopisů)“, v souvislosti s vojenským tažením novhorodsko-siverského knížete Igora Svjatoslaviče proti Kumánům v roce 1185, byla jejich kmenová struktura podřízena pod přímé vůdcovství Černigovského guvernéra.
Odkazy
Poznámky
- ↑ kumandynsky: Къувандыг → Kuvandyg, Kumandy, Kuvandy, Kivandy
- ↑ ku'nsky: Къуу → Kuu, Čalkandu, Šalkaiiyy, Šakšilu, Čalkan kiži, Lebeďští Tataři
- ↑ burchanismus je regionální forma altajského šamanismu
- ↑ kyjevský kníže Izjaslav (1054-1068, 1069-1073, a 1076-1078), černihivský kníže Svjatoslav (1073–1076) a perejaslavský kníže Vsevolod (1076-1077, 1078-1093)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ковуи na ruské Wikipedii.
- ↑ Lucenko, Vladimir. Tjurkskij faktor v istorii i etnogeneze ukraincev i ich predkov (ukrajinsky)
- ↑ Golubovsky Peter V. (1884), Pechenegs, Torks and Cumans before the invasion of the Tatars. „History of the South Russian steppes IX-XIII centuries“, Runivers. (anglicky)
- ↑ Stojanov, Valeri. Kumanologija. Opit za istoriografsko-reciptivističen analiz na proučvanijata vrch edin izčeznal narod. Avtoreferat na disertacija za prisyždane na naučnata stepen „Doktor na istoričeskite nauki“, Sofija 2003. (bulharsky)
Literatura
- Ruskaja Istorija Slovo o polku Igoreve, Igorja Svjatoslaviča (rusky)
